Islámábád - Nedaleko pákistánského Islámábádu se v pátek odpoledne zřítilo dopravní letadlo. Podle dostupných informací nepřežil nikdo ze 127 lidí na palubě.
Boeing 737 letecké společnosti Bhoja Air, letící z jihopákistánského Karáčí, se zřítil před 16:00 SELČ asi devět kilometrů od islámábádského mezinárodního letiště na předměst Raválpindí.
Stroj se po pádu na silnici v obytné zóně rozbil na několik kusů a začal hořet. Ještě předtím ale poničil několik domů.
Letadlo spadlo nedaleko vojenské letecké základny Čaklala, která přiléhá k mezinárodnímu letišti Bénazír Bhuttové u metropole Islámábádu.
Záchranáři pročesávající blátivá pole uvedli, že šance najít přeživší je nulová. Podle společnosti Bhoja Air, která poskytla seznam pasažérů, je mezi mrtvými 11 dětí.
Na místo neštěstí v sobotu přijel ministr vnitra Rahmán Málik a oznámil, že ředitel společnosti nesmí vycestovat z Pákistánu. Toto opatření se používá většinou pro osoby podezřelé ze spáchání trestného činu. Málik sdělil, že letadlo bylo staré, takže bylo nařízeno důkladně nehodu prošetřit a ověřit letuschopnost havarovaného stroje. Skříňky s letovými údaji už byly nalezeny.
Svědci: Hořelo už ve vzduchu
Podle pákistánského leteckého úřadu řídící věž ztratila se strojem kontakt krátce poté, co mu dala povolení k přistání.
Příčiny leteckého neštěstí zatím nejsou známy, ale stroj spadl v oblasti, kde bylo velmi nepříznivé počasí. K události došlo deset minut před plánovaným přistáním za silné bouřky a hustého deště. Mluvčí leteckého úřadu Parvíz George řekl CNN, že v místě neštěstí bylo zataženo.
Podle očitých svědků letoun hořel už ve vzduchu. "Vypadalo to, jako by se k nám blížila hořící koule," vypověděl jeden z obyvatel nedaleké vesnice.
Pákistánci ještě mají v živé paměti nehodu z července 2010. Tehdy minulo letadlo pákistánské soukromé letecké společnosti Airblue rovněž islámábádské letiště a zřítilo se v nedalekém pohoří Margala. Zemřelo 146 cestujících a 6 členů posádky. I tehdy bylo na vině nepříznivé počasí.
Pozůstalí oplakávali blízké v Islámábádu i v Karáčí
Na islamabádském letišti Bénazír Bhuttové zatím postávali či posedávali zoufalí pozůstalí, kteří marně čekali na své blízké. Mnozí pročítali seznam jmen lidí na palubě, aby se ujistili, zda jejich příbuzní a známí skutečně cestovali osudným spojem.
Na podlaze plakal strýc dvou sester (18 a 20), které měly do Islámábádu přiletět až v neděli, ale cestovaly dříve, neboť chtěly zastihnout tetu, která tu je na návštěvě z Londýna. "Ani nevíme, kdy nebo kde nám ukážou jejich těla," přemítal strýc a stále si opakoval: "Ne, ne, ne."
Jedna žena se zase nemohla dozvědět, zda její manžel byl na palubě letadla. "Volal mi, než opouštěl Karáčí, ale nevím, jestli byl v tomhle letu, nebo ne."
V Karáčí zase oplakával strýc mladý, právě sezdaný pár (22 a 27), jenž cestoval do Islámábádu na líbánky.
