Šest měsíců před smrtí psal Navalnyj o nadějích pro svou zemi, lásce ke své rodině, literatuře a mottu, které formovalo jeho myšlení. "Věřím, že Rusko bude šťastné a svobodné. A nevěřím ve smrt, nevěřím, že tohle je konec," řekl.
Své myšlenky sdílel v odpovědi na dotazník o třinácti otázkách, který politickým vězňům po celém Rusku zaslal spisovatel v exilu Boris Akunin. Když letos v únoru obletěla svět zpráva o úmrtí Alexeje Navalného, panovaly velké pochybnosti o tom, že zemřel přirozenou cestou.
"O tom se už nedebatuje. Navalnyj byl zabit. Jen se asi nikdy nedozvíme, jak k tomu došlo. Kreml ho věznil jen proto, že Navalnyj chtěl, aby jeho země byla svobodná a demokratická, a to Putin nesnesl. Alexej nechtěl zemřít," zdůrazňuje novinář amerického deníku The Washington Post Herszenhorn větu, která zaznívá i na začátku jeho nové knihy.
Navalnyj zemřel letos v únoru v sedmačtyřiceti letech v trestanecké kolonii ve městě Charp za polárním kruhem, která je vzdálená asi 1900 kilometrů od Moskvy. Ruská vězeňská správa tehdy sdělila, že se trestanci udělalo zle na procházce, upadl a ztratil vědomí. Ruské úřady oficiálně tvrdily, že zemřel přirozenou smrtí.
Ruský nezávislý investigativní portál The Insider v neděli informoval, že získal přístup k dokumentům, z nichž vyplývá, že Navalného ve vězení otrávili. Podle dokumentů však úřady záměrně vymazaly zmínky o příznacích, které ruský opozičník vykazoval. Šlo o bolesti břicha, zvracení či křeče, tedy symptomy, které podle lékařů naznačují otravu.
Výměna jen naoko
Podle novináře Herszenhorna bylo předem určeno, že se Navalnyj nikdy neměl dostat ven živý, i když probíhala jednání o možné výměně vězňů, jak také opakovaně tvrdili nejbližší lidé z okolí Navalného. "To bylo jen naoko. Putin totiž chtěl, aby Němci propustili nájemného vraha Vadima Krasikova. Ti se však takové výměně z velmi dobrých důvodů silně bránili. Nakonec s ní ale souhlasili za podmínky, že součástí výměny bude Navalnyj," vysvětluje.
Kreml tehdy na podmínku přistoupil, avšak jen jako, opakuje novinář. "Němci tímto krokem opustili argument, že Krasikova nemohou legálně propustit. Jakmile tento argument padl a Putin zjistil, že by ho propustit mohli, Navalnyj náhle a zcela náhodně zemřel ve vězení," říká reportér. Podle něj tuto teorii naznačují veškeré dostupné informace - jakmile Němci připustili možnost výměny Krasikova, Kreml Navalného z této rovnice vyřadil tím, že ho nechal zabít. Největší výměna vězňů mezi Moskvou a Západem se nakonec uskutečnila na začátku srpna, na svobodu se dostal i Krasikov.
Herszenhorn se také domnívá, že výrazný Putinův kritik byl před svým úmrtím v docela dobré kondici. "Rozhodně nemohl jen tak upadnout na procházce, to všichni víme. Rusové ho usmrtili nějakou injekcí nebo jiným způsobem, kdo ví. A i kdyby zemřel přirozenou smrtí, stejně jsou za jeho úmrtí zodpovědní," je přesvědčený.
Zdravotní problémy, které Navalného trápily poslední rok ve vězení, redakci Aktuálně.cz loni v červnu popsala šéfka jeho týmu a blízká přítelkyně Marija Pevčichová. "Zhubl už 30 kilo. Když ho bolí břicho, nikdo mu nepomůže. Pokud dostane nějaké léky, nezná je a cítí se po nich mnohem hůř. Trpí bolestmi zad, má problémy s citlivostí rukou a nohou," řekla v rozhovoru. Tehdy byl Navalnyj ve vězení ve Vladimirské oblasti, do trestanecké kolonie za polárním kruhem ho převezli loni v prosinci, tedy dva měsíce před smrtí.
"Mrazilo mě z toho"
Herszenhorn se přestěhoval do Ruska v roce 2011, tehdy jako zpravodaj amerického deníku The New York Times a v době, kdy Navalného kariéra byla na vzestupu. "Několikrát jsem o něm psal jako o stoupající politické hvězdě," vzpomíná. S ruským opozičníkem se opakovaně setkal mezi lety 2011 až 2015. "Tehdy jsem poznal, jaká je to osobnost. Měl neskutečný talent a absolutní absenci strachu. Ničeho se nebál. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal," popisuje.
"Byl nesmírně zábavný a arogantní. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl oddaný své práci tak jako on," dodává.
Navalnyj jako bloger původně rozkrýval korupci v okolí ruského prezidenta. Známý je především reportáží o Putinově paláci u Černého moře, který si šéf Kremlu vybavil nevyčíslitelným množstvím zlata a luxusního nábytku. Když se pak začátkem roku 2012 začaly ozývat výzvy Rusů unavených z korupce, aby Navalnyj kandidoval na prezidenta, netrvalo dlouho a Kreml ho začal soudně stíhat.
Herszenhorn ve své knize popisuje, jak byl s Navalným poprvé u soudu v ruském městě Kirov. Opozičník tenkrát čelil obvinění ze zpronevěry v dřevařské společnosti Kirovles. Úřady si vykonstruovaly případ o tom, že zorganizoval plán na podvodné vylákání peněz od této firmy. Navalnyj vinu odmítal.
"Tehdy jsem poprvé viděl, co všechno Kreml zmůže, když se mu někdo nelíbí. Mrazilo mě z toho. Začínal jsem jako novinář v naoko demokratické zemi, ve které jsem pomalu, ale jistě sledoval, jak se z ní plíživou cestou stává autoritářská velmoc. Celý případ byl politicky motivovaný, ostatně jako veškerá obvinění proti Navalnému," vysvětluje Herzenhorn.
Ruské úřady Navalného opakovaně zatýkaly. V roce 2020 přežil útok paralytickou látkou novičok. Po léčbě v berlínské nemocnici Charité se v roce 2021 vrátil do rodné země, kde jej znovu zadržely.
Video: "Útočící krysa" Putin. Západ musí rozlousknout otázku za milion, říká Pazderka (17. 3. 2024)
