Praha - Když přejedeme pohledem pouhým okem viditelnou Velkou mlhovinu v Orionu, známou také pod méně poetickým jménem M 42, a podíváme se trochu severněji, uvidíme jiný zajímavý nebeský útvar.
Tím směrem natočil dalekohled s fotoaparátem i Jan Hovad z Červeného Kostelce (zde je jeho webová stránka). Podíval se k první hvězdě Orionova pásu pojmenované Alnitak, fotografoval, a stal se vítězem lednového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou pořádá Česká astronomická společnost.
Koňská hlava na mlhovině
Na jeho snímku vidíme, že hvězda Alnitak je obklopena množstvím mlhovin, náležících do obrovského komplexu prachu a plynu, na obloze vyplňující celé souhvězdí Orionu.
Asi nejznámější částí je, kromě již zmíněné M 42, prachový oblak s katalogovým jménem Barnard 33. Ten je zase obvykle označován názvem Koňská hlava, který dostal podle svého tvaru.
Tato tmavá mlhovina je vidět jen díky tomu, že se promítá na červeně zářící jasnou mlhovinu IC 434. Jejich záře vzniká díky spojování protonů s elektrony do atomů vodíku. Modrá mlhovina na hrudi pomyslného koně Barnard 33 je mlhovina NGC 2023, odrážející především modré světlo blízkých hvězd.
Šlehající plameny z vodíku
"Na snímku toho vidíme ještě mnohem více," zdůrazňuje astronom Marcel Bělík, který je členem poroty fotografické soutěže. "Těsně pod nejjasnější hvězdou na obrázku, což je právě hvězda Alnitak, leží další zajímavá mlhovina, zvaná též plamenná. Název dostala opět podle svého tvaru."
Zářivá mlhovina je rozbrázděna tmavými prachovými mlhovinami, dávající ji tvar šlehajících plamenů. Ve skutečnosti vysoce energetické záření Alnitaku ionizuje vodíkové atomy okolo ležící mlhoviny a díky zpětné spojování elektronů a ionizovaného vodíku mlhovina září.
Vyfocený svět plynného a prachového chaosu je od nás vzdálen 1 500 světelných let.
Čtěte také:
| Vítězné astronomické snímky z loňského roku |
| Zde se dozvíte o soutěži Česká astronomická fotografie více |
