Byznys - Společnost NWR miliardáře Zdeňka Bakaly už začala pracovat na nové strategii. Vedle vlastní těžby uhlí a výroby koksu rozjíždí obchod s koksovatelným uhlím. „Na konkrétní podobě tohoto plánu pracuje šestičlenný tým manažerů z vedení NWR i dceřiné těžební společnosti OKD. Začínáme přijímat odborníky, konkrétní rozhodnutí o přesném postupu padne ve druhé půli roku,“ řekl Insideru Jan Fabián, generální ředitel OKD a člen realizačního týmu.
Fabián je ve zvláštní pozici. Řídí společnost, která je jádrem a vlajkovou lodí NWR. OKD ročně vytěží kolem pěti milionů tun uhlí. Teď jejich šéf pracuje na projektu, jehož výsledkem je příliv dalšího uhlí do středoevropského regionu. Paradoxně si tak vytváří vlastní konkurenci. A to za situace, kdy se na skládkách OKD hromadí tuny uhlí, o něž není u zákazníků zájem.
Právě neprodejné uhlí z OKD srazilo výsledky Bakalovy skupiny za poslední kvartál loňského roku k rekordním ztrátám. Trh, který stojí a padá s prosperitou hlavního odběratele koksu – tedy hutí -, je u dna. NWR musela loni přecenit neprodané zásoby uhlí, hlavně kvůli tomu vykázala za poslední čtvrtletí 2012 ztrátu téměř 50 milionů eur, největší od vstupu na burzu v roce 2008. Za celý loňský rok prodělala milion eur. Výhled na letošek zatím obrat nesignalizuje. Akcie Bakalovy vlajkové lodi jdou tak už pár měsíců dolů. Firma nutně potřebuje nabídnout investorům nový nadějný příběh. Tím má být právě rozjezd obchodu s koksovatelným uhlím. NWR ho chce oproti dnešku zdvojnásobit a stát se do roku 2017 středoevropským lídrem na trhu.
Další uhlí do rajonu? Nevadí!
Jenomže nezhorší příliv uhlí nakupovaného od jiných těžařů pozici vlastních dolů OKD? Šéf Bakalovy klíčové firmy Fabián to vylučuje. Pro dovoz je podle něj na trhu dostatečný prostor. „OKD dnes kopou kolem pěti milionů tun uhlí ročně, ale do celé Evropy se dováží 50 milionů tun koksovatelného uhlí. A jen do našeho regionu, do střední Evropy včetně Německa a Rakouska, se dováží 4 až 5 milionů tun. Nebojím se, že bychom si odbyt nenašli,“ říká.
Dovoz je podle něj pro OKD i výhodou, protože umožní lépe uspokojit zákazníky. „Pro výrobu kvalitního koksu potřebuje koksař 6 až 9 různých typů. Když se chceme silněji etablovat u klientů, musíme jim nabízet celý sortiment. Proto pro mne bude rozjezd obchodu s uhlím pozitivum. Bude znamenat doplnění mého portfolia, budu schopen klienta lépe obsloužit,“ říká.
Je tu ale další riziko: ocelárny, které jsou odběratelem koksu a koksovatelného uhlí, mají v Evropě obrovské problémy. Nejde jen o to, že krize srazila ceny. Situaci navíc zhoršuje drahá energie. Ta je kvůli podpoře obnovitelných zdrojů výrazně dražší než v jiných částech světa. „Evropské ocelářství není schopno cenově konkurovat ostatním, proto je enormní tlak na evropské výrobní kapacity a dá se čekat jejich omezování,“ říká šéf evropských aktivit ruské ocelářské skupiny Evraz Dmitrij Ščuka.
Šéfové NWR jsou ale přesvědčeni, že střední Evropy se zavírání hutí nedotkne. „My ocelářskému byznysu věříme. Tady má ocelářství větší perspektivu než v západní Evropě, tam jsou větší strukturální problémy,“ říká Fabián. Středoevropský region podle něj těží z velké koncentrace automobilového průmyslu, strojírenství a výroby bílé techniky. „Muselo by se stát něco velmi dramatického, muselo by se pozavírat několik velkých ocelářských provozů, abychom se začali bát o uplatnění koksovatelného uhlí v našem regionu.“
Nedávno NWR přetáhla evropské ocelářské jedničce ArcelorMittal zkušeného manažera Petera Carra, který má zformovat marketingový tým. Zatím však stále není jasné, jak přesně bude NWR uhlí nakupovat. „Musíme rozhodnout, zda pouze navážeme spolupráci s nějakým těžařem, například v Rusku nebo na Ukrajině, jehož produkci budeme prodávat. Nebo zda vytvoříme vlastní tradingovou strukturu. Nebo zda nekoupíme nějaký důl, to bychom hledali hlavně zámořská aktiva.“ Kromě toho má NWR podle Fabiána stále zájem o nákupy šachet v Polsku. „Naproti tomu moc nepočítáme s Ruskem či Ukrajinou,“ upřesňuje šéf OKD.
Partner pro Debiensko
Další šancí, jak rozšířit nabídku uhlí, je spuštění vlastních dolů NWR v Polsku. „Prioritou je Debiensko,“ říká Fabián.
O rozjezdu debienské šachty NWR mluví od vstupu na burzu, o ekonomice projektu jsou ale mezi experty pořád pochybnosti. Investici odhadovanou na více než 400 milionů eur (tj. přes 10 miliard korun) NWR zatím stále odkládá. Teď se ukazuje, že se Bakala k otevření Debienska možná spojí s dalším partnerem.
„Zvažujeme různé cesty, nezavrhujeme ani samostatnou investici - pokud se trhy budou rychle vzpamatovávat. Ale můžeme se i spojit s nějakou finanční skupinou, nebo se zákazníkem – například ocelářskou skupinou nebo s jinou těžební společností z regionu,“ uvedl Fabián. Letos se projekt naplno nerozjede, „náklady je třeba držet pod kontrolou“. Ale podle Fabiána je pořád perspektivní, zvlášť poté, co NWR změnila technickou podobu projektu a lokalizaci šachet, čímž se vyhnula převzetí zátěží požadovaných polským státem (šlo hlavně o trvalé čerpání důlních vod) i technickým komplikacím. Změnou projektu se podařilo snížit náklady na otevření dolu i zvýšit jeho kapacitu. Debiensko by tak mělo skupině NWR dávat až 3 miliony tun uhlí ročně, o polovinu víc, než činily původní předpoklady.
Dalším zdrojem pro rozšíření NWR je důl Morcinek, ležící na polském území těsně na hranici a v těsném sousedství Bakalovy české šachty ČSM. Poláci Morcinek v roce 1998 zavřeli, je zatopen vodou, ale NWR počítá s jeho resuscitací. „Loni došlo k zásadnímu milníku: Polsko akceptovalo zahrnutí jeho uhlí do státních uhelných zásob. To nám usnadňuje další politické vyjednávání o Morcinku,“ říká Fabián. „Chceme začít těžit z českého dolu ČSM a postupně otevírat ložisko i na polské straně,“ upřesňuje. NWR nyní usiluje o získání těžební licence, otevření polské šachty je reálné nejdříve po roce 2020. Morcinek ale skýtá zásoby uhlí na 80 let, dá se počítat s těžbou asi 1–1,5 mil. tun ročně, navíc má NWR zájem i o získání těžebních licencí v okolí.
Nejasný je zatím stále osud českého dolu Frenštát, který NWR patří. Skupina usiluje o povolení k průzkumu, aby mohla posoudit, zda by se tam v budoucnu vyplatila těžba. Proti otevření dolu v těsném sousedství chráněné krajinné oblasti Beskydy se ale stavějí místní lidé a oprášení projektu, zděděného z dob socialistického státního podniku OKD, nemá valnou oporu ani u politiků.
Doly se budou zavírat
Řadu evropských dolů čeká v příštích letech útlum: šachty zavírá Německo, Španělsko, minulý týden oznámil konec svého největšího dolu britský UK Coal. Fabián odhaduje, že počet uhelných těžebních firem v EU se smrskne na polovinu během několika málo let. „Odhaduji, že v Evropě zbydou tři, maximálně čtyři černouhelné společnosti. Ke konsolidaci dojde i v česko-polském regionu, kde dnes kromě nás operují také čtyři velké polské společnosti,“ uvedl. OKD v této situaci podle něj má dobrou perspektivu. Firma je po velkorysém investičním programu z let 2008 až 2010 (tehdy se nakupovaly stroje a technologie za 27 miliard korun) ve srovnání s polskou konkurencí na mnohem lepší technické úrovni, a měla by tak být schopna při konsolidaci hráčů ve slezské uhelné pánvi hrát důležitou roli.
Zuzana Kubátová
