Byznys – Patnáct miliard korun – na takovou sumu se šplhá objem kolabujících úvěrů, o jejichž záchranu bojuje Česká exportní banka. Oddělení ČEB zabývající se vymáháním nesplácených pohledávek má nyní na stole celkem 33 případů. Počet problematických půjček stoupá: „Proti loňsku je jich zhruba o polovinu víc. Nárůst ale není ani tak důsledkem zhoršující se situace u klientů, jako spíš nové strategie banky,“ říká Jan Švoma, který v ČEB od loňského května řídí vymáhání pohledávek. „Rizikové případy dřív a razantněji řešíme, takže se dřív dostanou na naše oddělení,“ vysvětluje.
Celá polovina nesplácených půjček ČEB pochází z exportních projektů poskytnutých ruským a ukrajinským zákazníkům turnovské společnosti Sklostroj. Ta dodávala technologie na nově budované sklárny různým partnerům, řada z nich pak přestala půjčky splácet.
K akutním problémům patří i půjčka poskytnutá na stavbu paroplynové elektrárny Krasavino, kterou v ruské Vologodské oblasti stavěla v roce 2004 česká PSG Investments. Z úvěrů zbývá nesplacených 55 milionů eur. Nebo případ Kuzminěcké cihelny, kterou na Ukrajině stavěla brněnská Alta. Ve hře je 15 milionů eur.
Nová strategie
Změnu ve strategii banky nastartoval už bývalý ředitel ČEB Tomáš Uvíra a dovršil ji jeho nástupce Jiří Klumpar. Sám Švoma do banky přišel loni v květnu ze soukromého sektoru – dříve pracoval v PPF bance, zabýval se finančním poradenstvím, prošel bankami Dresdner Bank a Citibank.
„V bance můžete postupovat dvojím způsobem,“ říká Švoma. „Buď hrozící problémy detekujete brzy, pak musíte vytvářet opravné položky, zvyšujete ztrátu a zhoršujete bance výsledky. Nebo předstíráte, že vše funguje dobře, a neřešíte úvěr do nejzazšího možného momentu. Zpravidla z něj pak dostanete méně. V minulosti ČEB a EGAP (partnerská státní pojišťovna – pozn. red.) pracovaly hlavně tím druhým způsobem. Souhlasily s restrukturalizacemi, které jen splácení oddalovaly a nakonec k vrácení peněz stejně nevedly,“ vysvětluje.
Oddalování radikálního řezu podle něj zpravidla umožní dlužníkům schovat majetek, po němž by banka mohla sáhnout náhradou za nesplácený úvěr. Navíc věřitel zcela ztratí respekt. „V Rusku nebo na Ukrajině když někdo přestává platit, musíte na něj okamžitě vystřelit celou salvu kaťuší. On si uvědomí, že s tím hodláte něco dělat, a snáz se s ním domluvíte. Pokud se handrkujete, děláte mu jednu restrukturalizaci dluhu za druhou, necháte ho slibovat, tak se problém neřeší.“
Novou strategii ČEB dokládají i zmíněné případy Kuzminěcku a Krasavina (Insider o nich poprvé psal už 4. září). V obou případech dlužníci, po zásahu krize neschopní na splácení dluhu vydělávat, požádali banku o restrukturalizaci úvěru, tedy prodloužení splatnosti. „Rusové a Ukrajinci si myslí, že když řeknou, že mají problémy, my budeme tak hodní, že jim protáhneme splácení a nebudeme uplatňovat záruky. Ale my jsme to tak přestali dělat, protože to nedávalo smysl,“ říká Švoma.
V obou případech banka podmínila restrukturalizaci navýšením garancí, které úvěry kryjí. A v obou narazila na odpor.
Kuzminěcká cihelna neplatila dál, k posílení garancí se neměla. ČEB ji zažalovala u českého arbitrážního soudu, řízení vyhrála a povinnost cihelny zaplatit celý úvěr plus 300 tisíc eur sankcí potvrdil v první instanci i ukrajinský soud. Dlužník se ale odvolal.
„Rozsudek byl u další instance zrušen z technicko-administrativních důvodů, které považuji za zvláštní až absurdní,“ říká Švoma, přesvědčený o tom, že soudní řízení bylo zmanipulované ze strany dlužníka. Bance se navíc začal vzdalovat majetek, který měla v zástavě. O jeho vydání totiž začal žádat další věřitel cihelny – formálně česká firma TML, kterou ovšem ovládá ukrajinský podnikatel Taras Onufrik, zároveň většinový majitel samotné cihelny. Onufrikovi na rozdíl od ČEB dávají ukrajinské soudy za pravdu.
„To je na Ukrajině velmi nepříjemná situace. Bojujeme tupými hráběmi proti ostré sudlici. Soudní systém je zde obtížně předvídatelný. Nemůžeme vyloučit, že místní firmy používají metody, které my jako státní banka používat nemůžeme. Tak to na rizikovějších trzích prostě chodí,“ říká Švoma.
ČEB se nevzdává a pokouší se tlačit i na ukrajinské politiky. „Využíváme toho, že jsme státní banka členského státu Evropské unie. Jednám například na Arbuzovově komisi (Serhej Arbuzov, vicepremiér ukrajinské vlády – pozn. red.), jejímž úkolem je boj s rejderstvím (podvody spjaté s korupcí – pozn. red.). Ukrajina sama cítí, že jí kvůli rejderům utíkají zahraniční investoři, které nutně potřebuje. Mluvíme se členy vlády, s různými úředníky, setkal jsem se s velvyslancem Ukrajiny panem Zajčukem. A předpokládáme, že pomůže také prezident Zeman při chystané návštěvě Ukrajiny,“ říká Švoma. Případ Kuzminěck tak stále nepovažuje za ztracený a doufá, že situaci se podaří zvrátit při dalším soudním jednání tento čtvrtek.
Ukrajinské sklárny
ČEB má v této chvíli na Ukrajině celkem čtyři velké problematické případy. Kromě Kuzminěcka jde o tři sklárny, jejichž dodavatelem byl Sklostroj Turnov. „Naše expozice v těchto sklárnách je zpravidla mezi 20 až 35 miliony eur,“ říká Švoma.
Minimálně jeden případ, Artěmovská sklárna, pro banku s velkou pravděpodobností skončí špatně. Firma zkrachovala a konkurzní správce podle Švomy rozprodával aktiva způsobem nevýhodným pro věřitele. „Měl zcela volnou ruku a my máme za to, že zkrátil naše práva. Tam se už k výraznému vrácení peněz patrně nedostaneme. Řešíme to soudně.“
Naproti tomu nadějněji se vyvíjí případ jiné velké sklárny u Dněpropetrovsku. Ta je také insolventní, do potíží ji dostalo prudké zdražení plynu. „Tam jsme se ale už s partnery dohodli na oboustranně přijatelné restrukturalizaci, která nám dává větší šanci na návrat půjčených peněz. Domluvili jsme se na bankovních zárukách, personálních zárukách, na kontrole hotovostních účtů, zástavě nemovitostí – včetně administrativní budovy mimo fabriku. Zatím je to na papíře, ale spějeme k podpisu vcelku vyvážené dohody,“ říká Švoma.
Krasavino: dohoda možná
Také o případu Krasavino je Švoma přesvědčen, že dopadne dobře. Soudí, že oblastní vláda ve Vologdě si nedovolí hnát případ do krajnosti, protože bankrotem elektrárny by riskovala výpadek elektřiny pro město Krasavino a jeho okolí. Bankrot by navíc ohrozil i zájmy dalších ruských věřitelských bank.
Ruský tisk ovšem píše, že spor s ČEB ohrožuje rozpočet celé Vologodské oblasti. Což znamená, že je hrozbou pro místní politiky, kteří nepochybně nasadí veškeré páky a vliv, aby banku dostali ze hry. Švoma to považuje za součást hry: „Já řečem o vyčerpaném rozpočtu oblasti moc nevěřím“.
Banka už zažalovala Vologodskou oblast u soudu o zaplacení dlužných 55 milionů eur, kromě toho se obrátila na ruskou arbitráž s požadavkem o převod elektrárenských aktiv, jež slouží jako záruka, do svého vlastnictví. Ohradila se také proti nerovnému zacházení a upřednostňování dalších věřitelů. A dál s oblastí jedná. Je totiž ochotná povolit restrukturalizaci úvěru, ale s podmínkou, že bude dodatečně Vologodskou oblastí lépe zaručen.
V Krasavinu je problém v tom, že původní věřitelská firma, která elektrárnu stavěla, se kvůli postupující liberalizaci ruské energetiky rozdělila na dvě samostatné společnosti, výrobní a distribuční. Rusové nabízejí bance za nový úvěr záruku v podobě aktiv výrobní firmy, ta je ale ztrátová. „Chceme mít přístup i k majetku té části, která je v zisku. Pokud není možné solidární rozdělení záruky, nezbude nám než úvěr defaultovat. Ale myslím, že na takový scénář nedojde,“ doufá Švoma, podle nějž budou nadcházející soudní rozhodnutí dobrým testem objektivity ruského soudnictví.
Další novou, dříve nepoužívanou strategií ČEB v boji s dlužníky je prodej problematických pohledávek. Poprvé k němu banka přistoupila letos na jaře, když prodala dluh jedné z ruských skláren v nominální hodnotě 40 milionů eur za zhruba dvě třetiny hodnoty. Švoma považuje operaci za mimořádně úspěšnou. Dlužník ještě před krizí stihl z úvěru část splatit, a tak se do banky podařilo vrátit celkem asi 75 procent z vypůjčené částky. „To je velmi přijatelný výsledek,“ říká Švoma.
Banka ale zatím žádnou další pohledávku neprodala, zástupci jejích akcionářů – tedy úředníci z ministerstev – evidentně tuto cestu za tak výhodnou nepovažují. A to i přes to, že jiné varianty, tedy soudy či snaha dohodnout se s dlužníkem, jen zřídka vedou k lepšímu výsledku. Navíc by prodej části problematických pohledávek umožnil vymahačům ČEB lépe se soustředit na zbývající případy.
Ztráty jsou zákonité
Jan Švoma zdůrazňuje, že se ztrátou části poskytnutých úvěrů v ČEB počítat musí – vzhledem k tomu, že banka je ze své podstaty předurčena k působení na mimořádně rizikových trzích, kde se normální komerční banky bojí operovat.
Otázka je, nakolik se za těchto okolností podpora exportu prostřednictvím ČEB a EGAP vyplácí. Před dvěma lety, když vláda řešila, zda navyšovat kapitál pojišťovny EGAP, nechala zpracovat speciální analýzu. Z ní vyplynulo, že navýšení pojistných fondů a rezerv ze státního rozpočtu o jednu miliardu korun umožní pojistit český export v hodnotě přibližně 10 miliard a zaměstnat 1500 lidí. Peníze se postupně vracejí, ale po deseti letech představují kumulované čisté přínosy do veřejných rozpočtů přibližně jen 1,7 miliardy korun. „Tato zpráva přitom nepočítá s tím, že se vzhledem k míře rizika část úvěrů nevrátí,“ podotýká Švoma.
Na druhou stranu je ale podle něj třeba vzít v úvahu charakter českého bankovního trhu. „Nejsou tu velké místní banky, ochotné financovat za rozumných podmínek velké exportní projekty. Takže když se naši exportéři rvou v mezinárodní konkurenci o velké zakázky, je žádoucí jim pomoci i tak, jak to dělá ČEB a EGAP. Jinak by neměli proti konkurentům typu německého Siemensu, za nimiž stojí velké banky z jiných států, šanci,“ vysvětluje.
Podíl problematických úvěrů v celém úvěrovém portfoliu ČEB se nyní pohybuje kolem 19 procent, což je víc než dvojnásobek průměru klasifikovaných úvěrů českých bank (ten činí 8,5 procenta). „Náš výsledek je vzhledem k tomu, na jakém trhu se pohybujeme, velmi dobrý,“ soudí šéf vymáhacího oddělení ČEB.
Prevence
Na druhou stranu se ČEB pod novým vedením snaží i lépe si ohlídat nově poskytované úvěry a eliminovat riziko, že se půjčené peníze nevrátí. Banka vede seznam rizikových partnerů, jimž zásadně nepůjčuje. „Blacklist průběžně aktualizujeme, obsahuje jak firmy, které mají problém se splácením, tak firmy, za něž někdo nestandardně lobbuje nebo hrozí různými kontakty,“ říká Švoma.
Banka se snaží při konstrukci nových úvěrů neopakovat chyby z minula. Příkladem je podle Švomy projekt paroplynové elektrárny Erbil v Iráku. Celá stavba má přijít na miliardu dolarů, ČEB bude financovat dodávku části technologií, dodávané třemi desítkami českých firem v čele s otrokovickou PSG. „Novinkou je, že strukturování tohoto obchodu se poprvé konzultuje i na našem oddělení,“ podotýká Švoma.
Zuzana Kubátová
