Soul/Tegu (od našeho zpravodaje) - Jižní Korea je sice republikou, ale v ulicích metropole Soulu nebo v metru to vypadá jako v království smartphonů.
Téměř každý, nebo alespoň nějakých devět lidí z deseti, má v ruce mobil a buď do něj mluví, něco v něm poslouchá, na něco se v něm dívá nebo něco hledá. Člověk bez smartphonu v ruce je v Soulu téměř rarita.
Jihokorejci jsou nadšenci do všech elektronických novinek a internetu, ostatně Samsung je dnes největším prodejcem chytrých mobilů na světě (má výrazné postavení i na trhu paměťových čipů nebo televizí) a podle posledních statistik používá 84 procent Korejců denně internet.
Kdo má hodně rád veškeré technologické novinky a vychytávky, v Jižní Koreji by byl spokojený. Ve středu se tady poprvé objevil v obchodech poslední hit: chytrý mobil se zakřiveným displejem.
Sami Jihokorejci mají rádi výraz "zázrak na řece Han." Co to znamená? Země, která ještě dlouho po skončení korejské války ležela zcela zničená v ruinách, a její obyvatelé trpěli hladem a podvýživou, se během pěti desetiletí vyšvihla na úroveň největších a nejvýkonnějších ekonomik světa.
Je členem seskupení dvaceti hospodářsky nejvlivnějších států světa G20. Kromě Samsungu patří na celosvětovou špici ve svých oborech i automobilka Hyundai, výrobce ledniček a dalších přístrojů LG, ocelárna POSCO nebo z novějších značek výrobce online her NCSoft.
Ještě na začátku šedesátých let byla Jižní Korea jednou z nejchudších zemí světa a ještě v polovině let sedmdesátých na tom dokonce s životní úrovní byla hůře - jakkoliv to dnes zní neuvěřitelně - než Severní Korea.
Leží vedle sebe, ale pohybují se v úplně odlišných vesmírech. Na severu je málo jídla, výpadky elektřiny, téměř žádné soukromé automobily a rozpadající se infrastruktura.
Jih má jedno z nejrychlejších internetových připojení na světě a je technologickou velmocí, na severu se nelze připojit na zahraniční internetové stránky ani se mobilem dovolat za hranice.
Pokud se tyto dvě země jednou přece jen začnou spojovat, bude to proces, jaký patrně v lidských dějinách nemá obdoby. Jedna z nejbohatších a jedna z nejchudších zemí planety, přitom v obou žije stejný národ.
Polovina ekonomiky
Profesor Sen Hi-čva z Korejského institutu rozvoje v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje takzvaný korejský model, který vedl během několika desetiletí k silnému hospodářskému růstu a prosperitě. A vlastně předcházel tomu, co se o něco později začalo dít s Čínou.
"Klíčem reformy byla vládní podpora firmám, které vykázaly nějaký úspěch a šance na export. Postupoval podle hesla: pomůžeme těm, kteří si dokážou pomoci sami. Firmy, které začaly vyvážet a byly konkurenceschopné, dostaly od státu úlevu na daních, půjčky a další výhody. Stát tlačil firmy k exportu a ty úspěšné odměnil. Neúspěšné nechal padnout," vysvětluje Sen Hi-čva.
Vznikl tak systém čebolů neboli velkých konglomerátů, který určuje osudy jihokorejské ekonomiky dodnes. Samsung vznikl ve třicátých letech ve městě Tegu jižně od Soulu jako malá potravinářská firma, expanzi začal právě během reforem v šedesátých letech.
Hyundai, LG a další společnosti na tom byly podobně. Dnes představuje vývoz přes 53 procent jihokorejské ekonomiky.
Ta šla nahoru díky levné pracovní síle a dlouhé pracovní době. Dokonce ještě dnes tráví Jihokorejci v práci nejvíce času z členských zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Prezident Pak Čong-hi v šedesátých letech nazval Jihokorejce "průmyslovými vojáky". V jeho představách měl jih porazit komunistický sever ne zbraněmi, ale silnou ekonomikou a lepší životní úrovní (Současná prezidentka Pak Kun-hje je dcerou Pak Čong-hie. Toho v roce 1979 zastřelil šéf jihokorejské zpravodajské služby při hádce o tom, nakolik má být tvrdý postup vůči demonstrantům, žádajícím demokracii).
Profesor Sen Hi-čva tvrdí, že Jižní Korea se musí vyhnout vytváření sociálního státu po evropském vzoru. V tomto ohledu je nekompromisní. "Sociálně demokratická politika a sociální stát, založený na pomoci všem, znamená ztrátu dynamiky. Typickým příkladem země, která se kvůli tomu dostala do problémů, je vedle Evropy i Japonsko," říká korejský ekonom.
Úspěch Jižní Koreje má i odvrácené tváře. V zemi se vypěstovala obrovská soutěživost a konkurence o dobrá pracovní místa a společenské postavení.
Kdo neuspěje při studiu nebo v kariéře, nese to těžce. Jižní Korea má extrémně vysokou míru sebevražd. Přes 32 úmrtí na 100 tisíc lidí.
Nejslavnějším sebevrahem je bývalý prezident Ro Mu-hjun. V roce 2009 byl rok po odchodu z funkce obviněn z korupce a skočil ze skály.
Jižní Koreou otřásla asijská finanční krize v letech 1997 a 1998, která dostala do problémů i velké firmy jako KIA či Daewoo. Vláda si musela od Mezinárodního měnového fondu půjčit 58 miliard eur.
Naproti tomu globální krize roku 2008 se země dotkla jen málo. Recesi se vyhnula, pouze v roce 2009 činil ekonomický růst jen 0,3 procenta.
Co se "zázrakem na řece Han" udělá v budoucnosti jiný zázrak, tedy případné sjednocení Koreje v jeden stát, toho se někteří Jihokorejci trochu obávají.
Podle vlády v Soulu má být sjednocovací proces postupný a přestože jih bude pomáhat severu, nebude to znamenat, že ho pohltí a nasype do něj peníze. Společná průmyslová zóna Kesong, kde severokorejští dělníci pracují pro jihokorejské firmy, by mohl být modelem.
V roce 2000 sice sportovci severu a jihu kráčeli na zahajovacím ceremoniálu Olympijských her v Sydney společně, ale u toho i zůstalo. Dokud bude u moci dynastie Kimů (po Kim Ir-senovi a Kim Čong-ilovi vládne nyní Kim Čong-un), nikdo se sjednocením nepočítá.
Kim Čong-un znovu uvedl armádu do bojové pohotovosti a pohrozil USA "totální válkou" kvůli americko-jihokorejskému námořnímu cvičení.
Jih ovšem žije více tím, co přichází a má přijít brzy, ne severokorejskými hrozbami či sjednocením v daleké budoucnosti. Na soulském letišti Inčchon ještě před pasovou kontrolou všechny vítají velké videoreklamy na co jiného, než nový produkt Samsungu. Tentokrát jsou jím "chytré náramkové hodinky".
