Praha - Nové výpočty ukazují, kde se vzal asteroid (neboli planetka), který podle převládající teorie dopadl před 65 miliony let na Zemi a způsobil vyhynutí dinosaurů.
S propočty přišli astronomové z Jihozápadního výzkumného ústavu v Boulderu v americkém Coloradu a společně s nimi pracovali i dva čeští vědci, David Vokrouhlický z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze a David Nesvorný, který dnes již působí v Boulderu.
Jejich studii otiskl prestižní vědecký časopis Nature.
Vypovídá počet pravděpodobnosti
"Naše úvahy jsou založeny na počtu pravděpodobnosti," vysvětlil docent Vokrouhlický pro Aktuálně.cz. "Pomocí počítačových modelů jsme určovali, jaká je pravděpodobnost výskytu asteroidů v okolí Země i riziko, že se srazí s naší planetou."
Badatelé přihlédli k faktu, že v době před 100 až 200 miliony let se zhruba zdvojnásobilo množství kosmických balvanů dopadajících na Zemi. Proč se tak stalo?
"Propočty ukazují, že někdy před 160 miliony let, ovšem plus minus dvacet milionů let, protože přesněji to určit nedokážeme, muselo dojít k události, která vytvořila velké množství nových asteroidů," uvádí David Vokrouhlický.
Srážka mezi Marsem a Jupiterem
Podle vědců se tehdy musely někde mezi Marsem a Jupiterem, ve vnitřním pásu asteroidů, srazit dva kosmické objekty. Velká planetka, o průměru asi 170 kilometrů, a menší asteroid, o průměru asi 60 kilometrů.
Objekty se roztříštily a vzniklé úlomky se rozlétly po nových drahách vesmírem. Muselo mezi nimi být zhruba 300 asteroidů větších než deset kilometrů a další statisíce balvanů menších. Vznikla i planetka Baptistina, po níž byla tato takzvaná rodina asteroidů s obdobnou dráhou pojmenována.
100 milionů let na cestě
Jeden z nových asteroidů kroužil vesmírem asi sto milionů let a pak se srazil se Zemí.
Měl velikost zhruba deset kilometrů a spadl do oblasti dnešního mexického poloostrova Yucatán, kde po něm zůstal kráter nazvaný Chicxulub.
Nejdříve se zemská atmosféra krátkodobě ohřála díky energii dopadu. Pak ovšem rozptýlený prach dlouhodobě zabránil pronikání slunečních paprsků, Země se ochladila. Celkově tyto změny klimatu usmrtily dinosaury a spoustu rostlinných i živočišných druhů.
Šance pro savce
Katastrofu však přežili mimo jiné i někteří savci a ptáci.
Jak soudí český paleontolog Oldřich Fejfar, těmto živočichům k přežití pravděpodobně pomohl výhodnější vývoj jejich organismu, mimo jiné izolace těla srstí a peřím a také péče rodičů o mláďata.
Savci měli k dobru i fakt, že rodili živá mláďata, která jsou méně zranitelná než nakladená vajíčka.
Zmizela jim dinosauří konkurence, takže se mohli lépe rozvíjet. Až z jejich vývojové linie vzešel člověk.
Těžko dnes říct, kdo by nyní vládl světu, kdyby do pozemského vývoje nezasáhla katastrofa z vesmíru.
|
Čtěte také: |
