Zahraničí - Julian Assange při svém útěku před zatčením v Londýně neměl štěstí na dům, kde se rozhodl vyhledat úkryt a pomoc.
Ekvádorské velvyslanectví totiž na dlouhodobý pobyt uprchlíka není vybaveno. Je malé, nemá žádný pozemek a navíc je v přízemí, takže skoro lze podávat z oken ruku lidem na chodníku.
Podle deníku Daily Mail má tak Assange k dispozici maličký pokojík jen se stolní lampou, matrací, běžícím pásem a samozřejmě připojením na internet. K vodě a záchodu musí projít krátkou chodbou. Okno jeho pokoje neustále zakrývá záclona, protože je tam z chodníku dobře vidět.
Být to velvyslanectví bohatšího státu, mohl mít Assange ve vile možná i několikapokojový byt v patře, procházet se po zahradě či si sám vařit. Na ekvádorském minizastupitelství to má mnohem horší.
Moc si ale vybírat nemohl. Ekvádor je jednou z mála zemí, která byla ochotná ho přijmout, udělit mu azyl a riskovat problémy se státy, jako jsou Velká Británie, USA nebo Švédsko.
Ekvádorský prezident Rafael Correa patří do skupiny levicových a protiamerických vůdců v Latinské Americe, v jejichž čele stojí neformálně venezuelský silný muž Hugo Chávez.
Pomoc Assangovi tak Correa chápe jako součást boje proti imperialismu a vykořisťovatelům, kteří šíří po zeměkouli nespravedlnost a zabraňují i jeho zemi – jinak známé hlavně jako největší světový vývozce banánů – v rozkvětu.
Jaké jsou tedy šance, že se zakladatel WikiLeaks mužům zákona vydá, ať už dobrovolně, či nikoliv?
Jednou z variant je vyhoštění všech ekvádorských diplomatů, což by mohlo vyústit v uzavření velvyslanectví.
Možností je také zákon z roku 1987, který dává britskému státu právo odejmout jakémukoliv prostoru diplomatický status, pokud se využívání lokality neslučuje s funkcemi diplomatické mise.
Mezinárodně platná Vídeňská konvence z roku 1961 stanoví, že sídlo diplomatické mise nesmí sloužit k jiným účelům, než je diplomacie. Ale neřeší výslovně otázku uprchlíků, hledaných nebo stíhaných orgány země, kde se ambasáda či konzulát nachází.
Nelze rovněž vyloučit, že Assange to po určitém čase nevydrží s nervy, ujde těch pár kroků na ulici a tam ho hlídkující policisté zatknou.
Podobných případů, jako je ten Assangův, se v historii neodehrálo mnoho a končily různě. V roce 1956 vůdce maďarského povstání Imre Nagy po vjezdu sovětských tanků do Budapešti našel azyl na jugoslávském velvyslanectví.
Po slibu, že se mu nic nestane, vyšel po několika dnech z ambasády a hned za branou jej sověti zatkli. O dva roky později ho nechal jeho nástupce János Kádár popravit.
Rovněž během revoluce 1956 se uchýlil na velvyslanectví i maďarský kardinál Jószef Mindszenty. Na americké. Strávil tam patnáct let v malém bytě, než mu maďarské vedení dovolilo v roce 1971 odjet do Vídně, kde za dva roky zemřel.
Libanonský prezident Michel Aún strávil několik měsíců na francouzském velvyslanectví na přelomu let 1990 a 1991. Během útoku syrské armády na prezidentské sídlo se na ambasádu uchýlil krátce předtím, než jeho armáda kapitulovala. Později mu nová libanonská vláda umožnila odjezd do Paříže.
Britská vláda nyní trvá na tom, že Assangovi přesun z Londýna do Ekvádoru neumožní.
Insider na závěr připomíná, že Assange sice založil WikiLeaks, ale o jejich věhlas se zasloužil jiný muž. Americký voják Bradley Manning, který posílal Assangovi americké diplomatické depeše, bez kterých by o WikiLeaks dnes sotva někdo věděl.
A na rozdíl od Assange Manning sedí už od května 2010 v americké vazbě a čeká na proces, při kterém mu soudce pravděpodobně vyměří doživotní vězení za vlastizradu.
