Glosa – Podle nedávné předběžné statistiky rostla čínská ekonomika ve druhém čtvrtletí tohoto roku o 7,5% vzhledem ke stejnému období loňského roku. Čínská vláda může být spokojena, protože toto číslo se na chlup kryje s cílem, který vláda vyhlásila pro čínskou ekonomiku v roce 2014.

Znamenalo by to, že se zastavil pokles výkonnosti trvající téměř nepřetržitě od začátku roku 2010 (viz graf nahoře). Proč tedy nemizí obavy, že se pod těmito čísly skrývá realita mnohem horší?

Ekonomové a analytici se, zhruba řečeno, zastavují nad dvěma okolnostmi:

1) nad samotnými čísly

Odborníci jsou opakovaně skeptičtí k přesnosti zveřejňovaných čísel s podezřením na jejich možné vylepšování. Proto je vývoj HDP konfrontován s jinými „veličinami“, jako jsou statistiky spotřeby elektrické energie, vývoj zásob surovin apod. Zatímco spotřeba elektřiny zhruba kopíruje současný vývoj ekonomiky měřený ukazatelem HDP, hromadění zásob může ukazovat na komplikace růstu v dalším období.

2) nad ekonomickými podmínkami, za kterých růst probíhá

V růstu ekonomiky převládá stále vliv vládních stimulů. Podíl spotřeby domácností je v Číně příliš malý. Světová banka jej odhaduje na 35%. Pro srovnání – v Česku je to přes 50%.

Stavební výroba živená státní podporou (zakázkami) a růstem bankovních úvěrů vytvořila bublinu, která hrozí splasknutím. Nedávný květnový pokles cen nemovitostí a první příklady platební neschopnosti mezi developerskými firmami mohou indikovat, že bublina již dokonce praská.

V této souvislosti panují oprávněné velké obavy o stav čínského bankovního sektoru, který patrně má velký objem špatných úvěrů, i když je (ještě) nevykazuje.

Protože spotřeba domácností nemůže narůst skokem a protože je třeba omezit „nekonečné“ úvěrování stavebních projektů, předpovídají finanční instituce Číně další zpomalení ekonomického růstu (viz druhý graf v tomto vydání). To, co je z pohledu světové ekonomiky žádoucí, je pozvolný pokles výkonnosti čínské ekonomiky, a ne rychlý pád. A před tím ekonomové varují.

Petr Hlinomaz