Islámábád/Novšera (Od naší spolupracovnice) - Zatímco svět sleduje krvavé střety v zemích "osy zla", v Pákistánu pokračuje smrtící boj o kmenová území.
Hraje se o hodně: Zda nad nimi kontrolu získá vláda, anebo radikální islamisté. Výsledek přitom závisí na výsledku bojů v jednom ze sedmi kmenových území - Bádžauru. Alespoň podle některých představitelů pákistánské armády. Ti v nedávném rozhovoru pro list New York Times připustili, že pokud armáda neporazí ozbrojence Al-Káidy a Tálibánu v Bádžauru, bude to pro Pákistán a potažmo i celý západní svět znamenat velký problém.
O strategické území u pákistánsko-afghánských hranic svádí vojáci s radikály tvrdé boje už od srpna.
Ačkoliv se v pákistánském tisku každý druhý den objevují zprávy o stovkách mrtvých ozbrojenců, realita je zřejmě jiná. Armáda kromě leteckých operací musela nasadit i tanky a pozemní jednotky.
Na veřejnost občas "prosáknou" zprávy, že nepřítel je mnohem silnější, než se očekávalo, používá sofistikované zbraně a kvalitnější komunikační systémy, než mají k dispozici samotní vojáci. Navíc Al-Káidě a Tálibánu neustále přibývají čerstvé posily ze sousedního Afghánistánu.
Kromě nebezpečí, že se z "omezené" občanské války stane občanská válka v plném rozsahu, má Bádžaur na pákistánskou společnost ještě jeden tíživý dopad - statisíce uprchlíků.
Podle nejnovější zprávy UNHCR muselo z oblasti Bádžauru a dalších kmenových území utéct 270 tisíc lidí.
Očekává se, že tento počet může vzrůst na 400 tisíc. Vláda nápor vnitřních uprchlíků zvládá špatně. Připomíná požárníka s jedinou hadicí, který se snaží dostat pod kontrolu desítky ohňů naráz a plameny tak paradoxně šíří dál.
Byla tu škola. Teď zástupy lidí v nouzi
Uprchlický tábor Pirpaj u městečka Novšera založila vláda narychlo. Místní chlapecká základní škola se dva týdny před začátkem školního roku změnila ve stanové městečko.
Do lavic místo žáků usedli lidé zchvácení několikadenním putováním ze vzdálených oblastí, v šoku, že je z domovů vyhnalo bombardování vlastní armády, která se o ně nepostarala.
"Když u nás začaly nálety, nevěřil jsem, že by trvaly dlouho. Volal jsem ženě, ať vydrží, že je to naše armáda, že nebude zabíjet vlastní lidi," popisuje začátek svých strastí Gul Bahadar, muž ve středních letech, který do tábora přijel se ženou a šesti dětmi.
Jeho původní optimismus prý sdílelo víc sousedů ve vesnici Kotkaj.
Bádžaur patřil v rámci pákistánských kmenových území k těm nejrozvinutějším. Většina domů měla zavedenou elektřinu, byly tam dobré silnice, fungující úřady a pro děti školy. O podobném luxusu si můžou obyvatelé dalších šesti tzv. Federálně spravovaných kmenových území, nechat jen zdát.
To, že si Bádžaur po americkém útoku na Afghánistán v roce 2001 vybrali za útočiště islámští radikálové a údajně i Usáma bin Ládin, místní obyvatele nijak zvlášť neznepokojovalo, nechávalo to klidnou i vládu v Islámábádu, tak, proč mít strach?
"Nás Tálibán nijak neohrožoval, jsme jen obyčejní lidé. Oni se soustředí na ty důležité. Na vládní úředníky, policii a taky na ty, co jim odporují. To jsme my nedělali," stírá si z čela kapky potu Gul Bahadar.
Volal jsem ženě: Nic nebal, vezmi děti a utíkej
Sám však v rodné vesnici trávil minimum času. Živí se jako prodavač hodinek v Láhauru. Doma nebyl ani ve chvíli, kdy Kotkaj začala bombardovat armádní letadla. Jak je situace vážná, pochopil, až když jeho sousedé přišli o dům: "Řekl jsem ženě, nic nepakuj, nezdržuj se a hlavně s dětmi utečte. Naštěstí se k nim připojila i rodina mého bratra, sami by to těžko zvládli," popisuje dva dny dlouhou cestu.
Tak, jako většina lidí prchajících z Bádžauru, i Gulovi nejdřív zamířili k příbuzným.
"Můj bratr žije v Pešávaru, tak jsme se nastěhovali k němu. Jenže do bytu mu ze dne na den přibylo 20 lidí, soužití vydrželo týden," vysvětluje Gul důvod, proč rodina nakonec skončila v uprchlickém táboře.
Podobně jako 201 dalších rodin dostali plátěný stan a pár kusů nádobí, v současné chvíli jejich veškerý majetek.
1500 lidí, 2 záchody
Pro 1500 lidí jsou v táboře k dispozici dva záchody, kuchyň a lékařská péče zdarma.
Narozdíl od jiných táborů - například u Díru a Pešávaru - se tu zatím podařilo zabránit šíření cholery. Na průjem a střevní problémy tu zemřela "jen" dvě děvčátka.
Při pohledu do stanu, kde na rákosových matracích spí až osm lidí, je mi ale jasné, že v takových podmínkách se dlouho vydržet nedá, zvlášť až přijde zima.
"Zatím nás přes den trápí velké horko, v noci zas otravují komáři a bojíme se hadů," stěžuje si asi dvanáctiletá Somia.
Popíjí ve stanu s kamarádkou čaj, možná jen vodu. Můj zájem je však očividně těší. Rodiče s nimi nejsou, nemusí mít zábrany a chichotají se do fotoaparátu. Jsem pro ně vítaným rozptýlením. Mě na oplátku fascinuje Somiina krása.
Narodit se v Evropě, vsadím se, že svýma velkýma zelenýma kukadlama pomrkává za pár let z přehlídkových mol. Tady jí v nejlepším případě čeká budoucnost žádané nevěsty. Nad tím ale ona sama nepřemýšlí. To, co jí zajímá především, je, kdy se vrátí domů.
Jděte. Ale kam?
Úřady vyzývaly uprchlíky k návratu se začátkem Ramadánu, armáda vyhlásila měsíční příměří. 41 rodin z tábora odešlo, většina lidí však zůstala.
Ukázalo se, že boje pokračují a celé trmácení by akorát museli absolvovat znovu. Co se s nimi stane dál, zůstává otázkou.
"Tady musí začít fungovat škola, stejně je budeme muset přesunout jinam," zvažuje situaci správce tábora Afsaralaj Šáh.
Jako možnost se jeví pozemky u Pešávaru, odkud teprve před několika měsíci po letech odešly tisíce uprchlíků z afghánského konfliktu.
"Půjdeme, ale nejdřív chceme humanitární pomoc, kterou prý vláda skladuje v komplexu Benazír Bhuttové v Pešávaru," gestikuluje živě další z uprchlíků. Jmenuje se Júsuf a mává na mě růžovou poukázkou na 2000 rupií (asi 400 Kč, pozn.red.) Tu každá rodina dostala darem ze sbírky od vládních zaměstnanců. "Ne od vlády, od vládních zaměstnanců! Ti vybrali peníze mezi sebou, ze svých platů," naráží Júsuf na fakt, že od vlády nedostali uprchlíci kromě stanů zatím nic.
Do ještě složitější pozice je dostává i fakt, že zatím nesmějí opouštět tábor, aby si mohli někde přivydělat.
"Úřady se bojí zhoršení bezpečnostní situace. Uprchlíci z Afghánistánu se často zapojovali do kriminálních aktivit, asi existuje podezření, že by lidé z kmenových území mohli jejich příkladu následovat," vysvětluje opatření novinář Delavár Džán.
| Novinář Delavár Džán poskytl Aktuálně.cz rozsáhlý rozhovor. Pod titulkem "Zbídačení lidí nahrává radikálům" si jej můžete přečíst zde |
Neštěstím celé situace je, že vláda a armáda nemají zdroje ani čas, aby uprchlíkům vysvětlovali, že celé to peklo u nich doma se děje vlastně pro jejich dobro. Že je chrání před fundamentalismem.
A právě k fundamentalismu je tím možná paradoxně dožene. Je pravděpodobné, že s rostoucím počtem bomb a nedostatečným zajištěním potřeb uprchlíků v táborech bude přibývat i lidí, kteří se budou cítit zrazeni ve vlastní zemi, od vlastní vlády.
Komu pak takové pocity zklamání nahrají, je bohužel nasnadě: Islámským radikálům a Tálibánu.
