Glosa – Ministr financí Andrej Babiš dostane možná v příštích měsících novou příležitost ukázat, jak to myslí s dohledem v polostátní energetické společnosti ČEZ. A tou je případná akvizice na sousedním Slovensku v návaznosti na prodávaný podíl italského Enelu ve firmě Slovenské elektrárne (SE).

Není to mnoho povyku pro nic?

Ano i ne.

Ano, protože oficiálně proces prodeje ještě vůbec nezačal, tak proč se nějak vzrušovat. Enel si vybral finančního poradce, který má pomoci ve výběru a prodeji jeho aktiv, mezi kterými jsou i SE. Informační memorandum a další dispozice výběru kupce, včetně závazných termínů, ale nebyly nikomu rozeslány.

Ne, protože variant transakce se připouští více a výsledná koupě by nemusela vůbec znamenat pro ČEZ výhodnou kombinaci, ale také třeba černého Petra v podobě dostavby jaderné elektrárny Mochovce (psali jsme v Insideru např. 27. 8. 2014).

Štika EPH.

Aktuální vstup Energetického průmyslového holdingu (EPH) mezi zájemce o SE je důležitou výpovědí.

Za prvé dokumentuje, že ve hře je nemalý majetek. EPH je totiž štikou, která nikdy neponechala žádnou větší příležitost v energetickém sektoru v regionu bez povšimnutí.

A je-li řeč o štice, je to o důvod více být pozorný. Štika si dokáže vybírat. Dokáže minimalizovat náklady, přenášet rizika na další strany, a je-li to výhodné, ponechat si strategická místa a články v řetězci. Na české straně to naznačují třeba transakce v Pražské teplárenské, na slovenské straně transakce v SPP (Slovenský plynárenský priemysel).

EPH, resp. dříve J&T (s historickými a vlastnickými vazbami na současný EPH), byl v transakcích tohoto typu také dlouhodobým obchodním partnerem ČEZ. Jednou jako spojenec v obchodech se třetími stranami a jednou jako prostistrana, která prodává nebo kupuje aktiva. „Sérii“ uzavřených obchodů přerušil snad až prodej elektrárny Chvaletice z portfolia ČEZ do rukou Tykačovy Czech Coal. Mezi transakcemi s EPH lze nalézt i diskutabilní, jako byl nákup a prodej německých uhelných dolů Mibrag.

Aniž by to mělo znamenat jakoukoliv sebemenší výhradu vůči současnému managementu ČEZ, bude třeba v případě možné akvizice SE hodně vážit a to je prostor i pro Babišovu část dozorčí rady.

Zatím ticho po pěšině.

Projevy Babišových změn v dozorčí radě ČEZ ale zatím nejsou nijak viditelné. Agenda dozorčí rady stojí, žádné jednání dozorčí rady od červnové valné hromady patrně nebylo a např. vyrovnání sporu ČEZ a albánského státu stále zůstává bez odpovědi a čeká, až se dozorčí rada sejde. Snad v září.

To je trochu překvapením, ale je-li něco pravdy na tom, co říkají škarohlídi, že Babiš „schvaluje každý billboard“, pak mu na ČEZ nemusí (zase) zbývat čas.

Petr Hlinomaz