Pět bitevních lodí potopeno, tři těžce poškozeny společně s trojicí křižníků a čtyřmi torpédoborci. Několik tisíc lidí zahynulo či bylo zraněno. A k tomu stačila pouhá tři slova pronesená do vysílačky - Tora! Tora! Tora!. Ano, před 65 lety vstoupili USA do války svým Dnem hanby a Japonsko se radovalo z úspěchu napadení Pearl Harboru. Opakovat či změnit historii se nyní můžete pokusit i vy.
Pacific Storm představuje zajímavou kombinaci operační strategie s realtime prvky, která tu dlouho nebyla, a která bude na příznivce strategických her působit jako živá voda. Již delší čas hledáme náhradu za stařičkou sérii Great Naval Battles a Pacific Storm má ambice pátrání ukončit. Po řadě víceméně stejných realtime strategiích totiž hra klade důraz i na důkladné plánování týlového zabezpečení včetně řízení produkce. Tento přístup však rovněž striktně určí, zda hru budete opravdu hrát či nikoliv. Po patnácti minutách instalaci buď smažete, nebo se pro hru nadchnete. Odpadá zde tak známé očekávání, zda se ta průměrná hra postupem času zlepší. Pacific Storm nabídne veškeré své možnosti již na začátku.
Podle historie nebo po svém
Hra nabízí dvě kampaně, historickou a volnou. V té historické začínáte na původních pozicích z Druhé světové války, včetně ekonomických. Spojené státy mají přístupné základny spojenců, výkonnou ekonomiku, ale nezkušené bojové jednotky. Japonsku ještě funguje dobře ekonomika, jednotky mají nad Američany převahu, ale problémem jsou zdroje. U volné kampaně jsou na tom obě strany stejně.
#hodnoceni
Strategická část mapy nabízí úplnou kontrolu nad válčištěm i domácí výrobou a výzkumem. Základem všeho jsou samozřejmě zdroje. Na základnách po celém Pacifiku probíhá težba železa, hliníku, výroba produkuje peníze. Vše je shromažďováno na pevninské části USA. Tyto zdroje slouží k následné výrobě, vývoji a formování jednotek i výstavbě nových základen. Vývoj je přehledně shromážděn do několika oblastí, kdy vyvíjíte pouze klíčové technologie a nedostáváte se na úroveň samostatných jednotek. K dispozici je samozřejmě i Project Manhattan k získání atomové bomby, ale i raketový program apod. Výroba jednotek je rovněž řízena centrálně a nově vyrobené kusy se objeví vždy ve vašem hlavním přístavu (ten lze zvolit).
Management pro mírně pokročilé
Na relativně nejnižší úrovní managenentu se staráte přímo o základny, které jsou hlavním stavebním kamenem vašeho vítězství. Pro ulehčení hry lze nastavit automanagement základny/základen, takže výstavbu řídí počítač za vás. Pokud ovšem chcete vše ovlivňovat sami, rozhodujte nejenom o tom zda na základně vznikne letiště, přístav, postavení obranných prostředků, ale i třeba kostel (ovlivňuje morálku). Na základně kromě výroby probíhá i formování jednotek, odesílání jednotek, přesun nákladu a surovin z jedné lokace do druhé apod. Hra nejde úplně do hloubky jako hardcore tahové strategie, ale i tak toho má hráč k rozhodování mnoho. Základny také slouží k natankování, vyzbrojení i opravě jednotek.
Celkově je ekonomická část hry sice zjednodušená, samozřejmě nejde o ekonomickou strategii, ale natolik provázána s ostatními segmenty, že se prostě nevyplatí nechat vše na počítači. Především pro přesnější naplánování je nutností řídit vše osobně a určovat priority. Jen tak skutečně postavíte obrannou pozici místo toho, aby počítač rozhodl, že morálka je nízko a před očekávaným napadením dal přednost kostelu či postavení výrobních kapacit, neboť se jich celkově nedostává. Rovněž je nutné hlídat skladbu zásob, protože plavidlo většinou vyžaduje pro svoje děla munici dle ráže. 20mm rychlopalný kanón nábojem pro "čtyřistašestku" prostě nenabijete.
Arkáda vs strategie
Strategická část mapy, kromě přístupu k ekonomice a základnám, slouží především pro plánování samotného tažení. Zde určujte přesuny vašich flotil. Není to až tak náročná činnost, jak se na první pohled jeví, hra totiž nabízí několik předdefinovaných formací včetně úkolových uskupení (Task Force). Nejde však o logistické řádění jako v případě hardcore záležitosti War in Pacific.
V okamžiku, kdy se vaše jednotky střetnou s nepřítelem můžete bitvu ovládat v klasickém 3D zobrazení realtime strategií včetně modelu zadávání rozkazů a příkazů, včetně určení prioritního cíle a typu útoku. V průběhu bitvy se ovšem můžete při leteckých operacích spolehnout na taktické plánování nebo přímo převzít kontrolu nad letadlem. Dostanete se tak do prostředí klasické arkádové střílečky - pokud se s tímto modelem sžijete, dokážete celkem významně ovlivnit průběh bitvy. Pro kované stratégy však tato část může být mírně frustrující. Kromě toho, že vnáší do hry "akční" prvek, není ani v zjednodušeném modelu letu úplně snadné cíl trefit a na preciznější zvládání techniky jsme neměli moc chuť, takže jsme raději lépe naplánovali útok a rychleji překlikávali na jednotky v jeho průběhu. Tato akční část také umožňuje ovládat jakékoliv vlastní protiletadlové postavení a pokoušet se sestřelit nalétávajícího nepřítele. Ale po pravdě, většina příznivců strategických her co známe ze srdce arkádové hry nesnáší.
Vítězný tah
Autoři Pacific Stormu namíchali chutný koktejl několika žánrů, nepustili se na pole hardcore strategie, ale ani nezvolili stupidní RTS klikačku. K vítězství vás skutečně dovede pouze pečlivé naplánování a dobré rozvržení sil i výzkumu. Hra je přijatelná pro tvrdé jádro dávající přednost hexovým tahovým strategiím s nekonečnou řadou podnabídek, ti ji budou brát jako příjemnou změnu. Pro příznivce RTS pak půjde o přijatelné ztížení hry a zvýšení nároků na jejich mysl. K dobrému zážitku ze hry přispívá i přeskakování mezi "módy", kdy v jednom okamžiku střílíte z letounu, abyste v dalším kroku naplánovali přesun flotily a výrobu.
