Con znamená hebrejsky ředkvička, odesílatelem telegramu byl izraelský špión s kontakty v egyptském vedení. Slovo ředkvička bylo heslem, které znamenalo, že začíná válka. Egypt a Sýrie zahájily pozemní a letecký úder na Izrael s cílem získat zpět území ztracená během takzvané šestidenní války v roce 1967. Nebo prostě židovskému státu oplatit porážku a zvítězit nad ním do takové míry, do jaké to bude možné.
Byla to válka, se kterou Izraelci příliš nepočítali. V tom se možná podobá loňskému 24. únoru, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, přičemž se mnoho lidí v Evropě domnívalo, že přes hrozby a rozsáhlé přesuny vojsk se ruský vůdce Vladimir Putin k takové akci neodhodlá.
Podobně mylně hodnotily přípravy egyptské a syrské armády před padesáti lety izraelské výzvědné služby. Egyptský prezident Anvar Sadat v plamenných projevech neustále hrozil válkou, přesouval vojáky i techniku, harašil zbraněmi. Tak dlouho a hlasitě, že už vypadal nedůvěryhodně.
"Naše vojenská rozvědka nás informuje, že válka není pravděpodobná. Není důvod tomu nevěřit," řekla izraelská premiérka Golda Meirová na zasedání kabinetu ještě dva dny před vypuknutím bojů. Několik dní předtím se tajně sešla s jordánským králem Husajnem, který ji varoval, že Egypt a Sýrie chystají válku a ta že začne za pár dní.
Po triumfu v roce 1967 ale panovalo v židovském státě přesvědčení, že obě arabské země nebudou riskovat konflikt, který by pro ně mohl skončit dalším fiaskem. Golda Meirová se proto rozhodla, že v předvečer židovského svátku Jom Kippur není třeba uvádět armádu do stavu mimořádné pohotovosti a mobilizovat vojáky.
Tady někde začíná film režiséra Guye Nattiva s názvem Golda - Železná lady Izraele, který má ve čtvrtek premiéru v českých kinech. Izraelskou premiérku hraje Helen Mirren a stojí před katastrofickou hrozbou. Její vláda, armáda a zpravodajské služby podcenily situaci a nyní se valí na její zemi nepřítel. Stát se může všechno, v sázce je samotná existence Izraele a přežití jeho obyvatel.
Golda Meirová byla první a dosud jedinou premiérkou izraelské historie. Stala se jí až v 71 letech a v době egyptsko-syrského útoku už měla za sebou jednu krizi. Na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 palestinské komando Černé září zavraždilo jedenáct členů izraelské olympijské výpravy.
Židé znovu umírali na německé půdě a Meirová schválila návrh na odplatu vůči teroristům. Izraelské týmy je začaly "lovit" po celém světě ve stylu oko za oko, zub za zub. Fungovalo to až do července 1973, kdy agenti Mosadu mylně identifikovali marockého číšníka v norském městě Lillehammer jako palestinského teroristu Alího Hasana Salameha. Nevinného Maročana zastřelili. Protože norská policie zasáhla rychle, izraelští útočníci byli odhaleni a odsouzeni.
Válka, kterou Egypt a Sýrie zahájily 6. října 1973 přesně ve 13:55, ale byla existenční hrozbou. Egypťané vyslali do ofenzivy devět divizí s 1700 tanky, na izraelské straně jim zpočátku čelila jediná obrněná divize s 300 tanky. Egypťané pronikli přes Bar-Levovu linii, izraelský systém opevnění u Suezského průplavu.
Izraelská situace vypadala kriticky a později se dokonce objevily zprávy o přípravách takzvaných zbraní poslední záchrany. Raket s jadernými hlavicemi, připravenými v Negevské poušti na jihu země.
Země se nakonec ubránila konvenčními prostředky, ale za cenu velkých ztrát a šoku ze ztráty pocitu vojenské nadřazenosti nad arabskými nepřáteli. "Katastrofa vedla k opatrnější a váhavější analýze zpravodajských informací a k méně přezíravému postoji Izraele vůči svým potenciálně válečně naladěným sousedům. Hranice, v nichž může dojít k omylům, byly a zůstávají nebezpečně úzké," napsal izraelský historik Benny Morris.
Proč Golda Meirová nebrala vážně varování krále Husajna a nevěřila mu, se už nedozvíme. Toto tajemství si vzala do hrobu, uvádí Morris.
Selhání rozvědek a pozdní reakci armády na nebezpečí později vyšetřovala Agranatova komise. I ta se objevuje v novém filmu, jehož režisér Guy Mittav chce podle svých slov premiérku ukázat jako "skutečného člověka z masa a kostí". Agranatova komise sice nepřisoudila Meirové odpovědnost za chyby, ale přesto se premiérka 11. dubna 1974 rozhodla rezignovat. Žila ještě další čtyři roky, 8. prosince 1978 zemřela na rakovinu.
"Nevěřila v možnost míru s Araby. Domnívala se, že Izrael je navždy odsouzen žít s mečem v ruce a že okolní arabský svět je nesmiřitelný nepřítel. Buď my, nebo oni, tak to viděla," hodnotí Goldu izraelský historik Avi Šlajm.
Válku v roce 1973 vnímala premiérka jako boj o přežití. Rodačka z Kyjeva zažila pogromy, antisemitismus, holokaust i tvrdý boj Izraele o svoji existenci v počátečních letech. Tvrdila, že prohrát ve válce si její země nemůže dovolit.
"Její vrásčitá tvář vydávala svědectví o osudu národa, který až příliš dobře poznal, jaký potenciál krutosti se skrývá v člověku. Její pronikavý pohled jasně ukazoval, že si nemyslí, že ti, které vede, by si měli vytrpět stejný osud bez boje," napsal ve svých pamětech o Meirové americký ministr zahraničí Henry Kissinger, který dodal, že k němu se chovala jako "benevolentní teta ke svému oblíbenému synovci".
Ve filmu nechybí typická věc spojená s Meirovou, tedy cigareta. Byla silnou kuřačkou, a to i v letech, když už se léčila na rakovinu.
"Není to životopisný film. Je to jen malá výseč jejího života, ale jsou to chvíle, které pro ní byly velmi těžké," řekla herečka Helen Mirren o filmu, který se odehrává z velké části během prvních hodin a dnů války.
