Manila - Zhruba před sedmi lety si Rommel Silverio nechal v Bangkoku změnit pohlaví. Přestože rozhodně nešlo o triviální zákrok, ve srovnání s tím, co v následujících letech musela Mely, jak si nyní říká, absolvovat, šlo o procházku růžovým sadem.
Vleklá právní bitva, kterou na svých rodných Filipínách Mely od roku 2002 vedla s cílem dosáhnout uznání své nové identity také úředně, vyvrcholila minulý týden. Se záporným výsledkem.
Právně nemožné
Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu, který loni zamítl předchozí verdikt obvodního soudu v Manile. Ten v roce 2003 vyhověl žádosti o změnu jména a pohlaví v Silveriově rodném listu, proti tomuto rozhodnutí se ale vzápětí odvolal státní zástupce.
Nejvyšší soud dal odvolacímu soudu zapravdu z toho důvodu, že soud první instance (ani žádný jiný soud) nemá v předmětné věci jurisdikci. Změna záznamu v rodném listu je plně v moci matričního úřadu.
Právě tady se ale skrývá pověstná "hlava 22". Jak připustil i Nejvyšší soud, vyhovět Silveriově žádosti v podstatě nejde, protože k tomu chybějí zákony. Změnit pohlaví zkrátka na Filipínách úředně nejde.
Nejvyšší filipínský justiční orgán navíc konstatoval, že užíváním rodného jména žadatel k žádné újmě nepřichází.
To ale není tak úplně pravda. Mely se totiž kvůli tomu běžně dostává do situací, které jí nejsou dvakrát příjemné.
"Často vyvolává menší zmatek, když lidé při pohledu do mých dokladů, kde je stále uvedeno mužské pohlaví i jméno, nemohou uvěřit tomu, že ta vysoká, štědře obdařená, dobře oblečená profesionálka stojící před nimi je jedna a táž osoba," uvádí Mely na svých webových stránkách.
Nejvíce jí prý vadí poznámky kolegyň v akademickém prostředí, kde se jako profesionální socioložka s doktorátem z americké univerzity pohybuje.
"Jedna profesorka mi řekla, že filipínská společnost zatím není připravena na transsexuální ženy v odborných pozicích, jako je ta moje, jiná kolegyně zase naznačila, že pro lidi mého typu by bylo lepší usadit se ve Spojených státech," píše Mely.
"Takové řeči ve mně jen posilují touhu, aby mě lidé respektovali jako profesionálku i jako ženu a aby mi dali šanci na důstojný život jako ostatním."
Nárok na štěstí ano, ale...
Nejvyšší soud ve svém 22-tistránkovém zdůvodnění připouští, že i lidé, jako je Rommel/Mely, kteří se podle vlastních slov narodili coby ženy uvězněné v mužském těle, "mají nárok na štěstí, spokojenost a naplnění vlastních snů".
Přiznává dokonce, že "pro osoby, jejichž preference a orientace nezapadají do běžně nastavených parametrů společenských konvencí může být život skutečně utrpením".
"Náprava, o kterou žadatel usiluje, ale zahrnuje otázky veřejné politiky, které může řešit pouze zákonodárná moc, nikoli moc soudní. Z tohoto důvodu se žádost zamítá," píše se v samotném závěru zdůvodnění.
Mely tedy nezbývá než čekat, dokud filipínský Kongres nepřijme patřičný zákon, který by změnu pohlaví legalizoval se vším všudy.
První krok ke sňatkům homosexuálů (?)
To by ale v zemi, kde si katolická církev nadále udržuje velký vliv a kde se z toho důvodu dodnes nelze ani oficiálně rozvést, mohlo být velmi dlouhé čekání.
Mimo jiné i proto, že by takový zákon z pohledu oficiální moci mohl podrývat svátost manželství. Byl to totiž právě sňatek s přítelem, co Mely označila za svůj konečný cíl hned ve své první soudní žádosti.
"Svatba jako jedna z nejposvátnějších společenských institucí je dohodou o trvalém svazku mezi mužem a ženou," citoval s ohledem na to Nejvyšší soud z filipínského rodinného zákoníku a dodal, že i proto by vyhovění žádosti mohlo mít pro platnou legislativu závažné důsledky.
| Sňatky gayů na Filipínách? Ani náhodou |
V Česku to jde
Česká republika by se s ohledem na výše řečené mohla zástupcům sexuálních menšin na Filipínách jevit jako země zaslíbená.
Sňatky osob stejného pohlaví v kostele se tu sice rovněž neprovozují, homosexuální pár ale může uzavřít registrované partnerství, které i při své právní omezenosti znamená zlepšení proti předchozímu stavu.
A změny pohlaví se tu nejen provádějí, ale zároveň jsou úředně plně uznávány.
"Je s tím spousta vyřizování, ale dá se to zvládnout," řekla Aktuálně.cz Jaroslava Brokešová, jejíž osudy vešly před pár lety ve známost také kvůli medializovanému neúspěšnému pokusu o návrat do armády, kde už jednou v polovině 80.let sloužila, ovšem ještě jako muž.
VÍCE O TOM na stránkách Jarky Brokešové
"Na základě dobrozdání lékařů navíc můžete začít používat přechodné jméno už v průběhu několikaměsíční hormonální léčby, která samotnému zákroku předchází. Já jsem tak z původního Jiřího Brokeše propracovala přes Jarku Brokešů až ke svému dnešnímu jménu. A ženské pohlaví mám uvedeno i v rodném listu."
