Byznys - Na zásadní projev britského ministerského předsedy Davida Camerona o EU reagoval na žádost Insideru Andrej Babiš, jediný majitel skupiny Agrofert. Babiš patří dlouhodobě k výrazným kritikům bruselské administrativy, členství v EU pro ČR ale považuje za nezbytné.

"Pro nás je EU nutné zlo, různá evropská opatření direktivy a nařízení komplikují byznys, kvůli Bruselu se dělají zbytečné a nenávratné investice. Když EU něco nesmyslného vymyslí, my to ovšem musíme snášet, protože členství pro nás má stále víc výhod než nevýhod. Platební bilance ČR s EU je plus 40 miliard ročně v náš prospěch, dotace pro zemědělství jsou dnes prakticky nenahraditelné. Kdybychom z EU vystoupili, přijdeme o ně a pochybuji, že by zemědělcům stát tyto peníze dal. Navíc pokud by je rozdělovali naši politici, bylo by to s obrovským korupčním potenciálem."

(Babiš nevěří, že Cameronův tlak vyvolá nějaké změny v EU)

„Jeho vystoupení určitě významné je, minimálně k rozvíření debaty. Ale dobře víme, že politici všeobecně rádi lžou, říkají to, co chtějí voliči slyšet. Otázka je, jaké praktické kroky budou opravdu následovat. I kdyby ale Británie dosáhla určitých změn ve vlastním vztahu k EU, na celou Unii to nemusí mít výrazný vliv. Británie už tím, že je to oddělený ostrov, byla historicky vždycky jiná než zbytek Evropy. Vždycky měla svou vlastní politiku, nepřijala euro, je prostě jiná. Nevěřím, že se kvůli nim EU změní. Každý svrchovaný evropský stát musí svůj vztah k EU řešit po svém. Vztah ČR k EU bude záviset hlavně na tom, kdo vyhraje příští volby. Myslím parlamentní, protože mezi oběma prezidentskými kandidáty nevidím, co se týče vztahu k EU, výraznější rozdíl.“

(Babiš o propásnuté šanci jménem Temelín)

„Český premiér a ministři jsou v Bruselu přítomni, mají ale omezenou možnost prosazovat tam naše zájmy, protože ČR normálně velké státy vůbec nezajímá. Proto je chyba, že jsme nevyužili unikátní příležitost, jak svůj vyjednávací potenciál zesílit – a to byl Temelín. Bylo chybou vyřadit hned na začátku z tendru Arevu, měli jsme dát Francii šanci a oplátkou žádat, aby nám v Bruselu pomohli prosazovat naše zájmy. Nejenže jsme se této možnosti vzdali, ale je dost možné, že nám náš postoj nepustit je k opravdu velkému byznysu Francouzi dokonce vrátí. Tím pádem dál hrajeme druhořadou roli, pro zbytek EU jsme politicky nezajímaví a ještě naši pozici zhoršuje postoj a image dosluhujícího hradního pána.“