Praha - Auto, které vás samo doveze až na místo určení, zatímco vy spíte. Science fiction se pomalu stává realitou, i díky vědcům z pražského ČVUT.
Vývoj inteligentního auta se odehrává na katedře kybernetiky pražské Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického pod vedením docenta Jiřího Matase. Právě jeho tým si vybrala firma Toyota a poskytla mu zázemí pro dlouhodobý vývoj inteligentního vozu.
Na samotném vývoji pracují čtyři lidé: docent Matas, dva výzkumníci a jeden doktorand. "Spolupracujeme s podobně velkými týmy na Cambridgeské univerzitě v Británii a na Technické univerzitě v německém Darmstadtu. A celá evropská univerzitní větev soutěží s výzkumnými ústavy Toyoty v Japonsku," nastiňuje Matas.
Doporučení z Evropy
Automobilka hledala na evropských univerzitách vědce, s nimiž by mohla spolupracovat na vytváření umělé inteligence pro automobily. A dostala doporučení: Běžte do Prahy, tam jsou v tomto oboru na špičce.
Zpočátku mělo jít o vývoj systému pro podporu řízení: pokud by řidič přehlédl například cyklistu, auto by vydalo výstražný signál. Ale vše bylo jinak.
"U těchto systémů je celkem malá uživatelská přijatelnost. Auto řídím přes třicet let a nikoho jsem nesrazil, ani do ničeho nenarazil. Mnoho řidičů nebude asi ochotno platit za poměrně drahý systém, který by měl zafungovat jednou za léta a navíc by určitě hlásil spoustu falešných poplachů," popisuje Matas.
"Navíc by část řidičů, zejména starších, a nejen v Japonsku, uvítalo systém, který by převzal řízení za ně."
Jak se z auta dělá robot
Dát autu rozum znamená vyřešit spoustu problémů. Zásadní jsou dvě roviny. První se nazývá strategie a znamená "naučit" auto samo naplánovat celou trasu například z Kladna do Prahy.
S tím nemají dnešní navigační systémy žádný problém.
Druhé se říká taktika a obnáší krátkodobé plánování, například přejetí z levého do pravého jízdního pruhu při sjíždění z dálnice.
"U taktických manévrů začínají hrát velkou roli senzory, které zjišťují nepředvídatelnou konkrétní dopravní situaci. Jaký povel systém dát, závisí na polohách a rychlosti okolních aut, ale i úmyslu jejich řidičů, a tyto veličiny nelze bezchybně zjistit," říká docent Matas.
K tomu všemu je třeba řešit úroveň nejnižší: procesy probíhající s odezvou v desetinách vteřiny. Mezi ně patří drobné pohyby volantem udržující auto v prostředku jízdního pruhu či umožňující plynulý průjezd zatáčkou, nebo naopak rychlé brzdění, když na semaforu naskočí červená.
Kamera místo oka
Systém, který docent Matas vyvíjí, dostává informace o okolním prostoru z kamer. "Je to vlastně paralela s okem. Kromě kamer se k těmto účelům dají používat i lasery nebo radary a sonary.
Radarové a sonarové systémy však mají jednu nevýhodu: pokud by se v budoucnosti rozšířily masově, mohly by se navzájem rušit. Není však jasné, jak velkou komplikaci by to mohlo znamenat.
Jak poznat dítě od kočky
Jednou z velkých výhod vnímání prostředí pomocí kamer ve viditelné části spektra je to, že systém "vidí" přibližně to co člověk. Jeho chování může proto být, alespoň principiálně, velmi podobné chování řidiče.
"Nevypočitatelné, a proto pro řidiče nebezpečné je hlavně to, co se hýbe. Zatím neřešíme to, aby systém poznal, zda vidí kočku nebo psa, ale aby dokázal zaregistrovat pohyblivý předmět a předvídat jeho chování," vysvětluje vědec.
Samozřejmě je důležité vědět, zda před auto vběhlo dítě nebo kočka. Ale ukazuje se, že rozpoznávání tohoto typu je při současném stavu poznání velmi obtížné a nelze jej dělat spolehlivě, zvlášť když se požaduje rychlá odezva.
"I nepohyblivé objekty bude třeba brát v úvahu. Například abychom poznali, co je popelnice, která se skoro jistě 'nerozhodne' rozjet a zkřížit nám cestu, a co je zaparkované auto. To sice stojí na místě, ale jeho nás může přehlédnout a vjet nám do cesty. V tuto chvíli se ale vývojem algoritmů pro statické objekty nezabýváme."
Pozor na náraz
Češi na projektu pracují čtyři roky. Za svou práci získal tým na mezinárodních konferencích tři ocenění za nejlepší vědecký článek, doktorand Štěpán Obdržálek dostal cenu Česká hlava pro mladé vědce. Kromě cen jsou však důležité výsledky. Jak tedy pokračuje vývoj?
Luxusní vozy automobilky Toyota, prodávané pod značkou Lexus, už některé prvky "vidícího" vozu obsahují. Počítač například vyhodnotí snímky z kamery tak, že hrozí srážka. Do řízení nesmí zasahovat, ale automaticky začne přibrzďovat, utáhne posádce vozu bezpečnostní pásy a podobně, aby se zmenšily následky případné kolize.
A kdy stroj začne úplně sám řídit auto vezoucí lidi? Na to si ještě pár let počkáme.
