Praha – Český parlament bude po volbách zřejmě jeden z nejroztříštěnějších a nejméně přehledných v Evropě. Kvůli počtu stran i nemožnosti některé z nich jednoznačně zařadit na tradičním spektru pravice – levice.
Šanci dostat se do Poslanecké sněmovny má osm stran. Pět to má víceméně jisté, o překonání pětiprocentní hranice budou bojovat SPOZ, Úsvit přímé demokracie a lidovci.
V posledních letech přitom v Evropě vzrůstá tendence spíše menšího počtu stran. Například v německém Bundestagu jsou po posledních volbách jen čtyři strany. Stejná je situace v Maďarsku a například i v Itálii, která přitom v minulosti byla naopak pověstná velmi pestrými parlamenty.
V polském Sejmu je stran pět, na Slovensku a v Rakousku šest.
Výjimkou, která Česko v roztříštěnosti zákonodárného sboru překonává, je pouze Benelux. V nizozemském parlamentu je devět stran, přitom sedm z nich ve volbách dostalo méně než deset procent.
V belgickém federálním parlamentu je dokonce rekordních dvanáct stran a hnutí. To ale souvisí s belgickou specifikou, že všechny strany působí odděleně ve Vlámsku a Valonsku, a na federální úrovni tak jejich počet takto vystoupá.
Pokud by Československo nepřestalo existovat, čekalo by ho zřejmě něco podobného.
Zvláštností českých voleb je malý počet hlasů, který stačí k vítězství. Před třemi lety sociální demokraté zvítězili s 22 procenty, letos podle průzkumů dostanou kolem 25 procent.
Nikde jinde v Evropě by to na výhru nestačilo. Nejvíce se v tom České republice blíží Rakousko, kde letos socialisté zvítězili s 27 procenty. Situace je tam ale jiná, protože mezi prvními třemi stranami nejsou velké rozdíly. Druzí lidovci dostali 24 procent a třetí Strana svobodných 20 procent.
Jinak v okolních zemích vítěz triumfuje vždy jednoznačně. Na Slovensku naposledy Směr – sociální demokracie Roberta Fica 44 procent. V Německu měly CDU/CSU 41 procent, v Polsku před dvěma lety Občanská platforma premiéra Donalda Tuska také 41 procent.
Největší rozdíl zaznamenalo v roce 2010 Maďarsko, kde Svaz mladých demokratů (Fidesz) Viktora Orbána obdržel 52 procent odevzdaných hlasů a tím i ústavní většinu.
Proti „hlavnímu proudu“ jde česká politika také složením parlamentu. Například Komunistická strana Čech a Moravy nemá téměř nikde svůj protějšek. Na Slovensku, v Maďarsku ani v Polsku – ba ani v Bulharsku nebo Rumunsku – komunistické strany coby levicovější levice ve srovnání se socialisty nebo sociálními demokraty neexistují.
Stejně tak strany a hnutí založené podnikateli a byznysmeny jako jejich „projekt“. Andreje Babiše nebo Tomia Okamuru z blízkých států připomíná snad jedině rakouský miliardář Frank Stronach, který ale ve volbách dostal jen necelých 6 procent hlasů a oznámil, že se z politiky zase stáhne.
Ke konci se chýlí i politická kariéra Silvia Berlusconiho, ke kterému bývá Babiš přirovnáván.
Zřetelný rozdíl mezi postkomunistickými a ostatními státy v Evropě je v postavení Zelených. V Německu i Rakousku mají své voliče, ale v zemích Visegrádské čtyřky se do parlamentu obvykle nedostávají.
MARTIN NOVÁK
