Tokio/Praha – Sedmdesát let po válce, ve které bylo agresorem, mění Japonsko významně svoji vojenskou doktrínu.
Vláda schválila zákony, které japonské armádě umožňují nasazení v zahraničí. Například při obraně japonských národních zájmů nebo japonských spojenců.
Pacifismus a snaha nevyvolávat v Asii vzpomínky na japonskou okupaci ustupují do pozadí. Zákony ještě musí schválit parlament, v něm ale premiér Šinzó Abe a jeho Liberálně-demokratická strana mají většinu.
Abe vysvětluje pochybovačům změnu tak, že se zkrátka změnil svět a Japonsko na to musí reagovat.
"Žijeme v době, kdy se žádná země nemůže bránit osamocena. V posledních dvou letech se stali japonští občané obětí terorismu v Alžírsku, Sýrii a Tunisku. Japonsko je v dosahu stovek severokorejských balistických raket," uvedl v televizním projevu.
Nezmínil Čínu, se kterou Japonsko vede spor o souostroví Senkaku. Napětí mezi Pekingem a Tokiem kvůli tomu v roce 2013 dosáhlo nebezpečných rozměrů, ačkoliv je málo pravděpodobné, že by přerostlo ve válečný konflikt.
Rostoucí čínské výdaje na armádu ale Japonce znervózňují a podpis nové dohody o společné obraně s USA z letošní dubna je reakcí na čínské kroky. Američané tvrdí, že smlouva se týká i souostroví Senkaku.
Japonští odpůrci Abeho plánu na nasazování armády ve světě tvrdí, že vojáci budou muset bojovat i ve válkách, které povedou hlavně USA ve svém zájmu. Daleko od Japonska, například na Blízkém východě.
Veřejnost zatím větší japonské vojenské angažovanosti ve světě nakloněna není. Podle průzkumu televize HNK je proti tomu padesát procent obyvatel země. List Jomiuri Šimbun zveřejnil průzkum, kde se pro možnost vyslat ozbrojené japonské síly do ciziny vyslovilo jen třicet procent dotázaných.
Premiér apeloval na Japonce hlavně poté, co Islámský stát brutálně zavraždil v Sýrii dva japonské rukojmí. Haruna Jukavu a novináře Kendžiho Gota.
Pokud návrh projde parlamentem, změní se japonská ústava. Konkrétně devátý článek, který zapovídal Tokiu vysílat vojáky do zahraničí a disponovat velkou ozbrojenou silou. Článek, který před sedmdesáti lety prosadili američtí vítězové, správci poválečného Japonska.
Zatímco pro Japonsko a USA je válka uzavřenou kapitolou, pro asijské země, okupované tehdy japonskou armádou, ne. Nejen Čína, ale i Jižní Korea nebo Filipíny stále žádají, aby se Japonsko za válečné zločiny omluvilo a aby politici nenavštěvovali svatyni Jasukuni v Tokiu, kde se vzdává pocta padlým japonským vojákům.
