Praha - Vědci, kteří chtějí léčit nemocné pomocí kmenových buněk z lidských zárodků, dostali v minulých dnech dvě stěžejní povolení pro průlomové experimenty. Od metody si lékaři slibují obrovský pokrok v medicíně.
Nejdříve přišla zpráva z Londýna, že britská společnost ReNeuron získala svolení ke klinickým testům, při nichž lékaři vnesou pacientům po mozkové mrtvici do mozku kmenové buňky z potracených lidských plodů. Doufají, že tímto způsobem se podaří obnovit tkáně, které byly po mozkové příhodě zničeny.
Zpráva je pro výzkum této léčebné techniky povzbudivá, není však úplným překvapením. V Británii jsou pravidla tomuto výzkumu velmi nakloněna. Vědci zde mají povolení odebírat z embryí buňky pro výzkum a také vytvářet potřebná embrya klonováním. Klinické testy s lidskými pacienty jsou tedy logickým vývojem.
Zlom ve Washingtonu
Druhá zpráva, z Washingtonu, zlomová je. Společnost Geron z kalifornského Menlo Parku dostala povolení k použití kmenových buněk ze zárodků pro opravu míchy osob, které se staly po úrazu nepohyblivými. (Lidský zárodek neboli embryo vzniká po oplození vajíčka; ve stáří od dvou měsíců až do porodu se nazývá plod - fetus.)
Kmenové buňky
- Dokážou se přeměnit v další buňky lidského těla: svalové, kostní, nervové, kožní... Různé typy lidských kmenových buněk se vyskytují v dospělém těle, například v kostní dřeni, tukové tkáni, vlasových váčcích. Obsahuje je i krev z pupečníkové šňůry. Ale za nejlépe "proměnlivé", a tedy nejvhodnější pro léčení, se zatím považují kmenové buňky z lidských zárodků ve stadiu pár dní po oplození, kdy embryo tvoří pouze shluk několika buněk.
- Vědci pro pokusy zpravidla používají embrya, která zbyla nevyužita na klinikách pro umělé oplození. V budoucnu si lékaři slibují, že budou pomocí kmenových buněk "opravovat" srdce po infarktu, slinivku břišní diabetiků, poškozenou míchu a snad i mozková centra narušená třeba Parkinsonovou nemocí.
- Výzkumníci už dokázali přeměnit buňky pokožky tak, aby se chovaly jako buňky kmenové, ale jejich použití bude ještě vyžadovat další výzkum.
Bývalý americký prezident George W. Bush zakázal v roce 2001 poskytovat federální prostředky pro výzkum kmenových buněk odebraných z lidských embryí, protože považuje za lidské bytosti i několikadenní shluky buněk bez nervové soustavy, které zbudou jako nevyužité v klinikách pro umělé oplození a tak jako tak budou zničeny.
Vědci tedy mohli využívat pouze peníze ze soukromých zdrojů, případně například z fondů státu Kalifornie, který výzkum podporoval.
Omezení končí
Nový prezident Barack Obama slíbil ve volební kampani, že tato omezení zruší. Prakticky současně s jeho nástupem do Bílého domu regulační Federální úřad pro potraviny a léky (FDA) vydal společnosti Geron povolení ke klinickým testům na pacientech.
Úřad tvrdí, že to je jen časová shoda, protože žádost zvažoval řadu měsíců a vyžádal si kvůli ní rekordních 22 tisíc stran odborné dokumentace. Navíc společnost Geron uvedla, že bude používat pouze buňky odebrané ještě před rokem 2001 a od té doby kultivované ve zkumavce, na něž se Bushův zákaz nevztahoval.
Buď jak buď, v praxi to znamená, že v nejdůležitější vědecké mocnosti světa, Spojených státech, se výzkum kmenových buněk zase rozbíhá, což může vývoj výrazně urychlit.
Tancovat ještě nepůjde
Společnost Geron plánuje zpočátku zapojit do pokusu osm až deset nepohyblivých osob se zraněním míchy, které utrpěly jeden až dva týdny před léčivým zákrokem. Předchozí pokusy se zvířaty ukázaly, že po uplynutí delší doby od zranění už buněčná léčba nepomáhá.
První fáze klinických experimentů má za prvořadý úkol zjistit, zda léčba není nebezpečná a pacientům neuškodí. Teprve poté se "dolaďuje" tak, aby mohla pomoci. "Nečekáme, že někdo, kdo je od pasu dolů úplně paralyzován, bude za šest měsíců tancovat," řekl Thomas Okarma, šéf společnosti Geron, pro list New York Times.
I experimenty s laboratorními potkany zatím ukázaly, že ochrnutá zvířata se mohou po buněčné léčbě zase nejistě pohybovat, ale ne běhat jako dřív. Vědci však doufají, že díky lepšímu poznání budou postupně dosahovat ještě lepších výsledků.
Jak se vyhnout nádorům
"Je to určitě pokrok, na který jsme čekali dlouho," hodnotí rozhodnutí amerických úřadů Petr Dvořák, vedoucí Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. "Kdyby všechno šlo dobře, metoda by se do praxe mohla dostat tak za deset let."
Jeho tým dokázal v roce 2003 jako třetí na světě izolovat z lidských embryí kmenové buňky. Od té doby se účastní mezinárodních studií, buňky zkoumají, kultivují a zjišťují, jak se vyvíjejí. K vlastním testům na lidských pacientech se však nechystají.
Embryonální kmenové buňky, než se transplantují pokusnému zvířeti, musí projít laboratorními zásahy, které umožní jejich diferenciaci, tedy proměnu v buňky požadované v těle. "Nezvládnutá diferenciace totiž vede ke vzniku nádorů," vysvětluje docent Dvořák. Když se kmenová buňka ze zárodku dostane "nepřipravená" do dospělého těla, začne se v novém prostředí nekontrolovaně množit a vyvolá nádorové bujení.
To je jeden z problémů, kterému budou čelit i výzkumníci ze společnosti Geron při svých testech. Musí ohlídat, aby pacientům transplantovali až ty buňky, které se již začaly proměňovat v neurony.
Záchrana před amputací
"Příliš neodtajnili, jak chtějí průběh pokusu zajistit," říká Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze. "Předčasné experimenty by mohly výzkum zase zbrzdit. Snad to mají dobře promyšlené."
Profesorka Syková se výzkumem kmenových buněk dlouhodobě zabývá. Její tým nyní uskutečňuje dvě klinické studie. Podobně jako na jiných špičkových pracovištích ve světě však pražští lékaři používají kmenové buňky dospělé, odebrané z kostní dřeně pacientů. Jejich výhodou je, že "ladí" s imunitním systémem pacienta, a ani proti nim nejsou etické výhrady. Ve srovnání s buňkami z embryí jsou však méně proměnlivé.
V Praze lékaři transplantují dospělé kmenové buňky pacientům s poraněním míchy a rovněž takovým, jimž kvůli pokročilé cukrovce odumírají nohy.
"Ukazuje se, že transplantované kmenové buňky se nejlépe zapojí do činnosti míchy ještě brzy po zranění. Pak už účinnost léčby klesá," popisuje Eva Syková. "Zato u diabetiků časový odstup tolik nevadí. Tato léčba je vlastně poslední šancí a už několik pacientů se díky ní vyhnulo amputaci končetiny."
