Goma - Mírová dohoda podepsaná v lednu tohoto roku měla ukončit dlouholetý konflikt na východě Demokratické republiky Kongo.
Jak potvrzuje v korespondenčním rozhovoru s Aktuálně.cz vedoucí konžské mise španělského operačního centra organizace Lékaři bez hranic Frank Boerhave, v posledních týdnech znovu vypukly boje a humanitární situace v oblasti je kritická.
Mezi sebou bojují konžská armáda a tutsijští povstalci.
Vůdce vzbouřenců Laurent Nkunda prohlásil, že chce „osvobodit celou Demokratickou republiku Kongo". Konžská vláda obvinila armádu sousední Rwandy, že se rovněž zapojila do bojů. Ta to popírá, nicméně tyto zprávy vzbuzují obavy, že by se válka mohla šířit do dalších oblastí.
Pro konflikt v této oblasti je charakteristický vysoký výskyt násilností páchaných na ženách. Podle Franka Boerhava Lékaři bez hranic v oblastech východu Demokratické republiky Kongo evidují tisíce sexuálně motivovaných útoků. Humanitárních organizací podle něj pracuje v nejvíce válkou zasažených oblastech velmi málo.
Boerhave také tvrdí, že civilisty se nedaří chránit ani mírovým jednotkám OSN, kterých je v zemi asi 17 tisíc.
Aktuálně.cz: Poslední zpráva organizace Amnesty International uvádí, že po podpisu lednové mírové dohody, která měla válku na východě Demokratické republiky Kongo definitivně ukončit, nedošlo k výraznému poklesu násilností páchaných na civilistech. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Hlavním problémem tohoto konfliktu bylo vždy sexuální násilí. Počet případů kolísá, v době zintenzivnění konfliktu přibývá i případů sexuálního násilí. Ovšem i v době relativního klidu jde o velký problém.
Na jaře tedy šlo o období relativního klidu. V posledních týdnech ale boje znovu vypukly. Jaká je současná situace, pokud ji například srovnáte s obdobím před podpisem lednové mírové dohody?
Co se týče míry sexuálního násilí a bojů, je od konce srpna podobná situaci před podpisem mírové dohody. Tehdy byla situace podobně jako nyní velmi vážná - s otevřenými boji, kdy se navíc civilisté stávají obětí sexuálního násilí. Ale dochází i k rabování a vyhánění z domovů.
Kolik takových případů sexuálně motivovaného násilí jste zaznamenali?
Nemáme hodnověrná čísla o počtu znásilnění a zabíjení v džungli, kam se Lékaři bez hranic a ostatní humanitární pracovníci nedostanou. V roce 2007 jsme zaznamenali ve všech oblastech, kde působíme, více než 3000 obětí sexuálních útoků. Ale to je považováno jen za špičku ledovce. Předpokládá se, že reálné číslo bude mnohonásobně vyšší.
Ve které oblasti je nyní situace nejhorší? Co se tam děje?
Obyvatelé na většině území provincie Severní Kivu a v severních oblastech provincie Jižní Kivu trpí následky bojů. Lidé mají strach, často zůstávají mimo své vesnice, bez obživy, bez svých polí.
Mnoho obyvatel přežívá ve volné přírodě, bez úkrytu, vody, zdravotní péče a bez jídla. Bezpečnostní situace je trvale špatná. Přestože jde o úrodnou oblast, zaznamenávají Lékaři bez hranic také případy podvýživy.
Co konkrétně Lékaři bez hranic v oblasti nyní dělají?
Pokračujeme v zajišťování primární a sekundární lékařské péče v regionech Severní i Jižní Kivu. Poskytujeme také péči obětem bojů a obětem sexuálního násilí, které páchají hlavně ozbrojené skupiny. Léčíme rovněž dětskou podvýživu a poskytujeme péči stále rostoucímu počtu uprchlíků, kteří žijí v improvizovaných táborech.
Snažíme se také o prevenci, která by měla bránit vypuknutí epidemií - například cholery - což je vážná hrozba v uprchlických táborech, kde jsou nedostatečné hygienické podmínky a velká koncentrace lidí. Lékaři bez hranic jsou v oblasti Severní Kivu nepřetržitě od roku 1981, náš personál v oblasti čítá 61 mezinárodních pracovníků a 716 místních spolupracovníků.
Je současná pomoc humanitárních organizací v oblasti dostatečná?
Humanitární situace uprchlíků je velmi vážná. Potřeby jsou značné: přikrývky, jídlo, zdravotní péče, voda, hygienické pomůcky. Navzdory velkému množství humanitárních organizací v Gomě (metropoli oblasti Severní Kivu) a Bukavu (metropoli Jižního Kivu) jich ve válkou nejvíce zasažených oblastech působí jen velmi málo. A navíc někdy pracují nesouvisle, takže se lidé na jejich pomoc nemohou spoléhat.
Čeho je tedy v oblasti největší nedostatek? Léků? Jídla?
Chybí hlavně jídlo, ale třeba i mýdlo, igelit nebo věci na vaření. Takových věcí je velmi málo nebo nejsou vůbec.
Obyvatelstvo má chránit mise OSN. Z vašich slov vyplývá, že se jí to nedaří.
Přestože je v Demokratické republice Kongo největší mírová mise OSN na světě, takzvaná MONUC, tak má vážné problémy v plnění svého mandátu, kterým je ochrana civilního obyvatelstva v Jižním a Severním Kivu.
Čtěte více
- Leden: Dohoda v Kongu podepsána. Přichází mír?
- Červenec: Uprchlíků v Kongu rychle přibývá. Je jich skoro milion
- Září: Na východě Konga to opět jiskří. Hrozí nová válka?
- Říjen: Válka na východě Konga znovu začala, řekl vůdce rebelů
- Další informace: Článek Lékařů bez hranic o současné situaci v zemi (v češtině)
Vojáci OSN mají zároveň mandát podporovat konžskou armádu, což se ale poněkud kříží s jejich povinností chránit civilní obyvatelstvo.
Z oblasti také přicházejí zprávy o únosech dětí a rekrutování dětských vojáků. Existují pro to důkazy?
Únosy a rekrutování dětí jsou na východě Demokratické republiky Kongo skutečně problémem. A to vždy, když zesílí intenzita bojů.
Odhady počtu lidí, kteří v posledních týdnech utekli ze svých domovů, se pohybují mezi 150 a 200 tisíci. Jaká je vaše zkušenost?
Je hodně těžké uvést přesné číslo, protože lidi pořád utíkají. Jsou zde nějaké tábory pro uprchlíky, ale řada lidí se spontánně začne sdružovat na nějakém místě nebo se ukrývá ve volné přírodě. Často musejí utíkat znovu a znovu. Takže mnozí lidé jsou vlastně vysídleni několikrát.
I v období před druhou polovinou srpna (před vypuknutím nových bojů - pozn. red.) Lékaři bez hranic poskytovali pomoc obrovskému počtu vysídlených a ohrožených lidí. Po vypuknutí skutečné války někteří naši pacienti - jednoduše - zmizeli. Děláme si velké starosti, co se s nimi stalo.
Další články o Africe najdete v rubrice Aktuálně.cz: AFRIKA
