Houston - Když v roce 1976 přišel tehdejší SSSR se zprávou, že na Měsíci je zřejmě voda, experti na výzkum vesmíru brali informaci ze sovětských zdrojů s velkou rezervou. Potvrdila ji až v roce 1999 americká sonda Cassini.
Se stejnou skepsí se v části laické veřejnosti setkalo tvrzení Národní agentury pro letectví a kosmonautiku (NASA), která loni v říjnu záměrně nechala narazit vší rychlostí o měsíční povrch dvoutunový stupeň rakety Centaur. V oblaku prachu, který se při dopadu uvolnil, našla sonda LCROSS vysoký podíl vody.
NASA nyní zveřejnila v časopisu Science výsledky studie zabývající se složením materiálu, který tehdy vyletěl do vesmíru. Již první loňská měření naznačila, že z kráteru Cabeus nacházejícího se v oblasti jižního pólu Měsíce, se tehdy uvolnilo 95 litrů vody.
Detailní analýzy spektrometrických dat, které provedli američtí vědci, ukazují, že voda obsažená v měsíční hornině může na některých místech představovat až pět procent celkové váhy regolitu.
Stačí horninu ohřát na pokojovou teplotu
Mnohem důležitější je však fakt, že vodu lze podle NASA z měsíční horniny dostat pomocí jednoduchých metod.
"Voda se nachází na Měsíci ve formě miniaturních krystalků tvořících shluky," tvrdí Anthony Colaprete z výzkumného centra Ames spadajícího pod NASA. "Není zapotřebí horninu nějak zvlášť zahřívat, stačí pokojová teplota."
Celkové množství vody na Měsíci odhadují vědci na několik miliard kubíků. Důležitý je ale právě stupeň koncentrace ledových krystalků v regolitu. A ten může být v některých kráterech, zejména v takových, do kterých nedopadá sluneční svit, tak vysoký, že by umožnil její praktické využití.
Spektrální měření potvrdila, že v oblaku prachu vrženého do vesmíru, který loni v říjnu sledovala rovněž družice LRO, byl také značně vysoký podíl dusíku, metanu, amoniaku a kysličníku uhličitého i uhelnatého.
Pokud by se závěry NASA skutečně potvrdily, znamenalo by to, že by lidstvo jednoho dne mohlo začít na Měsíci budovat základnu se stálou posádkou. Měsíční vodu by bylo možné využít nejenom k běžným úkonům spojeným s pobytem astronautů, nýbrž také k výrobě paliva do raketových motorů.
Voda se na povrch Měsíce podle všeho dostala při dopadu asteroidů a komet, na nichž se běžně vyskytuje ve formě ledu.
Plán dalšího výzkumu vesmíru počítající s přistáním na Měsíci schválil v roce 2003 tehdejší prezident George Bush.
Jeho nástupce v úřadu Barack Obama však projekt v hodnotě tří miliard dolarů nechal vzhledem k obrovskému zadlužení USA a nezbytným rozpočtovým škrtům odvolat s tím, že realizován bude, až se na něj najdou ve státní pokladně peníze.
