Od našeho zvláštního zpravodaje v USA - Devatenáctiletý student chemie Connor nejdřív řekne, že bydlí zhruba "deset minut od Bidenova domu", aby se následně ještě opravil. "Bude to vlastně o něco méně, autem tak pět minut," dodává.
Před chvíli tady, ve správní budově státu Delawaru v "downtownu", centru města Wilmington, Connor využil možnosti předčasného hlasování v letošních prezidentských volbách. A ani nemusí říkat, koho volil.
Delaware je tradiční demokratický stát a speciálně ve Wilmingtonu navíc lidé snad ani nemají jinou možnost než dát hlas demokratickému kandidátovi na prezidenta Joeu Bidenovi. "Biden je náš člověk," říká Connor pyšně a myslí to jak politicky, tak asi ještě více jako vizitku celého města.
Ve Wilmingtonu ho mají za rodného syna a nic nevadí, že ve skutečnosti je adoptivní. Biden se narodil ve Scrantonu v Pensylvánii, v jeho deseti letech ovšem rodina přesídlila do sousedního Delawaru, kde se po několika stěhováních usadila, od Bidenových středoškolských let, právě ve Wilmingtonu.
"Většina Američanů neví, kde to je, a počítám, že v Evropě vám Wilmington už vůbec nic neříká. Prezident Biden by nás teď zviditelnil. To by bylo skvělé," uvažuje Connor a nad rouškou se mu při té představě nadšeně zablýskne v očích.
Oblíbený stůl pana viceprezidenta
Na americké poměry je sedmdesátitisícový Wilmington opravdu snadno přehlédnutelný. Kdyby se ovšem Biden stal prezidentem, Američané by si tohle místo už navždy zapamatovali. Jako například předtím Crawford v Texasu, kde na svém ranči často úřadoval prezident George Bush. Nebo tak, jak současný prezident Donald Trump zviditelnil rezort Mar-a-Lago na Floridě.
Biden od konce 90. let bydlí na bohatém severním předměstí, ve čtvrti Greenville. K jeho ochrankou střeženému sídlu se dostat nedá. Ale za léta jeho pobytu ve Wilmingtonu, kde se kromě politiky vždy účastnil i běžného společenského života a kde navíc vystřídal několik adres, má dnes návštěvník často pocit, jako by nad mnoha místy visel pomyslný nápis "tady je Bidenovo".
V luxusním hotelu Du Pont, který byl původně na začátku 20. století vystavěn jako reprezentativní správní budova stejnojmenné chemické továrny, Biden na podzim 1972 oslavil své první zvolení do amerického Senátu.
Když se novinář zeptá, zda si může vyfotit hotelovou lobby, odpoví do té doby odměřená recepční: "Samozřejmě, je nám potěšením. A támhle u toho stolu si pan viceprezident dodnes dává pracovní schůzky." V USA je zvykem, pokud si politika vážíte, jmenovat ho tou nejvyšší funkcí, kterou v minulosti zastával.
Nedlouho po senátním vítězství v roce 1972 postihla Bidena tragédie. Jeho žena s dcerou zahynuly při dopravní nehodě. Biden se musel postarat o své dva malé syny ve věku tři a čtyři roky. Každý den jezdil vlakem z Wilmingtonu do Washingtonu: tam a zpět, ráno a večer, vždy hodinu a půl.
The Build Back Better Express Tour was about more than my love for trains — it was about meeting folks along the way and discussing how we can make their lives better.
— Joe Biden (@JoeBiden) October 21, 2020
They are the backbone of America — and I’ll fight for them every day in the White House. pic.twitter.com/HhJHo35DvD
Jak "Amtrak Joe" dostal svoji stanici
Lidé ve Wilmingtonu za to Bidena nejdříve přátelsky přejmenovali na "Amtrak Joe". Podle jména společnosti Amtrak, které provozuje železniční dopravu. A společnost a město Wilmington pak v roce 2011 zase přejmenovaly tamní železniční stanici po Bidenovi.
"Společnost Amtrak vás vítá na wilmingtonské železniční stanici Josepha R. Bidena, Jr.," hlásí nápis, pod kterým dnes musí při východu z nástupiště projít každý, kdo dorazí vlakem do města. "Dost dobrý, že jo?" utrousí jeden z cestujících, když vidí, jak si novinář nápis fotí. A v běhu dolů po schodech se ještě ohlédne a křikne: "Biden prezidentem!"
Vyplní se mu tohle přání? Kvůli pandemii koronaviru vedl Biden velkou část své kampaně virtuálně, ze svého rodinného domu ve čtvrti Greenville. Řadu veřejných prohlášení ovšem učinil z dalších různých míst ve městě, která dobře zná a kde dobře znají jeho.
Projev k rasovým otázkám po květnovém zabití černocha George Floyda například přednesl v malém, pro černošskou komunitu ovšem důležitém metodistickém kostele (Bethel AME Church) nedaleko centra Wilmingtonu. A jen o pár ulic dále si Biden zřídil svého druhu náhradní volební štáb v divadle Queen.
Jeho soubor kvůli pandemii vystupovat nemůže, a tak zde Biden pravidelně nahrává své projevy. Místní to vždy poznají, jako například minulý pátek, podle kolony černých aut zaparkovaných u chodníku a podle ochranky před vchodem.
Pozor, nahrává se příští prezident!
"Konec Trumpa, je hotový. Prezident Biden přichází," skanduje nadšeně černoška Lucy přes ulici od divadla. O její oddanosti nemůže být už na první pohled pochyb. Její trikotový úbor zdobí portréty Baracka Obamy s Bidenem a demokratické kandidátky na viceprezidentku Kamaly Harrisové.
Biden prý dorazil asi před pěti minutami, k čemuž novinář ze štábu místní televizní stanice doplní, že to "vidí tak nejméně na hodinu, spíše déle". Několik dalších přihlížejících se po této informaci postupně rozejde. Lucy je ovšem odhodlána vytrvat. "Je to můj prezident, miluju ho, čekám tady na něj už poněkolikáté," říká Lucy a udělá si selfie s ochrankou.
Cestou zpět k administrativní budově státu Delaware se nabídne prakticky opuštěné centrum. V jindy tepající čtvrti podél ulice North Market Street je kvůli pandemii většina obchodů a restaurací zavřená. Ale kdo ví, nebýt toho, nešlo by i tady potkat Joea Bidena?
"Jasně, má tady pár oblíbených míst, čas od času jsem ho tady viděl. Uvidíme, jak to bude, až se stane prezidentem," říká prodavač mezi dveřmi svého "levného klenotnictví" neboli zastavárny. Pokus o vtip, zda byl Biden někdy i v jeho krámě, ovšem nepochopí. "Jsi hloupej?" odsekne a odmítne se vyfotit.
Paní Jeanette a její dcera Julia, které právě do volební schránky při vstupu do administrativní budovy hodily své hlasy, se naštěstí o Bidenovi chtějí bavit i poté, co je hned první otázka také trochu rozladila.
"Jako prezident by nás zviditelnil? Byl třicet šest let senátorem za stát Delaware, osm let americkým viceprezidentem a všichni už vědí, že je z Wilmingtonu," myslí si Jeanette, že Wilmington pro Američany už rozhodně není nějakým "no name" městem.
Ale ukáže se, že své dotčení spíše hraje, pracuje v cestovním ruchu a sama potvrzuje, že "reklama, kterou by nám udělal prezident USA, by byla k nezaplacení".
Jakou si mám koupit zmrzlinu?
Její dcera letos volila poprvé a prý doufá, že hlasem pro Bidena se jí nakonec splní její dlouholeté přání. "Potkala jsem ho před pár lety v potravinách. Dali jsme se do řeči. Byl úplně normální. Ptal se, jakou zmrzlinu má koupit na nějaký večírek," vypráví Julia, že už tehdy si pomyslela, že by ho chtěla za prezidenta.
"A znovu jsem se s ním osobně setkala, když se tady ve Wilmingtonu na jaře 2018 zúčastnil Pochodu za naše životy," jmenuje Julia název širšího hnutí za přísnější zbraňové zákony, které se zformovalo po masakru na střední škole na Floridě, kde bývalý student na začátku roku 2018 zastřelil sedmnáct lidí.
Julia, která tehdy také studovala střední školu, mezitím postoupila na vysokou a kvůli Bidenovi si vybrala jeho někdejší Alma mater, Delawarskou státní univerzitu (University of Delaware). "A teď budu moct říkat, že chodím na univerzitu Joea Bidena, prezidenta Spojených států amerických," říká Julia s přesvědčením svých devatenácti let.
Její matka, paní Jeanette, v té chvíli naopak zvážní. "Už aby bylo po volbách. Na mě je to po minulé zkušenosti až moc napínavé," připomene volby 2016, kdy Hillary Clintonová k šoku demokratických voličů prohrála. "Joe je ale lepší kandidát, vyhraje," přispěchá Julia s optimismem.
Směrem od divadla Queen zaznějí sirény policejních aut. Joe Biden dokončil nahrávání projevu. Po dvou a půl hodinách se Lucy dočkala, i když svého "milovaného Bidena" nejspíše spatřila jen na pár vteřin, než přešel chodník do jednoho z černých aut. Spolu s Lucy ovšem teď celý Wilmington napjatě čeká, zda bude mít svého prezidenta.
Jak funguje volební systém USA
V amerických prezidentských volbách mohou až na několik výjimek hlasovat všichni Američané starší 18 let, kteří se s předstihem registrují. Volí prezidenta i viceprezidenta, zájemci o oba posty proto vždy kandidují v tandemu. Američané svým hlasem fakticky jen "pověřují" k volbě svého zástupce, takzvaného volitele.
Celkem 538 volitelů po volbách zasedá ve sboru, kde reprezentují 50 amerických států a hlavní město Washington. Počet volitelů za každý stát odráží počet jeho obyvatel. Například nejlidnatější Kalifornie jich má 55, Texas 38, ale Vermont nebo Aljaška jen 3.
Volitelé při následné přímé volbě prezidenta nemusí respektovat názor lidí, kteří je pověřili, v drtivé většině případů tomu tak ale je. S výjimkou států Nebraska a Maine se přepočet hlasů na volitele řídí principem "vítěz bere vše": i kdyby Trump nebo Biden získal v některém státě jen o jediný voličský hlas víc, budou všichni volitelé daného státu hlasovat právě pro něj. Prezidentem se tak může stát kandidát, kterého v celých USA podpoří v absolutních číslech méně občanů, ale získá absolutní většinu (tedy alespoň 270) volitelských hlasů. Bylo tomu tak i při posledním souboji mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou v roce 2016.
