Byznys - Přísně regulovaný a různými nařízeními (často nepříliš logickými) svázaný trh s cukrem v Evropské unii se Česku s největší pravděpodobností prodraží o další miliony korun. Kvůli náhradě škody ve výši 3,6 milionu totiž Česko žaluje ostravská chemička BorsodChem.

Nejde o žádnou lokální firmu. Podnik je součástí jedné z největších evropských chemických skupin, většinovým vlastníkem je obří čínská společnost Wanhua Industrial Group.

Pro spor jsou důležité dvě skutečnosti.

Za prvé je to forma regulace trhu s cukrem ve státech Evropské unie. Každá země EU má na výrobu stanovené kvóty, které nesmí překročit. Česko tak musí dovážet desítky tisíc tun cukru, podobně je na tom třeba Polsko. A každá firma, která řepný cukr produkuje a potřebuje třeba v chemickém průmyslu, musí být registrována a musí umožnit kontroly toho, zda cukr používá jenom pro chemii. Ostravská chemička BorsodChem cukr využívá pro výrobu kyseliny šťavelové a s odvoláním na pravidla EU chtěla peníze po Státním zemědělském intervenčním fondu.

Ten ale žádost o registraci s vysvětlením, že jde o velmi složitý případ vyžadující laboratorní testy, nevyřídil včas. Firma BorsodChem tak ztratila na dotace nárok. Česko proto zažalovala o náhradu škody.

A to je druhý důležitý bod celého sporu, který může mít vliv i na další podobné případy. Jde totiž také o to, zda český stát jako členský stát EU nese odpovědnost a má platit škodu způsobenou porušením evropského práva.

Zpočátku to vypadalo na úspěch státu.

Městský soud v Praze rozhodl, že chemička nemá nárok na odškodnění. Jenže nyní po čtyřech letech případ otočil Nejvyšší soud, který nařídil nové projednání případu s tím, že chemička na odškodnění nárok má.

„Vnitrostátní legislativa či správní praxe (ať by byly sebeúčelnější) nemohou omezit přímý účinek evropského nařízení,“ konstatují soudci ve verdiktu označeném 28 Cdo 2927/2010. Podle soudců je nezpochybnitelné, že Česko jako členský stát Evropské unie nese odpovědnost za škodu způsobenou porušením evropského práva.

Trh s cukrem v EU je jedním z nejvíc kritizovaných. Evropská unie dokáže kvůli nařízeným kvótám pokrýt ze svých zdrojů pouze 85 procent spotřeby cukru, zbytek musí dovážet odjinud. Pokud se někde vyrobí cukru víc, nelze jej prodat jako potravinu. Lze jej pouze nabídnout jako chemikálii nebo ke zpracování při výrobě bioetanolu.

O tom, co dělají unijní pravidla s trhem s cukrem, se už na jaře loňského roku mohli přesvědčit Poláci. V Polsku se během velmi krátké doby cena cukru téměř zdvojnásobila i na více než čtyřicet korun za kilo. Poláci proto vykoupili obchody v německém příhraničí, kde byl cukr levnější.