Dnes Tatra zaměstnává na 1400 zaměstnanců a dalších 800 pracuje v dceřiném podniku Tatra Metalurgie zaměřeném na slévárenství a kovárenství. Tržby společnosti za rok 2016 dosáhly 5,4 miliardy korun, hospodářský výsledek byl 482 milionů. Jak se něco takového podařilo?
V době, kdy Ing. Petr Rusek, dnes předseda představenstva TATRA TRUCKS a.s. končil VUT v Brně, obor konstruktér spalovacích motorů a motorových vozidel, existovali v tehdejším Československu čtyři značky nákladních automobilů: Praga, Avia, Liaz a Tatra. V roce 2012, kdy začal tatrovácký příběh Petra Ruska, Pragovka už nákladní vozy několik let nevyráběla, Liazka byla nenávratně pryč, v Avii se rozhodovalo o přesunutí aktivit do Indie a Tatra na tom byla bídně. Tehdy ho oslovil Jaroslav Strnad s žádostí, aby mu pomohl Tatru získat. "Nemáte představu, co to znamená automobilka…," zprvu skepticky zareagoval tehdejší obchodní ředitel a člen představenstva Karosy, ale pak si plácli. Jistou roli v tom hrála i jeho vrozená tvrdohlavá potřeba dokázat, že to jde, i když všichni ostatní tvrdili opak.
Kopřivnická automobilka, vyčerpaná z výměn vlastníků, se tak v březnu 2013 po více než deseti letech dostala opět do českých rukou. Mimořádně silnou značku, celosvětově uznávanou pro unikátní konstrukční řešení a technologii, koupili podnikatelé Jaroslav Strnad a René Matera s odhodláním ji rozvíjet a podporovat. Vložili plnou důvěru do Radka Strouhala, současného generálního ředitele, který dostal na starosti finance, a kormidlo předali dle dohody Petru Ruskovi. Ten měl zvolit kurz co nejdál od víru, který Tatru polykal.
Prvním krokem bylo získat ztracenou důvěru zaměstnanců a zákazníků. Díky velkému odhodlání a jistě i rétorickému charismatu Petra Ruska se podařilo názor dodavatelů změnit. Souhlasili, že se jim bude platit zprvu jen za právě odebíraný materiál a staré dluhy se budou splácet postupně.
Celý příběh si můžete přečíst na www.business.csas.cz.
