Řím - Mezinárodní izolace běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, který ještě nedávno platil za „posledního diktátora v Evropě", jemuž je radno se vyhýbat, je definitivně minulostí.
Potvrdila to jeho dnes ukončená dvoudenní návštěva Itálie, během níž se dočkal audience u papeže i vřelého přijetí od italského premiéra.
„Odjíždím z Itálie velmi dobře naladěn a doufám, že se sem ještě mnohokrát vrátím," usmíval se autoritativní běloruský vůdce, kritizovaný dlouhá léta lidskoprávními organizacemi i mnoha západními vládami, před novináři po své poslední pracovní schůzce v Římě v hlavním sídle řádu Maltézských rytířů.
Námluvy s EU
Naposledy vyjel Lukašenko na oficiální cestu do západní Evropy v roce 1995, kdy navštívil Francii. To byl ale ve funkci hlavy státu teprve rok.
Poté, co z Běloruska začaly v následujících letech přicházet stále četnější zprávy o systematické centralizaci státní moci pod jeho vedením, perzekuování opozice, účelových změnách ústavy a volebních manipulacích, stal se na Západě personou non grata.
V roce 1999 na něj a na další prominenty běloruského režimu Evropská unie uvalila diplomatické sankce, které odvolala až loni v říjnu poté, co Lukašenko propustil všechny mezinárodně evidované politické vězně.
Vztahy EU s Běloruskem nyní procházejí fází opatrných námluv, jež by měly být oficiálně stvrzeny účastí Minsku na projektu tzv. Východního partnerství. To má za cíl politicky i hospodářsky přiblížit šestici postsovětských republik integrovanému evropskému prostoru.
Berlusconi Lukašenkovi: Uvidíme se v Praze
Lukašenko proto v polovině dubna převzal v Minsku z rukou českého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga pozvánku na květnový summit EU do Prahy. Podle diplomatických zdrojů ji však provázelo ústní doporučení, aby za sebe na summit poslal někoho méně kontroverzního.
„Pokud někde Lukašenka nechtějí, znamená to, že se tam nebude vnucovat," vyjádřil se podle agentury Reuters k této záležitosti nyní v Římě. Vzápětí ale dodal: „Kdo pojede - zda Lukašenko, nebo ministr zahraničí -, se rozhodne, až se čas nachýlí."
Výrok českého prezidenta Václava Klause, že Lukašenkovi v případě jeho příjezdu do Prahy nepodá ruku, neunikl pozornosti světových agentur a pochopitelně ani samotného Lukašenka, který si postěžoval na „projevy hulvátství" z české strany.
Italský premiér Berlusconi podle Lukašenkových slov naopak doufá, že běloruského prezidenta na summitu v Praze uvidí.
Za tento projev podpory i za tři hodiny času, které mu v pondělí večer ve svém úřadě věnoval, Lukašenko svého hostitele nazval „patriarchou italské i mezinárodní politiky" a pozval jej na oplátku do Minsku.
Italská vláda se ospravedlňuje
Italská vláda přitom sama čelila ze strany domácích médií kritice, že je to právě Řím, kdo jako první prolamuje dlouholeté tabu a zve k oficiální návštěvě „někoho, kdo vězní disidenty a umlčuje média, jež mu nejdou na ruku", jak to ve svém komentáři formuloval deník Corriere della Sera.
Italský ministr Franco Frattini na kritiku reagoval otevřeným dopisem redakci listu, v němž vysvětlil, že se EU kolektivně rozhodla odvolat zákaz udělování víz Lukašenkovi a jeho okolí právě proto, aby jej pobídla k postupné demokratizaci poměrů v zemi. A Berlusconiho kabinet podle něj tomuto procesu pouze napomáhá.
Frattini ve své reakci zároveň ujistil, že „vzkaz, který italská vláda Lukašenkovi předá, bude založen na principu obhajoby právního státu a základních práv a svobod běloruských občanů".
Zda Lukašenko takové poselství skutečně obdržel, však není jasné.
„Nikdo po mě žádné reformy nežádal. My sami dobře víme, jakým směrem se má naše země vydat a jak máme svůj politický a sociální systém reformovat," prohlásil Lukašenko před novináři v Římě na závěr své návštěvy. „A co přesně děláme? Pokud opravdu chcete vědět, co se v Bělorusku děje, jste u nás vítáni. Můžete se podívat, na co chcete," dodal.
