Zahraničí – Pro Juliji Tymošenkovou to muselo být nepříjemné překvapení. Podle prvních seriózních průzkumů by jí v květnových prezidentských volbách na Ukrajině dalo hlas jen dvanáct procent voličů.

O necelé procento před ní byl bývalý boxer Vitalij Kličko a pořadí suverénně vévodil oligarcha Petro Porošenko s 36,2 procenta hlasů. A pokud by bylo druhé kolo mezi Porošenkem a Tymošenkovou, muž přezdívaný Čokoládový král by vyhrál o dvacet procent hlasů.

Mezitím Vitalij Kličko překvapivě odstoupil z prezidentských voleb a podpořil Porošenka. „Vždy jsem říkal, že demokratické strany mají do voleb vyslat jednotně kandidáta, který bude mít největší šance na vítězství. S Petrem Porošenkem jsme spolu stáli na Majdanu a spolu budeme budovat lepší Ukrajinu,“ prohlásil Vitalij Kličko, který oznámil, že se soustředí na volbu starosty Kyjeva.

V rozhovoru pro deník Bild vyzval ke stejnému kroku i Juliji Tymošenkovou. „Měla by také podpořit Porošenka, abychom nezvětšovali rozkol země. Nechci, abychom dopadli jako v roce 2004,“ vzkázal Kličko s odkazem na to, jak se po tehdejších prezidentských volbách Juščenko a Tymošenková rozhádali.

„Logika je jasná. Po spojení s Kličkem Porošenko získal šanci zvítězit hned v prvním kole. Odstoupení Tymošenkové by tu možnost ještě zvýšilo. Kdyby nebylo druhé kolo, tak ušetříme peníze na organizaci a především čas, který nám katastroficky schází,“ myslí si komentátor serveru Gazeta.ua Andrij Klimenko.

Kdo vlastně je Petro Porošenko, kterého za hranicemi Ukrajiny zná jen málokdo?

Vystudovaný ekonom vydělal první peníze dovozem kakaových bobů, což předznamenalo jeho současnou přezdívku. Čokoládovnám se začal intenzivně věnovat a dnes má jeho koncern Roshen už šest výrobních závodů, z toho jeden v Rusku.

Vlastní také závod Bogdan, který vyrábí autobusy a trolejbusy. Patří mu i zpravodajská televize 5. kanál. Celkově se jeho majetek odhaduje na jednu miliardu dolarů a časopis Korrespondent ho řadí na 13. místo mezi nejbohatšími Ukrajinci.

Do politiky Porošenko vstoupil koncem 90. let, kdy kandidoval za sociální demokraty Viktora Medvedčuka. To byla klasická oligarchická strana, podporující tehdejšího prezidenta Leonida Kučmu. Ostatně Viktor Medvedčuk byl šéfem Kučmovy prezidentské kanceláře.

Porošenko se ocitl i mezi zakladateli budoucí Strany regionů, ale již v roce 2001 spojil svou politickou budoucnost s Viktorem Juščenkem, byl šéfem jeho volebního štábu v parlamentních volbách a podporoval ho i během tzv. oranžové revoluce, která v roce 2004 vedla ke zrušení zfalšovaných prezidentských voleb. Stali se přáteli, Porošenko byl také kmotrem Juščenkových dětí.

Odměna za věrnost na sebe nenechala čekat. Porošenko se stal postupně tajemníkem Rady bezpečnosti státu, předsedou bankovní rady centrální ukrajinské banky a ministrem zahraničních věcí. Ani po příchodu Viktora Janukovyče k moci se neztratil, na pár měsíců se v roce 2012 stal dokonce ministrem pro ekonomický rozvoj.

Vloni ale už byl Porošenko znovu na barikádách a lobboval za podpis asociační dohody s Evropskou unií. Moskva dokonce v rámci ukázky, co by ukrajinský byznys v takovém případě čekalo, zablokovala vývoz cukrovinek firmy Roshen do Ruska.

Při nedávných událostech na Majdanu se Porošenko silně angažoval, vystupoval i z tribuny, jednal se zahraničními delegacemi.

„Z toho plyne i jeho popularita. Lidé viděli, že se nevzdal při obchodní blokádě Ruska, že podporoval eurointegraci i Majdan. A na rozdíl od jiných bohatých lidí to dělal veřejně, jakkoli bylo jasné, že v opačném případě by mu to vyneslo slušné dividendy,“ říká sociolog z Centra Razumkova Andrij Bibčenko.

„Ve společnosti je již od roku 2010 objednávka na člověka na hranici vlády a opozice. Porošenko ji naplňuje, ukazuje věrnost nějakým hodnotám, ale současně je to zkušený politik, každý ví, co od něj čekat,“ řekl časopisu Korrespondent kyjevský sociolog Olexij Antipovyč.

Pro část populace je ale právě proto nepřijatelný. „Dobrá, je z oligarchů asi nejslušnější. Ale my jsme nestáli tři měsíce na náměstí kvůli tomu, abychom vyměnili jednoho oligarchu za druhého,“ řekl aktivista Anatolij Bondarenko.

Ondřej Soukup