Londýn - Eden Sawczenková už necouvá, když jí stejně staré děti podávají ruku nebo se ji pokoušejí obejmout. I když tato čtyřletá Britka stále trpí autismem, díky robotovi Kasparovi snáší fyzický kontakt s ostatními lidmi mnohem líp než dřív.
Holčička začala navštěvovat školku pro autisty v anglickém Stevenage, řekla agentuře AP její matka. Jednou týdně za nimi do třídy "chodí" speciální robot Kaspar, který je stejně velký jako děti.
Každé z dětí si s ním hraje deset minut, dozor řídí robota dálkovým ovladačem.
Díky naprogramování se Kaspar umí usmívat, mračit, smát, mrkat a mávat rukama. Na černé kštici má basebalovou čepici, z krku mu trčí pár drátů a na nohou má natažené pruhované ponožky.
Tuto terapeutickou pomůcku, která stála 1300 liber (v přepočtu asi 37 tisíc korun), vytvořil vědecký tým z univerzity v Hertfordshiru.
Terapie pro tři stovky dětí
"Děti postižené autismem nereagují na lidi dobře, protože nechápou mimiku. Roboti jsou pro ně mnohem přijatelnější, protože jejich reakce jsou předvídatelné," řekl Ben Robins z oddělení počítačové technologie v Hertfordshiru.
Podobné projekty existují v Kanadě, Japonsku i USA, ale Britové se zřejmě dostali nejdál. Kaspara začali poprvé používat roku 2005 a postupně ho zlepšovali.
Ten nejnovější je díky silikonovému povrchu měkký na dotek, takže děti si zvykají na dotyk podobný lidské kůži.
Dosud byl Kaspar v Británii použit při terapii 300 dětí.
Kasparův rejstřík není moc široký. Umí se představit a pozvat dítě ke hře, směje se, když se někdo dotkne jeho chodidel nebo podpaždí, zvedá ruce nebo si jimi zakrývá tvář a naříká, když ho dítě uhodí. Pro autistické děti ale takové reakce stačí.
Nespoléhat jen na roboty
Čtyřletý Ronnie Arloff se například dožadoval Kaspara tak, že začal bušit na dveře a volat jeho jméno. Díky němu teď umí rozevřít náruč a začal se také orientovat ve výrazech tváře. Pozná a umí pojmenovat, že je Kaspar šťastný, když se směje, a smutný, když pláče.
Konzultantka školy Nan Cannonová-Jonesová říká, že Kaspar dětem pomáhá mluvit i orientovat se v emocích. Děti pochopí, co značí smích, když vidí, že se Kaspar chechtá, jestliže ho lechtají. Jen dvě ze 17 dětí si s Kasparem odmítly hrát hned zpočátku.
Odborníci, kteří do projektu s Kasparem přímo zapojeni nejsou, úsilí ve Stevenage chválí. "Autistické děti mají rády objekty sestavené z různých částí jako roboti. Chápou jejich funkce a reakce snadněji než v případě lidí," řekla dětská klinická psycholožka Abigael Sanová.
I když zkušenosti s robotem autistické děti asi budou moci částečně použít při hře doma nebo na hřišti, nemělo by se prý na roboty spoléhat příliš. "Autistické děti se musejí naučit fungovat s lidmi, ne si hrát výhradně s roboty," řekla Sanová.
