Když Goodenough v roce 2019 přebíral Nobelovu cenu za chemii, bylo mu 97 let, což z něj činilo nejstaršího laureáta tohoto prestižního ocenění. Spolu s ním cenu získali Brit Stanley Whittingham a Japonec Akira Jošino.

"Tato dobíjecí baterie položila základ bezdrátové elektroniky, jako jsou mobilní telefony a notebooky," uvedla tehdy Královská švédská akademie věd. "Umožňuje také vytvořit svět bez fosilních paliv, protože se používá ke všemu možnému, od pohonu elektromobilů až po skladování energie z obnovitelných zdrojů," dodala.

Práce na lithium-iontové baterii začaly během ropné krize v 70. letech minulého století, kdy se hledaly technologie, které by snížily závislost na fosilních palivech. Whittingham tehdy vyvinul první funkční lithiovou baterii a Goodenoughovi se v následujícím desetiletí podařilo vyrobit akumulátor dvakrát výkonnější. Jošino z baterie poté odstranil čisté lithium, čímž podstatně zvýšil bezpečnost jejího užívání. V roce 1985 tak byla na světě první komerčně použitelná lithium-iontová baterie.

Goodenough se narodil v roce 1922 v německém městě Jena, vyrostl ale ve Spojených státech, kde získal doktorát z chemie na Chicagské univerzitě. Svoji kariéru zahájil na Massachusettském technologickém institutu. V 80. letech minulého století, kdy učinil objev, který přispěl k vývoji lithium-iontových baterií, byl vedoucím laboratoře anorganické chemie na Oxfordské univerzitě. V roce 1986 nastoupil na Texaskou univerzitu.

V době, kdy získal Nobelovu cenu, stále vyučoval a bádal. V roce 2017 přišel jeho vědecký tým s konceptem pevné lithiové baterie bez tekutých částí, místo nichž jsou použity skleněné elektrolyty, které umožňují nahradit nákladné lithium levným sodíkem.