Moskva - Moskva zažila největší vojenskou přehlídku v novodobých ruských dějinách. Defilé vojenské techniky si užili hosté na Rudém náměstí i diváci v ulicích města.
Rusko je na svůj vklad v porážce nacistického Německa náležitě hrdé, a proto nehledě na rozpad Sovětského svazu zůstávají oslavy 9. května nebo také Dne vítězství dodnes jedním z nejdůležitějších státních svátků.
Na rozdíl od 1. května, který je spojován především s komunistickým režimem a jeho nuceným slavením, nebo Dne národní jednoty, jenž má být náhradou za vyškrtnutí svátku Velké říjnové socialistické revoluce ze seznamu dnů pracovního klidu, konec druhé světové války je slaven masově a s velkým nadšením.
Letošní jubilejní 65. oslavy konce druhé světové války byly proto pojaty velkolepě. Jejími ústředními body se stala defilé vojenské techniky. Ta letos proběhla v 72 městech po celé zemi od Vladivostoku do Kaliningradu. Ta hlavní se, jako už tradičně v posledních třech letech, uskutečnila v Moskvě.
Na tribunu Rudého náměstí byli, podobně jako před pěti lety, pozváni zástupci států bojujících společně se Sovětským svazem proti Třetí říši, bývalých republik SSSR, ale také předsedové vlád Itálie a Německa. Moskevských oslav se rovněž zúčastnil český prezident Václav Klaus.
Před zraky hostů projelo více než 150 kusů techniky. Na Rudém náměstí se objevily slavné tanky T-34, jejich současní nástupci T-90 či nejmodernější protivzdušné komplety S-400. Přehlídky se taktéž zúčastnily operačně-taktické raketové systémy Iskander-M, kterými Moskva ještě nedávno hrozila Česku a Polsku, nebo mezikontinentální balistické rakety Topol-M.
Nad hlavami přihlížejících přeletěly strategické bombardéry Tu-95 a Tu-160. Bitevníky Su-25 poté na nebi nad Rudým náměstím pomocí barevného kouře vytvořily ruskou vlajku a stíhači MiG-29 na počest výročí nápis 65.
Přes protesty zejména komunistické strany a některých patriotistických spolků poprvé od konce druhé světové války společně s ruskými vojáky po Rudém náměstí pochodovaly jednotky států někdejší protihitlerovské koalice - příslušníci americké, britské, francouzské a polské armády.
Z Estonska na přehlídku
Diváci, kteří nedostali propustku na Rudé náměstí (a mezi nimi bylo také velké množství novinářů), se v ulicích podél trasy přehlídky začali scházet dlouho před průjezdem techniky. K deseti hodinám, kdy byla oficiálně prohlídka zahájena, nebylo na Triumfálním náměstí v centru města k hnutí.
Nervózní policisté se marně snažili lidskou masu organizovat. K jejich velké nespokojenosti lidé přebíhali přes silnici, mnozí, aby lépe viděli, lezli po lešení, stáli na plotech nebo nákladních autech.
Pro některé diváky se přehlídka stala takovým lákadlem, že obětovali stovky i tisíce kilometrů, jen aby ji mohli zhlédnout. Jedním z takových nadšenců byla mladá studentka Aljona z Estonska.
"Dlouho jsem snila o návštěvě vojenské přehlídky v Moskvě. Speciálně kvůli ní jsem přijela z Estonska. Obzvlášť jsem chtěla vidět vojenskou akrobatickou skupinu Ruskije vitjazi a můj sen se mi splnil," říká s úsměvem.
Pocit hrdosti
O tom, že přehlídka vojenské techniky měla zapůsobit i na vlastenecké city Rusů, nebylo pochyb. Velké množství lidí přišlo zdravit vojáky s ruskými, nezřídka i se sovětskými vlajkami. Při objevení se ruské trikolory na obloze nebo při průjezdu strategických raket Topol-M se v davu ozývaly výkřiky nadšení.
S přehlídkou byl rovněž spokojený asi čtyřicetiletý muž, který se přišel na techniku podívat se svým malým synem. "Den vítězství je pro mě, tak jako pro všechny, jeden z nejvýznamnějších svátků. Byla to velmi těžká válka, my jsme v ní nejen obstáli, ale také jsme osvobodili celou Evropu," dodává.
Očima veterána
V moskevských ulicích bylo veteránů druhé světové války mezi diváky přehlídky, na rozdíl od tribuny na Rudém náměstí, poskrovnu. Vojenská technika je prý příliš neláká, místo toho se daleko raději setkávají se svými bývalými spolubojovníky. Někteří přehlídku vnímají jako zpestření před každoroční komunistickou demonstrací.
Pro každého veterána je však 9. květen zvláštní den. "Během ústupu jsem se dostal do zajetí," vypráví starý pán s kabátem plným vyznamenání. "Prošel jsem třemi koncentračními tábory, když nás vezli na smrt, vyskočil jsem v Litvě z vlaku. Litevci mi zachránili život. V roce 1944 jsem dostal pušku, bojoval jsem s nacisty a znovu se připojil ke své armádě," říká.
"Konec války mě zastihl v Lotyšsku, ze 105 kamarádů jsem přežil jen já. Byl to můj nejšťastnější den v životě," dodává a odchází se pozdravit se svými známými.
