Koňuchov také nejrychleji obletěl svět v horkovzdušném balonu a je držitelem dalších 25 světových rekordů. Na festivalu Nový ruský film v Praze představil film o své cestě na veslici mezi Novým Zélandem a Drakeovým průlivem. Rozhodně ale nepřemýšlí nad tím, že by tím chtěl svoji cestovatelskou kariéru ukončit - teď chce vystoupat do stratosféry a následně doplachtit na zem.
"Potřebujeme letadlo, které vydrží obrovské přetížení při letu z výšky 42 kilometrů na zemským povrchem. Takže jsme dali za úkol vašim konstruktérům, aby spočítali, jestli je to vůbec možné. V Rusku jsou také skvělí konstruktéři, ale trvá jim to strašně dlouho a chtějí čtyřikrát více peněz. Vaši lidé říkají, že za rok to spočítají a další dva roky budou kluzák stavět. Naši rovnou řeknou, že jen projekt bude trvat přinejmenším šest let a možná za osm let to bude létat," popsal pro Aktuálně.cz Koňuchov.
"Z naší zkušenosti to menší firmy zvládají lépe. Jde o kusovou výrobu, potřebujete dva konstruktéry a šest lidí, kteří to ručně vyrobí. V Rusku jsou obrovské fabriky. Tady se mi líbilo, že všichni jsou romantici, které to opravdu baví," dodává.
Romantika je slovo, které vůbec často opakuje. "Miluji život, miluji romantiku. Jak můžete nežít, když existuje nebe, oceán, hory?" ptá se.
"V mládí máte více sil, ale méně zkušeností, méně možností shánět peníze. Nechtěl bych, aby mi bylo zase dvacet let. To ještě nic neumíte, nikoho nepřesvědčíte, aby vám dali peníze na expedici. Takže můj současný věk mi úplně vyhovuje," směje se vousatý cestovatel.
Deset let příprav kvůli cestě na pól
Jeho dětským snem bylo dostat se na severní pól. Vystudoval kvůli tomu i námořní učiliště v Oděse, kde získal kvalifikaci navigátora.
"V 60. letech nebyla žádná GPS navigace, takže abyste poznali, že jste opravdu na pólu, museli jste to změřit. A to není žádná legrace, protože se tam sbíhají všechny poledníky," vzpomíná Koňuchov. To byl ale jen začátek. Po pár letech na lodích se dostal do polárního učiliště, kde se připravovali lidé, kteří následně pracovali na polárních stanicích.
"Všichni si na takové stanici představují jen vědce, ale musí tam být i mechanici, kuchaři, elektrikáři - lidé, kteří zajistí fungování takové stanice," říká ruský cestovatel.
"Bylo potřeba deset let příprav, abych se na pól dostal. To není jako dneska, kdy stačí zaplatit a někdo vás tam doveze. Je to stejné jako vylézt na Mount Everest. Já jsem lezl na hory od svých devatenácti let, u nás na Pamíru. Zdolával jsem sedmitisícovky a teprve potom jsem se dostal do Himálaje. Teď je to jiné."
Chybí peníze
Po více než padesáti expedicích se Koňuchov zařadil mezi legendy typu italského horolezce Reinholda Messnera, který jako první vystoupal na Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje. Ani cestovatel jako Koňuchov si ale nemůže dovolit cokoliv, peníze jsou v jeho oboru častým problémem.
"Mám třeba projekt jachty, která by fungovala jako plovoucí biologická laboratoř - podobně jako Jacques-Yves Cousteau měl svoji Calypso," poukazuje na francouzského oceánografa a vynálezce, který přestavěl vyřazenou minolovku na výzkumnou loď.
"Ale to byla klasická pomalá loď. My jsme navrhli 75 metrů dlouhou plachetnici se třemi stožáry s rychlostí 40 uzlů, což je více než u válečných lodí. Dokázala by obeplout zeměkouli za méně než 62 dní bez zastávky. Měla by vydržet i nejsilnější uragány a řídil by ji jeden člověk. Měla by elektromotor kvůli zastávkám v přístavech, jinak by ji poháněl pouze vítr, protože to je nejrychlejší. Zatím na to ale nemáme peníze," říká Koňuchov.
Kromě svých cestovatelských aktivit se angažuje i ve snahách omezit rybolov. "Nedávno jsem pošesté obeplouval mys Horn, tentokrát na veslici. Takže mám srovnání. Když jsem tam byl v roce 1991 poprvé, viděl jsem velryby, kosatky, albatrosy. Teď jsem neviděl ani jednu kosatku, jen pár velryb a albatrosů," popisuje ruský dobrodruh.
"Je tam spousta hlavně korejských rybářských lodí, které loví létající ryby. A když ty ryby nejsou, nejsou ani albatrosi," dodává.
Revoluce v cestování?
Fjodor Koňuchov se zaujetím mluví i o řadě dalších projektů, které jsou ale nejspíše jen hudbou budoucnosti. "Chtěl bych v balonu vystoupat do kosmu, což je 110 kilometrů od povrchu země. Start by byl v australské poušti, vystoupal bych na hranici kosmu, pode mnou by se zeměkoule otočila a já bych přistál zpět na stejném místě. Plánujeme to na rok 2024, možná o čtyři roky později. Třeba to už neudělám já, ale to není důležité," říká.
Podle něj by tento čin mohl být revolucí v cestování. "Přijedete si na vaše letiště v Ruzyni, vystoupáte nahoru, dáte si kafe, přečtete noviny, a až budete nad New Yorkem, tak zase klesnete. Jednou to bude možné," je si jist Koňuchov.
