Jeden provokatér kdysi prohlásil, že Nintento Wii je jako dvě konzole GameCube slepené izolepou. Co k tomu dodat? Snad jen - kéž by ty hry podle toho vypadaly! Doposud vydané hry lze rozdělit do tří kategorií: největší část patří multiplatformovým titulům, velký podíl recyklovaným vykopávkám a jen ždibec tvoří původní hry. První dvě kategorie navíc spojuje velmi podstatný znak a to ten, že se na tyto hry nedá koukat. Heatseeker bychom zařadili do přihrádky číslo 1. Novinka od týmu IR Gurus vyšla v podobě verzí pro PlayStation 2, PSP a Wii. My jsme se podívali na zoubek Wii edici a to hlavně kvůli unikátnímu systému ovládání, které je na hře tím jediným zajímavým.
#hodnoceni
Ačkoliv se na první pohled tváří Heatseeker jako letecký simulátor, ve skutečnosti je to akční arkáda, svým pojetím podobná oblíbené sérii Ace Combat. Je tedy jasné, že od hry nelze očekávat nějaký hluboký příběh; jakýsi zárodek dějové linky reprezentuje klišovitý mišmaš vyprávějící o globálním konfliktu, jenž vám zprostředkovávají brífinky a rozkazy od velitelů.
Povaha misí a stejně tak i jednotlivých úkolů není zrovna rozličná. I když v prvních levelech se vám bude zdát opak. Ve zkratce lze říci, že náplň celé hry je o hlídání, ochraně a eskortu určitých objektů - ať už celého ostrova, kolony obrněných transportérů a nebo letadlové lodě. Pro vás jako hráče to znamená, že budete sestřelovat stíhačky, bombardéry a sami pak bombardovat a likvidovat pozemní cíle. Již po prvních minutách hraní poznáte, že přirovnání k Burnoutu, které vypadlo z tvůrců při jednom interview, není až tak od věci. Heatseeker je vskutku adrenalinovou záležitostí. Počet sestřelených nepřátel bez problémů přesáhne hranici stovky obětí za misi a rychlost, za které jatka provádíte, je takřka výhradně nadzvuková. V první misi je to zábava, ve druhé taky, ve třetí produkce adrenalinu začne slábnout a ve čtvrté nastoupí nuda.
Žádné zpestření nečekejte. Stále je to jen o létání nad mořskou hladinou a sestřelování Migů. A nic na tom nezmění ani občasný dárek v podobě nového letounu, který se od toho stávajícího liší nejen vzhledem, ale i vlastnostmi (z pěti atributů zaznamenáte pouze změny rychlosti). Osmnáct levelů si tak musíte poctivě rozdělit mezi několik dní...
Ovládání letadla musíme naopak pochválit. Vývojářům se podařilo naroubovat Heatseeker na Wii-mote, potažmo Nunchak naprosto nenásilně a logicky, a tak se před prvním usednutím do kokpitu nemusíte zdržovat studiem manuálu. Pohyb Wii-mote řídí stíhačku, takže například mírným nadzvednutím přední části ovladače docílíte toho, že se stroj vznese "čumákem" nahoru atp. Páčka na Nunchaku potom reguluje rychlost letadla, přičemž její delší podržení v poloze vepředu vede k turbo zrychlení (něco jako Nitro v Need for Speed).
Technické zpracování není nutné příliš komentovat. Za vše hovoří obrázky, které jsou navíc oproti realitě ještě o něco zkrášlené. Moře simuluje tmavomodrý koberec, ostrovy zase pokrývá prostá rozplizlá textura, několik spritů, jež mají navodit dojem stromoví, a pár šedých kostek - jakože budovy. Větší šeredu byste mezi současnými hrami nenašli...
