Moskva - Před zahájením velkolepých oslav 65.výročí konce druhé světové války v Moskvě ruská televize odvysílala dosud nezveřejněný rozhovor, který vedl v roce 1966 spisovatel Konstantin Simonov s maršálem Georgijem Žukovem.
Tehdy sovětská televize na příkaz KGB a nejvyššího stranického vedení rozhovor do vysílání nepustila, protože Žukov kritizoval počáteční způsob obrany Moskvy i Stalina a tvrdil, že pochyboval o šancích zastavit postup wehrmachtu.
Videozáznam byl dokonce zničen, ale zachovala se jeho kopie, takže nyní mohli Rusové poprvé celý rozhovor vidět v nesestříhané, necenzurované verzi.
Žukov v něm přiznává, že Rudá armáda stála u Moskvy na pokraji porážky a on sám pochyboval o tom, že se metropolí podaří před vpádem nacistů uchránit.
Na otázku spisovatele a bývalého válečného reportéra Simonova, jestli generálové Rudé armády věřili, že se podaří německou ofenzívu zastavit, Žukov odpověděl: "Upřímně řečeno, jisti jsme si tím nebyli."
Maršál také popsal svoji roztržku se Stalinem. Ten jej pozval v říjnu 1941 do Kremlu a požádal o názor, co se ještě dá dělat na obranu Moskvy.
Když Žukov přijel na frontu západně od Moskvy, našel prý obrannou linii Rudé armády v katastrofálním stavu.
"Situace byla nebezpečná. Prakticky všechny přístupy k Moskvě byly otevřené. Okamžitě jsem telefonoval Stalinovi a řekl mu, že linie u Možajsku musí být posílena, protože tam vlastně žádní naši vojáci nejsou," řekl maršál v rozhovoru, který sovětská cenzura tehdy nepovolila odvysílat.
Nebyl to jediný Žukovův problém s cenzurou. Když v roce 1969 měly vyjít jeho paměti, stranická a státní moc znovu zasáhla. Musel opět vyškrtnout všechny pasáže, kritizující Stalina.
Sovětský diktátor se po skončení války obával popularity Žukova a tak jej poslal sloužit jako velitele vojenských okruhů do Oděsy a na Ural.
Po smrti Stalina se Žukov na čas vrátil do Moskvy a byl krátce ministrem obrany. Znovu však upadl v nemilost u Chruščova, který jej obvinil z toho, že je vlažným komunistou a chce oslabit autoritu strany v armádě.
Žukov vstoupil jako voják ještě do carské armády v roce 1915, v občanské válce bojoval na straně rudých. Zemřel v roce 1974.
Jeho jezdecká socha dnes stojí v Moskvě na Manéžním náměstí, pohřben je u kremelské zdi na Rudém náměstí.
