Mnichov - Říkalo se mu "následník trůnu bez trůnu". Byl nejstarším synem posledního vládnoucího císaře Rakouska, bojovníkem proti nacismu a dlouholetým poslancem Evropského parlamentu.
V pondělí ráno Otto von Habsburg zemřel ve svém domě v bavorském Pöckingu. Bylo mu 98 let.
Kdyby Habsburkové po první světové válce nepřišli o trůn, stal by se rakouským císařem.
"Můj otec byl vynikající osobnost. Ztrácíme v něm velkého Evropana, který nás ovlivnil ve všem, co dnes děláme," řekl jeho syn Karl. Ten od otce už dříve převzal roli šéfa klanu Habsburků.
Zásluhy o nezávislé Rakousko
Otto von Habsburg (celým jménem Franz Josef Otto Robert Maria Anton Karl Max Heinrich Sixtus Xaver Felix Renatus Ludwig Gaetan Pius Ignatius von Habsburg-Lothringen) se narodil v roce 1912 v Dolních Rakousích.
Po rozpadu Rakouska-Uherska byla jeho rodina v roce 1919 nucena odejít do exilu. Nejprve do Švýcarska a pak na Madeiru, kde zemřel Ottův otec. Ottovi bylo tehdy deset let.
Druhou světovou válku prožil mladý Habsburk ve Spojených státech. Svým působením v Americe Rakousku pomohl - a to ještě jako "osoba v Rakousku nežádoucí" - získat po roce 1945 nezávislost.
V USA se totiž pravidelně stýkal s prezidentem Rooseveltem, kterého vytrvale přesvědčoval, že Rakousko není přirozenou součástí Říšské říše. A že si zaslouží suverénní stát.
Návrat do Evropy
Rakouskou hranici směl Otto von Habsburg přesto legálně překročit až v šedesátých letech. Do Evropy se ale vrátil dřív.
V Německu, kde se usadil, nakonec přijal druhé občanství. Hlavně proto, aby směl za Křesťansko-sociální unii (CSU) kandidovat do Evropského parlamentu.
Úzce spolupracoval zejména s Richardem hrabětem Coudenhove-Kalergim, zakladatelem Panevropské unie, původem z Poběžovic na Domažlicku.
Panevropská unie, které Otto von Habsburg od roku 1973 předsedal, vznikla v reakci na hrůzy první světové války a byla prvním organizovaným hnutím, které mělo za cíl sjednotit politicky i hospodářsky země Evropy.
Obhájce sudetských Němců
V roce 1989 Otto von Habsburg pomohl zhruba šesti stovkám uprchlíků z tehdejší NDR, aby se přes maďarsko-rakouskou hranici dostaly na Západ.
Ve střední a východní Evropě ale proslul hlavně jako neúnavný obhájce zájmů odsunutých sudetských Němců. A to hlavně v letech 1979 až 1999, kdy byl poslancem europarlamentu.
"Bránil je vždy a všude," napsal o vztahu nejstaršího syna posledního rakouského císaře k sudetským Němcům rakouský deník Die Presse. A dodal: "Logické vzhledem k tomu, jak sám sebe vnímal."
