Inside Sport – Praha zoranžoví. Už zítra to přijde, Rosický, Čech a spol. se promění ve strážce letenské citadely, již na začátku bojů o Euro 2016 míní vyplenit bronzový tým z nedávného mistrovství světa.
Nizozemsko = fotbalová velmoc. A zápas proti němu je proto svátek. I pro momentálně přibržděný český fotbal. Pokud nyní hledá nějakou inspiraci, tu nizozemskou by opominout neměl.
Důvodů se najde víc. Zatímco u nás si pořád vyprávíme, že českému fotbalu bude zase dobře, teprve až se nebesa otevřou a vyskočí z nich opět nějaká ta zázračná generace, v Nizozemsku na to šli jinak. Jejich mládežnický systém totiž neprodukuje hvězdy světového formátu jednou za dvacet let. Místo toho je oranžový výrobní pás expeduje prakticky nepřetržitě.
I díky tomu nastřádali Nizozemci za pouhých čtyřicet let už tři stříbra a bronz z turnajů mistrovství světa. Plus zlato a čtyři bronzy z kontinentálního šampionátu. Na zemi s 16,77 milionu obyvatel obdivuhodná bilance.
Když nepočítáme medaile z dřevních olympiád, vměstnal nizozemský reprezentační fotbal všechny své úspěchy do posledních čtyř desetiletí. Prakticky nic z toho, co se událo před rokem 1974, nestálo příliš za řeč, tehdejší nizozemská reprezentace si v konfrontaci s mezinárodní scénou připisovala význam srovnatelný zhruba s aktuálním postavením Česka ve světě kriketu.
Jenže milník s vročením 1974 jim nabídl jiný směr. Po 36 letech absencí nizozemského fotbalu na světových šampionátech se konečně urodil postup na turnaj do Německa. A to pod rukama Františka Fadrhonce, chlapíka, co se v Nymburku narodil ještě za Rakouska-Uherska a odtud vyrazil dobývat svět.
A určitě nebyl zrovna nadšený, když se mu vedení nizozemské asociace po takovém úspěchu „odvděčilo“ odvoláním z funkce. Vycítilo totiž, že po ruce je chlapík, který by mohl být ještě lepší. Při vší úctě k jeho předchůdci, chlapík z jiné dimenze.
Rinus Michels převzal nizozemský tým jen pár týdnů před rozehráním šampionátu v Německu, stačil s ním absolvovat jen tři přípravné zápasy. Ale stejně všechno fungovalo dokonale. A Nizozemci na turnaji postoupili do svého prvního světového finále.
Nebylo těžké přijít na to, proč se nizozemská reprezentace zdvihla z prachu právě tou dobou. Její úspěch totiž o pár let předběhl Ajax Amsterdam, první velké dílo Rinuse Michelse. V roce 1969 ho ve finále Poháru mistrů evropských zemí ještě předčil tým AC Milán. Ale v letech 1971, 1972 a 1973 Ajax zkompletoval velkolepý hattrick triumfů v tehdy nejprestižnější soutěži fotbalové Evropy.
Prakticky v jeden moment tak začaly do sebe osudově dokonale zapadat střípky mozaiky, ze které povstal nizozemský fotbalový zázrak.
Střípek první: Začal fungovat přelomový koncept mládežnické základny Ajaxu, vystavěný na tom, že v rámci akademie spojovali talentovaní hoši fotbal se školní výukou. Ajax nešetřil na nejlepších mládežnických trenérech v zemi, týmy všech jeho mládežnických kategorií hrály bez výjimky podle zcela jednotného taktického konceptu vycházejícího z rozestavení 4-3-3, za všech okolností se hrálo ofenzivně. A prakticky stejně dobře jako ve svých počátcích funguje celý systém dodnes. A nejen tam. Rinus Michels ho pár let nato vybudoval i v Barceloně a v její mládežnické akademii La Masia.
Jen v Česku si o založení fotbalových akademií pořád jen povídáme…
Střípek druhý: Rinus Michels a jeho totální fotbal. Experty, ale i normální diváky světového šampionátu v Německu Michels naprosto šokoval unikátním herním konceptem, kterému říkal Totální fotbal. Dával důraz na obrovskou univerzálnost hráčů, Michelsovi obránci se tak najednou ve vhodných chvílích měnili v útočníky, křídla bránila… To, co nám dnes přijde naprosto přirozené, bylo tehdy nové a revoluční.
Carlos Alberto, brazilská fotbalová legenda, řekl: „Jedinkrát v životě jsem viděl fotbalový tým, který na to šel úplně jinak než všichni ostatní. Holanďani na MS 1974 v Německu. Od té doby už zase platí, že všichni hrají víceméně to samé. Ale dívat se na ten nizozemský kolotoč, bylo opravdu nádherné.“
Střípek třetí: Johan Cruijff. Neortodoxní koncept totálního fotbalu Michelsovi fungoval zejména díky herní genialitě hlavní nizozemské hvězdy. Co Michels vymyslel teoreticky, on zrealizoval, na hřišti tým osobně řídil jako vojevůdce svoji armádu.
A všechno to fungovalo až do finále, ve kterém Nizozemce k jejich velké nelibosti porazili domácí Němci. A s těmi se Nizozemci mají rádi asi jako psi s kočkami.
Vzpomínky na pět let válečné okupace byly stále čerstvé, včetně těch na čtvrt milionu Nizozemců, co se konce tohoto nechtěného soužití nedožilo.
„Zatraceně! Mohl jsem dát gól na 1:0 a třeba by nám to stačilo… Mohli jsme je ponížit. Nenávidím je. Zavraždili moji rodinu, mého otce i sestru a dva z mých bratrů,“ vyčítal si neproměněnou šanci Wim van Haneem.
Prohranému finále z MS 1974 říkají Nizozemci Matka všech porážek… Jejich další generace už ale Němce porazit dokázala. Zase se hrálo na jejich domácí půdě, bylo to mistrovství Evropy 1988. A Gullit, Van Basten a spol. je pod Michelsovou taktovkou vyřadili už v semifinále. Následoval vítězný zápas o zlato proti Sovětskému svazu a první velký triumf v oranžových barvách.
Když v roce 1999 hledala Mezinárodní fotbalová federace FIFA Trenéra století, ocenila právě Rinuse Michelse, hlavního tvůrce nizozemského zázraku.
Z jeho odkazu dodnes těží silná nizozemská trenérská škola: Guus Hiddink, Dick Advocaat, Louis van Gaal. Ze svých zkušeností s Michelsem těžili i Marco van Basten nebo Frank Rijkaard… Když v Nizozemsku hledají reprezentačního kouče, mívají po ruce přeci jen pestřejší nabídku než Češi.
Jen na klubové úrovni nedokázali Nizozemci udržet Ajax či některý jiný z jejich klubů mezi absolutní evropskou špičkou. Koho by to přitom napadlo v květnu 1995, kdy Ajax se sestavou plnou vlastních mladých odchovanců vyhrál Ligu mistrů naposledy.
Pak se mnohé změnilo, zejména v evropské legislativě. Rozsudek v tzv. kauze Bosman konstatoval, že fotbalista je po vypršení kontraktu volný a může odejít kamkoli zdarma. Navíc se ve všech ligách zrušily cizinecké kvóty pro občany zemí Evropské unie. A jestli tyhle změny někoho skříply, pak to byl Ajax. Jeho velkolepou sestavu s Rijkaardem, Seedorfem, Davidsem, Kluivertem a dalšími hvězdami si konkurence, která hráčům mohla nabídnout lepší výplaty, rozebrala a Ajaxu zaplatila leda pár babek
Ale nizozemskou reprezentaci žádné změny neoslabily. Podá o tom zítra večer důkaz?
Luděk Mádl
