Když se podíváme na to, jakým způsobem se každé ráno dopravují děti do školy, dostaneme se k následujícím počtům: čtyři žáky z pětadvaceti dovezou rodiče autem. Třináct dorazí na vyučování hromadnou dopravou - konkrétně šest autobusem, dva vlakem a pět městskou hromadnou dopravou. Sedm přijde pěšky. A u jednoho to nevíme, protože to statistikům při sčítání lidu v roce 2021 neřekl.

Zatímco v celém Česku jezdí jako spolujezdec s rodiči do školy každý zhruba šestý žák či student, pohled do jednotlivých částí země ukáže zajímavé rozdíly. Například ve Středočeském kraji míří v "mamataxi" na vyučování dokonce každé čtvrté dítě. Naproti tomu třeba v Praze či v Brně jen každé desáté.

Nejvíce způsob dojíždění ovlivňuje kvalita místní dopravní infrastruktury: ve velkých městech, která jsou protkaná linkami hromadné dopravy, mnohem více dětí využívá právě tu. V Praze je to více než polovina žactva. Tam, kde města spojují železniční tratě s dobrým spojením, jsou to - logicky - vlaky.