Middelburg (Od zpravodaje Aktuálně.cz v Nizozemsku) - Většina znalejších lidí ví, že dalekohled vymyslel Galileo Galilei. A mýlí se. Právě nyní si čtyřsté výročí tohoto přístroje připomínají tam, kde se skutečně zrodil.
"Je zajímavé, že zrovna v našem městě žili hned dva lidé, u nichž se historikové přeli, komu z nich vlastně patří uznání za vynález dalekohledu," říká Rijk-Jan Koppejan, astronom z muzea a hvězdárny v nizozemském Middelburgu.
Lepší než čočky pro brýle
Tato zhruba padesátitisícové úhledné, nenápadné a ospalé město je dnes správním střediskem kraje Zeeland na jihozápadě země. Ovšem začátkem 17. století bylo právě tady středisko obchodu, které umožnilo, že se právě zde spojila dostupnost nejlepšího skla dováženého z Benátek s nejlepšími technikami broušení skla vymyšlenými v Německu. A vznikla tu i vlastní sklárna.
K sestrojení dalekohledu bylo právě zapotřebí kvalitní sklo a dobré vybroušení. Mnohem lepší, než jaké ještě stačilo pro tehdejší brýle pro lidi se špatným zrakem.
Sousedé a konkurenti
V Middelburgu v té době žili dva optici, téměř sousedé: každý měl svůj domek postavený z jedné strany kostela na hlavním náměstí. "To bylo velmi praktické. Když byl dům přilepený ke kostelu, měl majitel jednu zeď zadarmo," vysvětluje pragmaticky Rijk-Jan Koppejan na místě, kde dnes visí jen pamětní deska po již zbouraném obydlí. Rekonstrukci čelní stěny jednoho z domů je však aspoň možné vidět v astronomickém muzeu.
Jeden z těchto výrobců brýlí se jmenoval Johannes Lipperhey (nebo také v jiném pravopisu Hans Lipperheij) a druhý Zacharias Janssen. V astronomickém muzeu v Middelburgu si návštěvník může prohlédnout nástroje, které při tom používali.
"Kupovali sklo většinou z místní sklárny, vyřezávali z něj malé kulaté kousky, z nichž pak na otáčivém podstavci pomocí křemenného písku a živců vybrušovali optické čočky, a to spojné i rozptylné," popisuje a předvádí pracovník muzea Erik te Groen.
Papírová trubice
Jednou pak jeden z nich tyto čočky nedal do brýlí, nýbrž je kombinoval v dlouhé trubici. Spojnou čočku dal do objektivu a rozptylnou do okuláru. Vytvořil tak zařízení, kterým je možné vidět na dálku. Zvětšovalo asi třikrát až čtyřikrát.
Pro zajímavost: trubice byla tehdy obvykle z pevného papíru, zvenčí pak krytá kůží.
Historikové se dlouho přeli, který z obou optiků byl tím, kdo dalekohled sestrojil jako první, jestli Lipperhey, nebo Janssen (nemluvě o možnosti, že to byl nakonec ještě někdo jiný).
"V minulých dnech jsme tady měli odbornou konferenci, na níž se účastníci shodli, že tím prvním byl téměř s jistotou Hans Lipperhey," shrnuje astronom Koppejan.
Záznamy vypovídají
Rozhodovaly výsledky prohledávání archívů. Podle nich byl Lipperhey tím, kdo už v září roku 1608 předvedl svůj dalekohled v Haagu nizozemskému knížeti Mauritsovi. V říjnu 1608 požádal o patent, ale nedostal jej, protože se posuzovatelům zdálo, že nápad je příliš jednoduchý, než aby si zasloužil patentové ochrany.
V prosinci téhož roku pak Lipperhey dokonce předvedl dalším nizozemským politikům binokulár, čili dvojitý dalekohled, s paralelními trubicemi určenými každá pro jedno oko.
V té době země bojovala o svou nezávislost se Španělskem, takže vůbec nepřekvapí, že první užití dalekohledu bylo vojenské. Ve světě se mu pak říkalo holandské kukátko, anebo také špiónské sklo.
Cena také nebyla zanedbatelná: Hans Lipperhey uzavřel s knížetem Mauritsem lukrativní smlouvu o dodávce tří dalekohledů. Za výtěžek si pak postavil nový dům.
Inspirovaný Galileo
Zpráva o novém vynálezu se i v tehdejším světě rychle šířila. Už v roce 1609 se o něm doslechl Galileo Galilei, matematik, fyzik a astronom působící tehdy na italské univerzitě v Padově. Okamžitě pochopil princip a sestrojil dalekohled vlastní.
Později jej vylepšoval, až dosáhl toho, že dalekohled zvětšoval dvacetkrát až třicetkrát. Nezamířil jej na nepřátelská vojska, nýbrž na oblohu. A měl před sebou obrovské možnosti poznání. Vždyť do té doby museli hvězdáři spoléhat jen na vlastní oči...
Nové chápání vesmíru
Astronomické učení té doby autoritativně tvrdilo, že středem veškerého vesmíru je Země. Galilei dobře znal výpočty jiného astronoma, Mikuláše Koperníka (v té době už přes šedesát let mrtvého), který dokazoval, že planety ve skutečnosti obíhají Slunce.
Galileo Galilei s Koperníkem souhlasil, a právě díky dalekohledu nalezl důkazy. Nejdříve objevil čtyři velké měsíce obíhající planetu Jupiter. Potvrdil tím, že všechny nebeské objekty nemusí obíhat Zemi. Na Venuši pozoroval fáze obdobné fázím Měsíce; odpovídaly tomu, jak pozorovatel ze Země vidí planetu, která obíhá Slunce a je jím osvětlováno.
Důkazy pro nové chápání vesmíru byly k dispozici. Galilei vstoupil do dějin, i když jej ještě čekaly peripetie, které už ovšem nesouvisí s tématem tohoto článku. I název teleskop (pocházející z řečtiny, čeština pak převzala jeho doslovný překlad "dalekohled") pak vznikl v Itálii.
Muzea v nizozemském Middelburgu v těchto týdnech připomínají svými expozicemi, že to bylo u nich, kde se dalekohled před čtyřmi sty lety zrodil. Ovšem obecný názor, který jej připisuje Galileu Galileiovi, asi hned tak nezvrátí. I tak vypadá vnímání historie.
