Edinburgh - Premiér regionální vlády v Edinburgu, šéf Skotské národní strany Alex Salmond, pevně doufá, že na podzim roku 2014 odpoví většina jeho spoluobčanů na otázku, kterou jim položí, kladně.
Ta otázka zní: "Souhlasíte s tím, že by Skotsko mělo být nezávislou zemí?"
Salmond ji zformuloval na naléhání britského premiéra Davida Camerona, který chce skotským plánům na samostatnost severní části Spojeného království učinit ráznou přítrž.
Cameron trvá na tom, aby se referendum, které by měli Skotové v souvislosti se separatistickými snahami části tamní populace, organizovat, konalo co nejdříve.
Vychází z průzkumů veřejného mínění, podle nichž myšlenku nezávislosti podporuje jen třetina Skotů, ale i obav, že by Salmondovi stoupenci mohli za dva roky tvořit většinu elektorátu.
Hospodářské těžkosti, které nyní Británie zažívá, mohou totiž nacionalisté snadno zneužít. Skotsko si na tom totiž stojí ekonomicky o něco lépe než zbytek Spojeného království, o čemž svědčí i míra nezaměstnanosti, která činí sedm, zatímco v Anglii osm procent.
"Lid, kterému leží Skotsko na srdci nejvíce, lid, který zde žije, pracuje a vychovává své rodiny, by měl být tím, kdo rozhodne o budoucnosti našeho národa," řekl podle deníku The New Scotsman Salmond, když v edinburgském parlamentu otázku nezávislosti předkládal. Parafrázoval tím mimochodem slova skotského básníka Roberta Burnse.
Skotská ropa
Skotští nacionalisté, kteří mají v parlamentu v Edinburghu již dva roky absolutní většinu, se snaží voliče zlákat představou, že by všechny daně, které se ve Skotsku vyberou, na severu Británie také zůstaly. Teď dostává Skotsko, rozlohou veliké jako Česko, o něco méně, než čím přispívá do státní pokladny.
Skotové zajišťují 9,4 procenta příjmů britského rozpočtu, zatímco na výdajích se podílejí 9,3 procenta.
Referendum o nezávislosti proto nacionalisté hodlají spojit s otázkou, zda o svých daních nechtějí občané rozhodovat sami. A tomu se Londýn brání, neboť si je velmi dobře vědom toho, že by mohl souboj prohrát.
Pětimilionové Skotsko s hrubým domácím produktem ve výši 140 miliard liber by bylo navíc schopno snadno krýt své státní výdaje z vlastních zdrojů.
Devadesát procent ropy, která se dnes v okolí britských ostrovů těží, pochází z ložisek ve skotské části Severního moře. V ústí řeky Clyde jsou navzdory hospodářské krizi i nadále slušně prosperující loděnice, zatímco v Glasgowě se vyrábějí ve světě velmi žádané lokomotivy. Skotsko má také nezanedbatelné příjmy z turistiky.
Problém spočívá v tom, že podle britské ústavy musí o otázkách, které se týkají celého Spojeného království, a to jsou daně v prvé řadě, rozhodnout Dolní sněmovna.
Salmond ale tvrdí, že otázku daní může do referenda zahrnout, pokud nebude formulována jednoznačně.
Vzorový sociálnědemokratický stát
Skotský parlament získal v roce 1999 rozsáhlé pravomoci a ve věcech vzdělávání, zdravotnictví a justice se Londýna nemusí ptát na nic.
Velké třenice nastávají ale v okamžiku, kdy se začne hovořit o Evropské unii. Na Bruselu nezávislý kurz, který razí britští konzervativci, se Skotům příliš nelíbí a ačkoliv by si rádi ponechali libru a zůstali součástí britské koruny, jsou mnohem proevropští než většina Britů.
Sever britských ostrovů je tradičně orientován mnohem více doleva než konzervativní anglický jih. Salmond se proto vůbec netají tím, že by chtěl ve Skotsku vybudovat "vzorový sociálnědemokratický stát". Domnívá se navíc, že přes devadesát procent britského dluhu, který se podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj může do roku 2015 takřka rovnat HDP země, by "zůstal v Anglii".
Myšlenkou nezávislosti není kupodivu nijak nadšena skotská Labour Party.
"Proč to staví tak, jako bychom chtěli ze Spojeného království vystoupit všichni?" ptá se šéfka labouristů Johanna Lamontová. A pro předsedu skotských liberálních demokratů Willieho Rennieho znamená všechen ten rozruch kolem nezávislosti jen "mnoho povyku pro nic".
Pokud by se ale Skotsko v referendu přesto rozhodlo pro nezávislost, stalo by se podle plánu, jenž v edinburghském Holyroodu Salmond přednesl, samostatným státem v květnu 2016.
