Bantayan - Humanitární situace v některých částech Filipín zůstává po ničivém supertajfunu Haiyan hrozivá. Stát zůstává ochromený, chybí voda i základní potraviny. A lidé přežívají v ruinách svých domů.

Pomoc sice přichází, zničená infrastruktura ale komplikuje situaci. "Prvotní šok z katastrofy pozvolna přechází v beznaděj a depresi," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Petr Štefan z humanitární organizace Člověk v tísni.

Aktuálně.cz: Můžete popsat, kde jste a jaká je tam situace?

Petr Štefan: Jsem na ostrově Bantayan v centrální části Filipín, který tajfun Haiyan zasáhl přímo. Momentálně se nacházím na jeho severním cípu, kde jsou některé vesnice zcela zničeny. V jedné například zbyl jen kostel a ten nemá střechu. Situace je strašná, lidé přežívají v troskách domů nebo vedle nich.

Je tu obrovská poptávka po základních potravinách i balené vodě. Mobilní signál je velmi špatný a doprava sem složitá. Zajišťuje ji trajekt z ostrova Cebu a cesta trvá hodinu a půl.

A.cz: Podařilo se už obnovit základní chod státu?

Elektřina nefunguje, stejně jako telefony. Veškeré elektrické i telefonní vedení je pryč a většina domů byla zničena. Pokud jde o vodu, liší se situace vesnici od vesnice. Některé nějaký zdroj mají, většinou hlubinnou studnu. Pak jsou ale obce, které jsou závislé na dodávkách vody. Jako třeba tady.

Související

Obrazy zkázy: Takové jsou Filipíny čtyři dny po tajfunu

26 fotografií

A.cz: Už místním pomáháte?

Zatím monitorujeme situaci. Já se sem vypravil se skupinou dobrovolníků, které jsem potkal na univerzitě v Cebu, kde se organizuje pomoc.

Naplnili osm školních autobusů humanitární pomocí a my přispěli 250 balíky potravin. Je v nich rýže, nudle, krekry, konzervy a voda. Teď to budeme nejspíš dělat tak, že nejprve prozkoumáme jednotlivé oblasti a zjistíme, co lidé potřebují. Vždycky už tam ale s něčím pojedeme. Takhle jsem dneska (v pátek) já na Bantayanu.

A.cz.: Koordinuje někdo pomoc tak, aby se všechny organizace nesjely na jedno místo?

Pořádají se koordinační schůzky, kde se zástupci jednotlivých organizací domlouvají. Kolega včera (ve čtvrtek) v Manile na jedné takové byl. Tím se zajišťuje, aby nedošlo k žádnému překrytí. Snažíme se vše koordinovat v rámci platformy Alliance 2015, která humanitární organizace sdružuje a jejímž jsme členem.

Potom byl kolega samozřejmě na organizačních schůzkách, svolávaných OSN, kde je nevládních organizací ještě víc, takže se mi zdá, že alespoň základně to rozdělení funguje.

A.cz: Jak místní všechno nesou?

Jsou tu v permanentní depresi a omezeně se stává, že když konvoj nejede přímo do jejich vesnice, házejí po něm kameny. To je ale velmi ojedinělé. Je to o tom, že mají hlad. Ale na to, co zažili, to zvládají dobře. Když se setmí, tak se ve vesnicích rozhoří ohně a lidé posedávají vedle svých zbořených domů.

A.cz: Objevily se zprávy o rabování, a dokonce i formování ozbrojených gangů. Zažili jste něco podobného?

Tady na Bantayanu je bezpečnostní situace velmi dobrá. Nestalo se, že by tu byl nějaký kolega třeba přepaden. Nic takového. Je to tak, že v každém autobusu, který dnes vyrážel, byl alespoň jeden policista. To kvůli tomu, že když vjede konvoj do vesnice, mají lidé tendenci se rychle seběhnout a hrozí chaos.

A.cz: Nejhorší situace podle dostupných informací panuje v Taclobanu. Nechystáte se také tam?

Řekli jsme si, že chceme navštívit oblasti, o nichž se v médiích tolik nemluví. Kde pomoci není tolik, nebo tam není žádná. Máme informace, že do Taclobanu směřuje spoustu dalších humanitárních organizací. Je tam i americká armáda.

Ale ještě není definitivně rozhodnuto, kam se vypravíme. Bantayan je jedním z míst, které zvažujeme, protože se tam dostává pomoc jen velmi těžko.