Byznys - Česká národní banka vrátila do hry otázku, jak velkou hrozbou je selhání domácností při splácení jejich úvěrů. Riziko stoupá, vyplývá ze Zprávy o finanční stabilitě.
Že jsou banky a bankovní sektor podrobovány simulovaným testům, je všeobecně známo, a také jim patřila největší pozornost při úterním zveřejnění výsledků. ČNB však od roku 2011 zkoumá také finanční odolnost domácností, což zůstává stranou pozornosti. Nemělo by, jak se ukazuje.
Důvodem, proč riziko selhání domácností stoupá, není dramatický nárůst podílu špatných úvěrů, které lidé (například i živnostníci) čerpají. Půjčují si sice stále více peněz, ale i tak špatných úvěrů (tedy nesplácených) je v posledních dvou letech relativně stále stejně – kolem pěti procent (viz graf v následujícím slide).
ČNB však upozorňuje na něco jiného, na to, co domácnosti svým chováním až tak ovlivnit nemohou – na ekonomickou výkonnost země i regionu. O ní mluví jedním jasným slovem: zklamání. Finanční situace domácností se kvůli ní nemusí zlepšit nijak brzo, spíše se stane opak. A víte, jak je to s dluhy: platit se musí, ať se vám vede špatně, nebo dobře.
V jednom z hypotetických scénářů centrální banka zkoumá odolnost finanční kondice domácností pro případ šoků: růstu nezaměstnanosti v rodinách a pohybu úrokových sazeb a inflace vzhůru. Jinými slovy pro případ, kdy se zkombinuje to nejhorší, co je k mání: poklesnou rodinné příjmy, porostou splátky úvěrů a také cena zboží (nebo náklady na živobytí). To vše proto, že se ekonomické prostředí dále zhorší, či minimálně po delší dobu nebude zlepšovat. Bude se propouštět, ceny v obchodech začnou znatelněji růst.
Modely ukazují, že počet předlužených domácností by pak mohl vzrůst více jak o polovinu. Na konci roku 2012 činil zhruba 2,8 procenta, v extrémní situaci by mohl narůst o 0,3 až 1,5 %.
Předlužené domácnosti nyní tvoří sice jen zlomek těch, které někdy selhaly při splácení nějakého úvěru (sem se totiž počítá i ten, kdo měl zpoždění třeba jen s několika splátkami). Předlužení lidé – i když jich není tolik – jsou však nejohroženější skupinou. Nemají již na splacení všech svých závazků, aniž by nemuseli prodávat majetek, čelí osobnímu bankrotu či exekuci. Ekonomové takové domácnosti definují jako ty, u nichž náklady na splácení dluhu převyšují 50 % čistého příjmu (po předchozím odečtení nezbytných výdajů).
Takový vývoj by byl nebezpečný i pro banky, u kterých si domácnosti půjčily. Proto ten zdvižený prst ČNB ve zmíněné Zprávě o finanční stabilitě.
Petr Hlinomaz
