Společně se svými studenty vymyslel originální mikrodům ve tvaru krychle, jejíž hrana měří pouhých 2,6 metrů.
Vesnička právě z takovýchto buněk vyrůstá v současné době na půdě mnichovské univerzity. Škola je hodlá využít jako náhradní ubytování pro své studenty, na které se již nedostaly koleje. I když se to zdá nemožné, skrývá totiž krychle na ploše necelých 7 m2 jídelnu, kuchyni, obývací pokoj, ale ložnici pro dvě osoby a koupelnu. Vysokoškoláci tak zde mohou v klidu bydlet, pracovat, vařit, sprchovat se či spát.
Autor buňky přiznává, že se při myšlence na vytvoření kompaktního mikrodomu nechal inspirovat především japonskými čajovými domy a auty Smart. Také Hordenův vynález je založen na maximálním využití prostoru. Díky pohyblivým kusům nábytku a skutečnosti, že veškerý skladovací prostor je vestavěn do vybavení krychle, mohou studenti během několika vteřin přizpůsobit buňku jakýmkoli denním potřebám.
Krychle je rozdělena do několika oddílů, jejichž momentální funkci si určuje každý sám. Jeden z oddílů tvoří sprcha a toaleta, posuvné dveře od nich oddělují kuchyni. Vstupní chodba slouží zároveň jako koupelna, vyklápěcí postel je umístěna nad obývacím prostorem, který může pojmout až pět lidí. Navíc v případě potřeby slouží jako druhé místo na spaní.
V moderní buňce nechybí ani televizor s plochou obrazovkou, regulátor vnitřní teploty či zabudovaná zvuková sestava. Po zapuštění všech sedátek lze totiž vytvořit improvizovaný taneční parket.
Kompaktní mikrodům ovšem nešetří pouze prostor uvnitř, ale i venku. Jednotlivé buňky mohou totiž být položeny na sobě, přemisťovat se dají jednoduše na korbě nákladního auta. Podle Hordena není mikrodům určený k trvalému používání, považuje jej však za velmi výhodné dočasné řešení problému s bydlením.
