Každý den míří ke kopcům na severu Thajska autobusy plně naložené ekoturisty. Zahraniční návštěvníci touží spatřit na vlastní oči tajemný kmen Padaungů, známý svými "žirafími ženami". 

Do života kmene zasahují turisté i úředníci

Autor fotografie: Reuters/Adrees Latif

Infobox

Přečtěte si:

• Karenové: Národ květů
• Barmu svírá genocida a zapomenutá válka
• Nejdelší válka, největší exodus v Asii

Mosazné nákrčníky:

• první obruče se nasazují pětiletým dívkám
• jak dívky rostou, rodiče jim obruče postupně přidávají a mění je za větší
• těžké obruče deformují hrudní koš a vytvářejí tak zdání dlouhého krku
• pověra, že se žena po sundání obručí udusí nebo ji to zlomí vaz, není pravdivá

Existuje několik teorií, proč ženy obruče nosí:

• jde o ochranu před tygřími zuby
• dlouhé krky připadaly okolním kmenům neatraktivní - předcházelo se tak možnému únosu
• dlouhý krk připodobňuje ženu mytické bytosti - drakovi

Dnes se padaungské ženy na podobné důvody neohlížejí. Důležitá je pro ně příslušnost ke kmeni a touto ozdobou ji dávají náležitě najevo.

(zdroj: wikipedia.org)

 

Kmen Padaungů žil ještě v osmdesátých letech minulého století v sousední Barmě. 

Tamní vojenská vláda, která dodnes pronásleduje barmský horský národ Karenů (mezi něž patří kmen Padaung), však donutila stovky příslušníků kmene utéct za hranice. Kmenoví vůdci vybrali pro svůj národ nový domov - zvrásněný kraj v sousedním Thajsku. Zkoušení Padaungové zde konečně dostali šanci žít podle vlastních zvyků, nerušeni zásahy zvenčí. Alespoň dokud se v jejich osadách neobjevili zahraniční turisté. 

Nyní chce do padaunžského života zasáhnout i thajská administrativa. Plánuje totiž sjednotit tři kmenové vesnice do jedné uprchlické osady. Připravované nařízení znepokojuje nejen samotné obyvatele vesnic, ale i ochránce lidských práv.

Nová osada = více bezpečí nebo dolarů?

Úředníci provincie Mae Hong Son, do které spadají i kopce osídlené Padaungy, vysvětlují, že nová osada bude pro kmen bezpečnější a bude snáze uchovávat tradiční kmenovou kulturu.

V uprchlických táborech v severním Thajsku žije přes 120 000 lidí z kmenů Karenů, Šanů, Kačinů nebo Monovů, kteří překročili hraniční řeku Salween mezi Myanmarem (Barmou) a Thajskem. | Foto: Aktuálně.cz

Sami však neochotně přiznávají, že starobylé zvyky Padaungů, mezi něž patří i umělé prodlužování ženských krků mosaznými obručemi, přitahuje do země velké množství peněz od zahraničních návštěvníků.

"Vyzveme členy kmene k zamyšlení nad tím, jak by mohli zachovat své tradice. Chtěli bychom, aby turisté, kteří k nám přijedou, měli šanci vidět a vnímat zvyky, kterých se kmen skutečně drží," vystvětlil záměr úřadu správce provincie Direk Ghonkleeb.

"Je mi líto, že to musím říct, ale Thajci na své menšiny neberou žádný ohled. Horské kmeny odjakživa využívali jako snadný zdroj svých příjmů. Když se podíváte na reklamu propagující sever země, najdete pouze bezpočet obrázků těchto různobarevných etnik. V jejich integraci do thajské společnosti však nedošlo k žádnému pokroku" tvrdí thajský senátor Kraisak Choonhavan.

"Žirafí ženy" pózují i prodávají suvenýry

Ačkoliv je vstup ostatních částí oblasti, kde Padaungové sídlí, turistům oficiálně zakázán, lze s nadsázkou přirovnat poměry v třech kmenových vesnicích k zoologické zahradě - namísto různorodé fauny se sem však turisté jezdí dívat na lidi. 

"Jsem rád, že sem jezdí hodně turistů. Rád s nimi trávím čas, ale když se nad tím zamyslím, přijíždějí k nám, protože jsme odlišní. To ve mně zanechává rozporuplné pocity," říká jednadvacetiletý Ma Ri, který opustil Barmu před deseti lety.

Návštěvník Thajska zaplatí za výlet do jedné z padaunžských vesnic mezi 250 a 500 bahty (zhruba 7 až 13 dolary), samotní obyvatelé však dostanou od cestovních kanceláří jen nepatrný zlomek jejich výdělku - okolo 1500 bahtů měsíčně. 

Aby se uživily, nechávají se ženy, jimž kmen tradičně zakazuje opouštět vesnici, fotografovat a přivydělávají si prodejem suvenýrů.