Zahraničí – Když o víkendu ruský prezident Vladimir Putin v rozhovoru pro státní televizi hovořil o potřebě uznání státnosti Novoruska, mělo to efekt vybuchlého granátu. Dosud totiž ani ruský prezident, ani nikdo z významných představitelů Kremlu nepoužíval slovo Novorusko a tím spíše v souvislosti s jeho uznáním.
Záplava spekulací na téma, co Putinovy výroky znamenaly, dokonce donutila jeho tiskového mluvčího Dmitrije Peskova k reakci. V neděli vysvětlil, že ruský prezident měl na mysli jen to, že by oficiální představitelé Kyjeva měli jednat se zástupci separatistů. O žádném uznání ze strany Ruska prý nemůže být řeč, naopak Kyjev by měl uznat, že má na svém území „lidové republiky“ a začal s nimi jednat o budoucím soužití.
Konec ruské utopie?
Na pondělních jednáních kontaktní skupiny v Minsku skutečně představitelé doněcké a luhanské „lidové republiky“ přišli s požadavkem uznání zvláštního statutu regionu, zastavení vojenské operace a umožnění voleb zastupitelů všech úrovní. To se výrazně liší od původních postojů separatistů. Ti o návratu do Ukrajiny nechtěli ani slyšet. Ještě koncem minulého týdne premiér samozvané doněcké republiky Alexandr Zacharčenko prohlašoval, že myšlenka federalizace už je pryč. „My chceme žít nezávisle. Jediné, co můžeme ukrajinskému prezidentovi Petrovi Porošenkovi nabídnout, je klidný rozvod,“ řekl Zacharčenko agentuře ITAR-TASS. Další z představitelů takzvaného Novoruska Dmitrij Pušilin ještě v pátek hovořil o tom, že jednání s Porošenkem by bylo zločinem.
Nyní ale představitelé separatistů otáčejí a z vedení zmizeli občané Ruské federace nehledě na své „zásluhy“. Bývalý důstojník ruské tajné služby Igor Strelkov, který jako první přišel se zbraněmi na východ Ukrajiny a následně velel v bojích u Slavjansku, byl odvolán a podle dostupných informací je zpět v Rusku.
Podle bývalého ruského ombudsmana a spojence Kremlu Vladimira Lukina je to tím, že Moskva si nekladla za cíl anektovat další regiony Ukrajiny, ale protože chtěla „pouze zabránit tomu, aby země někdy vstoupila do NATO a Evropské unie“. „Strelkova a další odstranili kvůli tomu, že opravdu uvěřili v možnost oddělení od Ukrajiny. Jenže získat Donbas a ztratit Ukrajinu, to by byla pro Kreml porážka,“ cituje Lukinova slova moskevský politický konzultant Marat Gelman.
Od Charkova až do Oděsy
Přitom původní projekt byl ambicióznější, než by vyplývalo z Lukinových slov. O vyhlášení Novoruska se proruští aktivisté pokusili v dalších městech, například v Charkově nebo Oděse.
„Cílem bylo vytvoření pásu od Charkova až po Oděsu. Mělo by to hned několik výhod. Bylo by zabezpečeno pozemní spojení s Krymem a s ruskou základnou v Podněstří. Současně by jim spadly do klína obranné podniky, bez kterých se Rusko zatím neobejde. Třeba výroba motorů pro vrtulníky v Záporoží nebo turbíny pro válečné lodě v Mykolajevu,“ upozorňuje kyjevský vojenský analytik Myhajlo Samus.
Jenže se ukázalo, že s výjimkou doněcké a luhanské oblasti v žádném jiném regionu nemají proruští aktivisté dostatek příznivců a centrální vláda situaci stabilizovala. V Oděse srážky mezi příznivci a odpůrci Majdanu počátkem května vedly ke smrti čtyř desítek lidí. Po této tragédii ale proruské protesty v regionu prakticky ustaly. Separatisté neuspěli ani v Záporoží nebo Charkově.
Ideologové Novoruska se tedy museli spokojit jen s Donbasem. V luhanské a doněcké oblasti žije přes šest milionů lidí – z převážné části ruskojazyčných. Do regionu přišli během sovětské industrializace, z větší části z centrálního Ruska. Oblast tradičně hlasovala za proruské kandidáty. Například v luhanské oblasti v roce 2004 Viktor Janukovyč získal přes devadesát procent hlasů.
Ovšem i tak aktivních příznivců separatistů bylo méně, než ideologové Novoruska očekávali. Igor Strelkov otevřeně obviňoval místní obyvatele ze zbabělosti a pasivity. „Když jsme byli na Krymu, tak k nám přijížděli lidé, abychom je bránili, že nemají zbraně. Když jsme prosbu splnili, tak se ukázalo, že tu nikdo bojovat nechce,“ stěžoval si v polovině léta emotivně Strelkov na jednom z videí, které rozšiřoval přes sociální sítě.
„Přesná sociologie neexistuje, ale vysloveně proukrajinského obyvatelstva je tu asi deset procent, zhruba 25–30 procent by se chtělo připojit k Rusku a tomu zbytku je to jedno nebo se přinejmenším nijak neprojevuje,“ říká novinářka z Luhansku Jana Osadča. Podle posledních kroků separatistů se zdá, že myšlenku připojení Kreml odmítl a nyní nastane dlouhé období hledání kompromisu s Kyjevem.
Ondřej Soukup
