Praha - Jeden z nejmohutnějších českých počítačů, nazvaný Amálka, prošel novým vylepšením. Pomáhá vědcům z Akademie věd zpracovávat výsledky ze zkoumání vesmíru.
Superpočítač Amálka je starý už deset roků, ale za tu dobu jej jeho tvůrci z Akademie věd a ze společností Intel a Sprinx Systems neustále komplexně vylepšují. Po nejnovějším rozšíření teď dokáže zpracovávat 6,38 bilionu operací za vteřinu, což mu umožňuje jeho 356 procesorů.
"Protože jsme lépe schopni využít inteligentních režimů zpracování dat, navzdory vyššímu výkonu ušetříme při provozu čtyřicet procent elektrické energie," dodal Petr Ulvr z Intelu.
Ochrana Země před slunečním větrem
Superpočítač slouží Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd při zpracovávání dat, která čeští vědci získávají díky spolupráci s americkou kosmickou agenturou NASA a evropskou vesmírnou agenturou ESA.
Badatelé, které vede Pavel Trávníček, se soustřeďují na výpočty magnetického pole kolem planet. Oblasti, kde se magnetické pole projevuje, se říká magnetosféra.
Magnetosféra je pro Zemi velice významná. Chrání ji před takzvaným slunečním větrem, tedy nepřetržitým tokem nabitých částic, které Slunce vyvrhne při svých erupcích a jež putují vesmírem. Mohou být nebezpečné pro zdraví kosmonautů ve vesmíru a také rušit signály z navigačních a telekomunikačních družic.
Podobnou, ale menší magnetosféru má i planeta Merkur. Vědci tedy znalosti Merkurova magnetického pole využívají jako jednodušší model pro ověřování teoretických představ. Kolem Merkuru už třikrát oblétla americká sonda Messenger, a odeslaná data týkající se měření magnetického pole zpracovává právě Amálka v Praze.
Místa pro základny na Měsíci
Oproti tomu Měsíc, který obíhá naši Zemi, je kosmické těleso, které nemá vlastní magnetické pole, jež by jej chránilo před slunečním větrem. Avšak například po dopadu velkých meteoritů se i na povrchu Měsíce vytvořily malé, lokální magnetosféry. Mohly by sloužit jako ochrana astronautů před zářením slunečního větru. Jsou to tedy vhodná místa pro stavbu případných budoucích lunárních základen.
Americká NASA přesouvá k Měsíci dvě družice programu Artemis, které budou tyto lokální magnetosféry sledovat. Na zpracování výsledků se bude tým doktora Trávníčka rovněž podílet.
Měření na Ganymedu
Evropská ESA zase zvažuje vyslání sondy k Jupiterovu měsíci Ganymed, který má vlastní magnetosféru. Tým českých vědců spolupracuje se třemi mezinárodními konsorcii, které se chtějí na evropském projektu podílet.
I v tomto případě by se měla Amálka uplatnit. Ne až při dodatečném zpracovávání naměřených dat, ale už při přípravě plánovaných způsobů měření.
Nicméně evropská sonda by měla ke Ganymedu zamířit až někdy mezi léty 2015 a 2025. Do té doby bude Amálka určitě natolik vylepšená, že ji její dnešní uživatelé ani nepoznají.
