Berlín/Praha - Kdyby se německý trh práce otevřel v jakýkoliv jiný den, možná by to u našich západních sousedů skoro nikdo nezaznamenal.
Konec takzvaného přechodného období na volný pohyb pracovních sil ale připadl zrovna na 1. máj. Tedy na den, kdy do ulic tradičně vycházejí němečtí odboráři, aby demonstracemi "oslavili" Den práce.
A když už se demonstrovalo, přišla řeč - vedle prohřešků německé pravicové vlády proti zásadám sociálního státu - i na mzdový dumping, který by mohla způsobit vlna pracovních migrantů z Česka, Polska a dalších zemí "nové" EU.
Ještě před sedmi osmi lety by přitom kvůli obávanému přílivu pracovníků z Východu vyrazilo v Německu do ulic minimálně desetkrát tolik lidí, co v letošní první květnovou neděli.
A kdyby si tehdy Němci, Rakušané, Francouzi a další členové unie nevymohli včera skončené přechodné období, možná by se EU před sedmi lety ani nerozšířila.
Tiché stesky odborů
Obavy z "polského instalatéra", který z francouzského dělníka rázem udělá nezaměstnaného, šly tak daleko, že ve Francii v roce 2005 způsobily v referendu krach euroústavy. Dnes už si něco takového lze jen stěží představit.
A to nejen ve Francii, ale i v Německu.
Jediným, kdo se proti otevření německého trhu práce ozval, byly právě odbory.
Podle šéfa tamního odborového svazu (DGB) Michaela Sommera využijí němečtí zaměstnavatelé Čechy, Poláky a další Východoevropany k tomu, aby plošně snížili mzdy.
"Nechtějí tak uškodit jen těmto lidem (z nových zemí EU), ale nám všem - protože oni je chtějí využít k tomu, aby v Německu obecně stlačili mzdy dolů," řekl v neděli na odborářské demonstraci v Kasselu.
V Mnichově, hlavním městě s Českem sousedícího Bavorska, přišlo demonstrovat 3000 lidí. Stejně jich dorazilo i na demonstraci v Norimberku.
"Stejná práce? Stejné peníze!" hlásaly v neděli transparenty. Zatímco německé odbory žádají povinnou minimální hodinovou mrzdu nejméně 8,5 eura, dělníci z východní Evropy ji podle nich stlačí pod 5 eur.
Časy se mění
S rétorikou z roku 2004 se přitom současné odborářské protesty nedají vůbec srovnávat. I sám Michael Sommer byl ve svých výrocích mnohem ostřejší.
Přesně před sedmi lety, 1. května 2004, autorce tohoto textu při rozhovoru v Berlíně řekl, že by okamžité otevření hranic pro pracovníky z Východu mělo na německý trh práce "naprosto destruktivní dopad".
"S rozšířením EU na východ bychom za takovýchto podmínek nikdy nemohli souhlasit," uvedl Sommer v berlínské odborové centrále.
Teď, o sedm let později, dokonce šéf odborů IG-Metall Berthold Huber v Norimberku prohlásil: "Volný pohyb pracovních sil vítám..."
Vláda zpřísní kontroly
I když se kritika v Německu ozývá spíš sporadicky, vláda ji, zdá se, nebere na lehkou váhu. Německá ministryně práce Ursula von der Leyenová už oznámila, že se ruku v ruce s koncem přechodného období zintenzivní kontroly na německých stavbách, v nemocnicích, restauracích i v pečovatelských domech.
Právě tam si bude podle odhadů vydělávat nejvíce pracovních migrantů, kteří do Německa po 1. květnu přijdou z nových zemí EU.
Úřady pro letošek navýšily o 150 počet kontrolorů, kteří budou pátrat - a následně i pokutovat - po práci načerno a další prohřešky proti německému pracovnímu právu. V letech 2012 a 2013 k nim mají přibýt dvě stovky dalších.
Z nárůstu nezaměstnanosti Němci podle von der Leyenové strach mít nemusí. "Opak je pravdou," řekla pro nedělní vydání deníku Bild. "Nechybí nám práce, chybí nám pracovní síla."
Kolik jich přijde?
Odhady, kolik lidí otevření německého pracovního trhu využije, se různí. Nejčastěji se zmiňuje číslo 90 000 až 150 000 ročně.
Evropský komisař pro sociální věci László Andor mluví o 100 tisících.
Pro srovnání: v roce 2009 pracovalo na německých jahodových plantážích a polích s chřestem 185 000 sezónních dělníků z Polska.
"Imigrace bude velmi skromná," myslí si Reinhard Gönner, šéf německého svazu zamestnavatelů (BDA). Dokonce tak skromná, že možná ani nestačí pokrýt poptávku, která v Německu je.
Ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko se třeba těší na polské, české či slovenské lékaře. Jen tady jich momentálně 700 chybí.
"Měl bych zájem na tom, aby k nám přišli lékaři, kteří se tu usadí natrvalo a neodejdou za pár let pryč," cituje deník Handelsblatt sasko-anhaltského ministra práce a sociálních věcí Norberta Bischoffa.
Odborníci se ale shodují: Německu zřejmě "ujel vlak".
Kdo chtěl, dávno za prací odešel. Třeba do Velké Británie či Irska, které své pracovní trhy otevřely hned, jak první postkomunistické státy vstoupily do Evropské unie. Před sedmi lety a jedním dnem, 1. května 2004.
