Moskva (Od našeho spolupracovníka) - Svět s napětím sleduje povolební nepokoje v Íránu. Jejich spouštěcím mechanismem se stalo podezření, že opětovné vítězství dosavadního prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda bylo zmanipulované.
Opozice, v jejímž čele stojí bývalý premiér Mir Hosejn Músáví, požaduje vypsání nových voleb.
Jak se na tento spor a vůbec dění v Íránu dívají v Rusku? Dojde k nějakým změnám a kam Írán zavedou? Odpovídá prezident Institutu Blízkého východu v Moskvě Jevgenij Satanovskij.
Aktuálně.cz: Ihned po vyhlášení volebních výsledku, podle kterých Mahmúd Ahmadínežád získal přes 62 procent hlasů, se začalo spekulovat o jejich nevěrohodnosti. Francouzský deník Libération dokonce napsal, že bez manipulací by obsadil pouze třetí místo. Skutečně měl Ahmadínežád takovou podporu ve volbách?
Ahmadínežád měl velmi vysokou podporu, ale podivné není to, že získal tolik hlasů, ale že opozice získala tolik hlasů. Protože Ahmadínežáda podporuje venkov, národnostní menšiny v pohraničí, tradicionalisté, polovojenské uskupení Basidž, revoluční gardy a co je nejdůležitější, Ahmadínežáda podporuje nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí.
Ajatolláh se za něho jednoznačně postavil a nejvyšší duchovní vůdce v Íránu je víc, než generální tajemník ÚV KSSS v Sovětském svazu.
Ledaže bychom ho mohli srovnat s generálním tajemníkem v období Stalinovy vlády. Ajatolláh Chameneí samozřejmě není íránským Leninem, ale hlasů přinesl Ahmadínežádovi docela hodně.
Aktuálně.cz: Přesto, jak můžeme vidět, mnoho Íránců není s výsledkem voleb spokojeno. Skutečně Músáví zosobňuje nějakou alternativu?
Zde je velmi důležité to, že opozice vyšla do ulic. To není oranžová revoluce, to není střet liberálů s komunisty.
Pokud bychom si například Chameneího představili jako Chruščova, tak to je střet mezi stoupenci kurzu íránského Brežněva, proti kurzu íránského Suslova (hlavní konzervativní ideolog KSSS, v roce 1964 přivedl Brežněva k moci - pozn. redakce).
Lidé z bývalého socialistického tábora, kteří si pamatují, co to je takový ideologický aparát Sovětského svazu, tomu musí rozumět. Jedná se o stoupence stejného režimu.
Pokud vyhraje Músáví a stane se prezidentem, tak atomovou bombu nepřestanou vyrábět, ale nebudou vyhrožovat Izraeli. Holocaust nebudou popírat, s Amerikou se budou zlepšovat vztahy, ale ne na úkor íránských zájmů.
Politika se zkrátka nebude vést egoistickými, tvrdými a nestoudnými metodami, které jsou přirozené Ahmadínežádovi, ale daleko měkčeji a s laskavým úsměvem na tváři.
Představují nynější události hrozbu režimu?
Músáví je osobní nepřítel ajatolláha Chameneího. On je jeho nepřítelem od 80. let. Poté, co se stal Chameneí v roce 1989 nejvyšším duchovním vůdcem, byl zrušen post předsedy vlády, na kterém Músáví do smrti ajatolláha Chomejního působil.
To je stejná situace, jako kdyby se Stalin musel rozhodovat, jestli jmenovat nebo nejmenovat na post předsedy Nejvyššího sovětu SSSR Trockého. Osobní vztahy tam jsou na stejné úrovni.
Pro režim nynější situace nepředstavuje hrozbu, protože by ohrožovala myšlenku islámské revoluce, ale protože to je hrozba pro jeho tvrdou konzervativní část. Je to hrozba pro skupinu ajatolláha Chameneího, skupinu ájatolláha Mesbaha Jazdího, ke které patří sám Ahmadínežád. Pro ně to je skutečná hrozba.
A ujišťuji vás, že je to pro ně daleko větší hrozba, než kdyby čelili vnější hrozbě. Protože heretik je horší než jinověrec a vnitřní protivník, pro režimy jako je ten v Íránu, je horší než protivník za hranicí.
Aktuálně.cz: Músáví by se tedy v případě příchodu do prezidentského úřadu od myšlenek islámské revoluce neodklonil?
Brežněv byl lídrem komunistické strany, ale nebyl měkčí než Suslov. On měl rád drahé automobily, rád dobře žil, snažil se zlepšit spotřebitelský trh a vedl kurz na uvolnění vztahů s USA.
Ale to vůbec neznamenalo, že socialismus v Sovětském svazu přestal existovat. Stejný rozdíl je i mezi Músávím a Ahmadínežádem.
Pokud se stane prezidentem Músáví, tak islámská revoluce získá trochu jinou formu, trochu jinou tvář. Řekněme, islámská revoluce s lidskou tváří.
Bude se větší pozornost věnovat spotřebitelskému trhu, jaderný a vesmírný program nebude realizován na úkor obyvatelstva, závody ve zbrojení ano, ale ne na úkor zhoršení už tak napjatých vztahů se sousedními státy.
Aktuálně.cz: Existuje po volbách nějaká perspektiva změny přístupu k jadernému programu?
Jaderný program se bude dál rozvíjet. Rozvíjel se při Chatámího vládě, při Rafsandžáního vládě, on se rozvíjel před vládou prezidenta Rafsandžáního a bude se rozvíjet i po Ahmadínežádovi.
Není žádný rozdíl v tom, kdo zvítězil. Jaderný program se bude rozvíjet a jadernou bombu Írán získá. A to velmi brzy.
Aktuálně.cz: V tomto směru také není žádný rozdíl mezi Músávím a Ahmadínežádem?
Jaderná bomba také nezáleží na vítězi voleb. Otázka spíš spočívá v tom, jestli Írán jadernou bombu použije nebo ne.
Protože pokud bude u moci Ahmadínežád, tak nikdo nemůže garantovat, že jí nepoužije. Pokud se prezidentem stane Músáví, tak Írán bude ještě jednou Čínou, Indií a nebo ještě jedním Izraelem.
Nikdo přeci nemyslí vážně, že Izrael je nebezpečný, protože použije jadernou zbraň proti svým sousedům. Ledaže by stál na prahu zničení, a pak by jí použil jako zbraň posledního úderu.
Nikdo nehovoří o tom, že Indie napadne Pákistán s pomocí jaderné bomby. Dokonce ani od Číny to nikdo neočekává.
Aktuálně.cz: Jaká je pravděpodobnost, že by Ahmadínežád použil jadernou zbraň?
Vzhledem k Ahmadínežádově osobnosti je tato pravděpodobnost vysoká. On patří k tzv. skupině pravých věřících. Tito lidé věří, že přijde Mahdí, spasitel, prorok, 12. imám a zachrání pravověrné, kteří půjdou do ráje, a hříšníci půjdou do pekla.
S lidmi, kteří problém vnímají na úrovni válek protestantů proti katolíkům nebo husitských válek, nelze vést dialog z pozice moderního, racionálního, evropského, politického a logického myšlení. To je vztah víry, která není racionální. To je jiná řeč.
A pokud tito lidé věří ve strašný soud (a oni v něj věří), pokud věří v apokalyptické obnovení lidstva a věří, že oni mají být průvodci této apokalypsy, tak jaderná bomba v jejich rukách je strašná věc.
Aktuálně.cz: Může se tedy Írán stát Severní Koreou Blízkého východu?
Írán se nestane druhou Severní Koreou, protože je daleko silnější. KLDR je okraj světa, je to kout nebezpečný pro Japonsko a Jižní Koreu. Pchjongjang nebude vystupovat proti Číně, ani proti Rusku, a dokonce ani proti Japonsku.
Ale v případě Íránu to je zcela jiná situace. Pokud Teherán získá jadernou zbraň, tak jí bude potřebovat Turecko, Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, které jí prostě koupí například u Pákistánu.
To znamená, že po celém islámském světě se budou řetězově šířit jaderné zbraně.
Pravděpodobně to znamená jaderné Alžírsko, a pokud to tak bude, tak i Maroko se bude za každou cenu dobývat jaderné bomby, a tak dále a tak dále. To je jako Pandořina skřínka. Jakmile se jednou otevře, nelze už nic dělat.
Aktuálně.cz: A jaký je vztah samotných obyvatel Íránu k jadernému programu? Jak jej vnímají?
Íránci vnímají jaderný a vesmírný program jako dříve vnímali obyvatelé Sovětského svazu Gagarinův let do vesmíru, první družici, nebo objev jaderné bomby, která je chránila před jaderným útokem z USA.
Vyvolává to v nich pocit patriotismu a v této otázce panuje celospolečenský konsenzus.
Írán jadernou zbraň potřebuje k tomu, aby dokázal, že není horší, než jeho sousedé. Íránská elita říká: „Podívejte se, Čína, Rusko, Izrael, Indie, Pákistán mají jaderné zbraně. Proč bychom jí také nemohli mít? My snad jsme míň než Pákistán? Vždyť Pákistánci jsou jen divoké kmeny. Proč oni mohou mít jadernou zbraň a Írán ne?" Na to nelze nic namítnout.
Jaderný program je symbol národní hrdosti, to je určitý status, znamená to „první ligu". V této otázce nikdo nebude proti, ani íránští liberálové.
