O ukončení výroby elektrické energie z jádra v Německu rozhodla už předchozí vláda kancléřky Angely Merkelové. Do roku 2011, kdy k havárii ve Fukušimě došlo, Německo produkovalo z jádra asi 25 procent elektrické energie. Ještě v tom samém roce ale bylo odstaveno osm z celkem 17 tehdy fungujících jaderných elektráren.
V Německu byly nyní v provozu poslední tři jaderné elektrárny, a to Emsland v Dolním Sasku, Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku a Isar 2 v Bavorsku. Původně se počítalo s jejich odstavením ke konci loňského roku, kvůli energetické krizi ale poslanci na návrh vlády prodloužili jejich chod do této soboty.
Podíl jaderné energie na německém mixu zdrojů elektřiny se po mnoho let pohyboval kolem jedné třetiny. Postupně ale klesal - v roce 2021 fungovalo už jen šest jaderných elektráren, které dodávaly přes 13 procent elektrické energie. Loni šlo o pouhých šest procent.
Německo ale pracovalo na vývoji jiných zdrojů, hlavně pak obnovitelných. Jejich podíl se do loňského roku zvýšil na 46 procent, zatímco před deseti lety to byla méně než čtvrtina. Pro srovnání: uhlí se loni podílelo 33 procenty a zemní plyn z více než 11 procent.
Země má ohledně obnovitelných zdrojů velké plány. Do konce desetiletí chce získávat tímto způsobem 80 procent elektřiny.
Plán má ale i své kritiky. "Aby Německo mohlo vyrovnávat výkyvy výkonu větrných a solárních parků, bude elektřinu vyráběnou z jádra potřebovat i nadále. Ovšem tu dováženou, nikoli vyráběnou doma," řekl například šéf největšího německého energetického koncernu E.ON Leonhard Birnbaum.
Strach z jaderných katastrof
Rozmach atomové energetiky Německo zažilo po ropných krizích v 70. letech. První jaderný reaktor k výrobě elektřiny ale spustili vědci z Technické univerzity v Mnichově už v roce 1957 v Garchingu. První komerční německý jaderný reaktor byl pak spuštěn o čtyři roky později v Kahlu nad Mohanem.
Nedůvěra vůči jaderné energetice mezi německými politiky i veřejností narostla po vážných nehodách elektráren v americkém Three Mile Island v roce 1979 a o sedm let později v ukrajinském Černobylu. Vlády Helmuta Kohla proto v 80. letech už výstavbu dalších jaderných provozů nenavrhly.
Poslední německá jaderná elektrárna v Neckarwestheimu byla dokončena v roce 1989.
Otázka ústupu od jaderné energetiky se v Německu stala aktuální po nástupu červeno-zelené koalice v říjnu 1998. Zástupci vlády a německého energetického průmyslu podepsali dohodu o postupném ukončení provozu jaderných elektráren, podle které měl být poslední reaktor odpojen v roce 2021.
V září 2010 se ale vládní koalice křesťanských demokratů (CDU/CSU) a svobodných demokratů (FDP) dohodla na prodloužení životnosti jaderných bloků do roku 2036. Pak ale došlo ke zmíněné havárii ve Fukušimě, kterou způsobilo zemětřesení a následně zatopení elektrárny vlnou tsunami.
Německá vláda se proto dohodla na uzavření všech jaderných elektráren v zemi nejpozději do roku 2022.
Nespokojené firmy
Plán nepřijali všichni s nadšením. Trojice provozovatelů - E.ON, RWE a Vattenfall - si stěžovala, že jsou změny příliš rychlé. Německá vláda podle nich porušila jejich ústavou garantovaná práva, a proto se společnosti obrátily na ústavní soud. Ten v prosinci 2016 rozhodl, že mají nárok na odškodnění.
Soud ale krok německé vlády nezvrátil a začalo postupné zavírání jaderných elektráren. Tehdejší kancléřka Angela Merkelová uvedla, že země se zaměří na obnovitelné zdroje.
V roce 2015 nejprve skončil provoz reaktoru v bavorském Grafenrheinfeldu, o dva roky později také jaderná elektrárna Gundremmingen B a v roce 2019 Philippsburg 2. V roce 2021 ukončily provoz jaderné elektrárny Gundremmingen C, Grohnde a Brokdorf. Nyní se zavírá i poslední trojice a Německo vstupuje do nové éry.
Oproti tomu jeho soused Francie tradičně podporuje jadernou energetiku - z jádra se tu vyrábí asi 70 procent elektřiny.
