Analýza - Více než dvě desetiletí poté, co s pádem Sovětského svazu skončila studená válka, nutí krize na Ukrajině Severoatlantickou alianci, aby se vrátila zpět ke svým kořenům - totiž aby chránila členské státy NATO před hrozbou představovanou ruským medvědem.
Anexe Krymu uskutečněná prezidentem Vladimirem Putinem a podpora, kterou poskytuje ruskojazyčným separatistům na východě Ukrajiny, dramaticky zvýšily pocit zranitelnosti mezi novými členy Aliance mezi Baltským a Černým mořem.
Připomněly rovněž, že stále není vyřešena otázka bezpečnosti a územní celistvosti zemí, jako jsou Gruzie a Moldavsko, a nyní nově také Ukrajina. Zemí náležících do postsovětského prostoru a ležících ve vzduchoprázdnu mezi Aliancí a Ruskem.
Na summitu NATO, který dnes začíná ve Walesu, bude hlavním bodem agendy načrtnutí vojenských plánů, na jejichž základě bude možné zajistit nedotknutelnost hranic Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska. Tedy právě těch členů Aliance, kteří dříve náleželi k sovětskému bloku.
Řešit se bude i otázka dalších vztahů s Ruskem, které se ocitly na bodu mrazu.
Tyto problémy zcela jistě zastíní i diskusi o nadcházejícím konci nejdelší, nejméně populární i nejméně úspěšné mise v historii NATO: té v Afghánistánu, která se přeměnila v nerozhodný boj s mnoha oběťmi, které mají na svědomí bojovníci Tálibánu, ohrožující i nadále metropoli země Kábul.
"Šest měsíců od vypuknutí ukrajinské krize se musíme dohodnout na dlouhodobých opatřeních, abychom posílili naši schopnost rychle reagovat na jakoukoli hrozbu, poskytli záruky těm členům Aliance, kteří se obávají o bezpečnost své země, a ruskou agresi zastavili," napsal britský premiér David Cameron, jehož země summit pořádá, ve zvacím dopise jeho účastníkům.
Východ chce vojáky
Jedním z hlavních témat summitu bude, zda východně od někdejší hranice mezi Západem a Východem z časů studené války umístit trvale vojenské síly NATO, nebo jen strategické zbraně. A jestli modernizovat tamní letecké základny a zintenzivnit společná vojenská cvičení a kontrolu vzdušného prostoru.
Cameron vyzval, aby byl vytvořen nový časový plán zmíněných cvičení a nová vojenská infrastruktura, aby tak byly okamžitě k dispozici vojenská výzbroj i materiál. Žádá navýšení početních stavů Sil rychlé reakce NATO, a sice až o 25 tisíc mužů.
Východní členové Aliance nicméně požadují základny s vojáky NATO i jejich velitelství přímo na svém území, které by odradily Rusko od jakýchkoli pokusů o destabilizaci této oblasti.
Veřejné mínění v některých zemích je ale proti: nedávné průzkumy v Německu například ukázaly, že téměř tři čtvrtiny Němců jsou proti trvalým základnám NATO na území východních členů Aliance.
"Trvalá přítomnost"
Postkomunistické země ale trvají na svém. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski už v srpnu prohlásil, že členské země NATO jsou krátce před uzavřením dohody, jak posílit vojenskou přítomnost NATO ve východní Evropě.
"Přivítali jsme návrhy vojenských představitelů Aliance, kteří definovali to, co pokládají za rozumný soubor opatření poskytujících záruky (východním členům Aliance)," upřesnil.
Jeden z vysokých činitelů NATO v souvislosti se Sikorským zmiňovaným "souborem opatření" použil slova "trvalá přítomnost". Za tímto účelem mají být vytvořeny nové velicí struktury, což znamená přebudování stávajícího štábu Aliance v polském přístavu Štětín, častější návštěvy vrcholných představitelů NATO, ale i častější cvičení.
"To, čeho jsme až doposud byli svědky, ukazuje, že NATO nemá v úmyslu vstoupit kvůli Ukrajině do války," myslí si Stephen Pifer, americký velvyslanec v Kyjevě, který poskytl rozhovor pro Brookingsův institut ve Washingtonu. "Aliance se ve skutečnosti zaměří na evropské spojence a na to, aby jim byly poskytnuty záruky."
Návrat staré doktríny
Návrat k teritoriální obraně znamená zásadní změnu doktríny NATO tak, jak se vyvíjela v posledních dvou desetiletích.
"Po zhroucení Sovětského svazu bylo dilema, před nímž stálo NATO, jednoznačné: reagovat mimo hranice Aliance, nebo nereagovat vůbec," připomíná vysoký představitel NATO, odvolávající se na jedenadvacet let starou analýzu neziskové organizace RAND Corporation zabývající se otázkami národní bezpečnosti.
"Pokud bychom nedokázali na nové bezpečnostní výzvy mimo hranice členských států – ať už se jednalo o Bosnu, Kosovo, či Afghánistán – reagovat, Aliance by ztratila svou důvěryhodnost,“ říká.
Američtí činitelé se proto na NATO začali dívat jako na nástroj budování spojeneckých koalic, pokud bylo zapotřebí vyslat někam expediční sbor nebo zajistit humanitární mise.
"Teď se do jisté míry vracíme zpět ke svým kořenům. Znovu je kladen zvýšený důraz na článek pět alianční smlouvy," pokračuje tentýž vysoký představitel NATO. Mluví o závazku vojenské pomoci kterémukoli členu Aliance, který bude ohrožen, zakotveném v Severoatlantické smlouvě z roku 1949.
Na rozdíl od časů studené války je ale dnes všem zřejmé, že Rusko nepředstavuje jedinou bezpečnostní hrozbu, jíž svět čelí.
Staronový nepřítel. Ale ne jediný
Už Putinovo prohlášení, že si Moskva vyhrazuje právo bránit rusky mluvící obyvatelstvo i mimo své hranice, nové členy NATO silně zneklidnilo. Zejména baltské země, které mají početnou ruskou menšinu.
Moskva a Západ přesto pokračovaly ve spolupráci při řešení problémů, jako je íránský jaderný program či likvidace chemických zbraní v Sýrii, navzdory ukrajinské krizi.
Například pro členské země NATO, ležící u Středozemního moře, je hlavní hrozbou nestabilita v Africe a na Blízkém východě. Dialog s Ruskem by tedy velmi rády udržely na stávající úrovni a budou se chtít vyhnout projevům nepřátelství z dob studené války.
Aliance musí být v budoucnu schopna řešit obojí: jak otázky misí v krizových oblastech, tak i teritoriální obranu. To je nelehký úkol. I vzhledem ke snižujícím se výdajům na obranu v řadě členských zemí NATO, které si po pádu SSSR nejdříve vybraly "mírovou dividendu" a pak výdaje znovu snížily v reakci na celosvětovou finanční a hospodářskou krizi, jež propukla v roce 2008.
Většina evropských spojenců dává na obranu mnohem méně, než jsou dvě procenta HDP, která si Aliance vytkla za cíl. Jedině Polsko tyto výdaje razantně zvyšuje.
Lotyško a Litva, které patří k těm zemím, jež se nejhlasitěji dožadují trvalé přítomnosti jednotek NATO ve východní Evropě, dávají na armádu 0,9, respektive 0,8 procenta svého HDP, ačkoliv slíbily, že dvouprocentní hranice dosáhnou v roce 2020.
Rozšíření uložené k ledu
Otázkou zůstává, jak moc se bude ve Walesu řešit rozšiřování Severoatlantické aliance.
Dvojaký kompromis z roku 2008, kdy NATO souhlasilo s tím, aby se Gruzie a Ukrajina v budoucnosti staly členy NATO, nezahájilo s nimi ale vstupní rozhovory, byl pro některé analytiky hlavní příčinou války, která toho roku vypukla v Jižní Osetii, podporované Ruskem.
Putin dal tehdy jasně najevo, že posunutí Aliance k ruským hranicím z roku 2004 je tím posledním, co je Moskva ještě ochotna akceptovat. Anexi Krymu pak ospravedlnil mimo jiné tím, že by se válečné lodě Aliance mohly zmocnit základny ruské černomořské flotily v Sevastopolu.
Vysoký činitel NATO, který se na přípravách summitu ve Walesu podílel, připouští: "V otázce dalšího rozšiřování Aliance neexistuje mezi členskými státy shoda." A dodává: "Tohle není summit o rozšíření."
Co konkrétně ze summitu NATO nakonec vzejde, ale záleží hlavně na aktuálních zprávách z Ukrajiny. "Čím složitější bude situace na válečném poli, tím agresivnější tón NATO zvolí na summitu," tvrdí Janine Davidsonová, někdejší vysoká činitelka amerického ministerstva obrany, která dnes pracuje v Radě pro zahraniční vztahy.
