reklama
 
 

Záhada Tunguzského meteoritu: objeveno místo dopadu?

2. 7. 2007
Italští vědci soudí, že našli kráter po dopadu tělesa
Doporučujeme

Boloňa - Událost, k níž došlo téměř před stoletím na Sibiři, v oblasti řeky Podkamennaja Tunguzka, stále budí pozornost vědců i milovníků záhad.

Ujal se pro ni název srážka Země s Tunguzským meteoritem.

Stále se však najdou lidé, kteří soudí, že se Zemí kolidovalo mimozemské kosmické plavidlo. Nebo aspoň vesmírné těleso z antihmoty.

Jezero Čeko jako důkaz

Tým z italské univerzity v Boloni, který vedli Luca Gasperini a Giuseppe Longo, nyní oznámil, že našel kráter po dopadu tělesa. Je jím podle nich jezero pojmenované Čeko, které leží v dané oblasti.

Italští badatelé tak soudí na základě jeho eliptického tvaru, který by podle jejich propočtů měl odpovídat dopadu šikmo letícího tělesa.

Jiní vědci ještě přesvědčení nejsou.

"Žádné opravdu přesvědčivé důkazy zatím nepředložili," komentoval pro BBC Gareth Collins z londýnské vysoké školy Imperial College. "Potřebovali bychom najít horniny roztavené tlakem a horkem dopadu, anebo vyvržené po nárazu z hlubin."

Italové se teprve chystají vrtat do dna jezera průzkumné sondy.

Srážka s planetkou ze štěrku

Až dosud badatelé žádný prokázaný kráter po nárazu tunguzského tělesa nenašli. Právě proto je katastrofa, k níž došlo 30. června 1908, stále tak záhadná.

Současné vědecké hypotézy se přiklánějí k názoru, že katastrofu způsobila srážka s asteroidem, neboli planetkou. Dokládá to i poslední shrnutí faktů vědeckým týmem z několika institucí, které vedl italský astrofyzik Luigi Foschini.

Vědci znovu několik let zkoumali oblast dopadu a posoudili i záznamy o výpovědích očitých svědků. Jak napsali koncem roku 2001 v časopise Astronomy and Astrophysics, vyšlo jim, že Tunguzským meteoritem byla sedmdesátimetrová planetka tvořená málo hustou hmotou, obdobnou štěrku, která se přiřítila rychlostí asi 11 kilometrů za vteřinu.

Vlivem tření explodovala už v atmosféře přibližně osm kilometrů nad zemským povrchem, a proto po ní nezůstal žádný zbytek. Vzduchová vlna nicméně totálně zdevastovala území o rozloze 2000 čtverečních kilometrů. Sibiř ovšem tehdy byla téměř neobydlená, takže není známo, že by někdo zahynul.

Pozemské vysvětlení

Jiné, zcela pozemské vysvětlení nabízejí astrofyzik Wolfgang Kundt z univerzity v Bonnu a geolog Vladimir Epifanov ze Sibiřského výzkumného ústavu pro geologii, geofyziku a minerály.

Podle nich katastrofu vyvolal náhlý únik deseti milionů tun metanu. Ten způsobil pohyb vzduchu, jenž polámal stromy v širokém okolí. Plyn mohla uvolnit sopečná erupce, protože oblast leží v oblasti vulkanické aktivity.

Když plyn pod tlakem tryskal ze země do výšky asi 200 kilometrů, mohl se elektricky nabít. Nabité částice pak vznítily blesk, který mrak plynu proměnil v ohnivou kouli. Mrak metanu v ovzduší způsobil i vytvoření ledových krystalků ve výšce až 500 kilometrů. A tato výška jim umožnila odrážet sluneční paprsky.

Tím Kundt a Epifanov vysvětlují světlé noci, které se po katastrofě projevily po celé Evropě: například až v Londýně bylo tehdy tolik světla, že se daly v noci číst noviny.

Ani oni však nedokázali předložit pro svou hypotézu jednoznačný a hmatatelný důkaz.

autor: Josef Tuček

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama