Analýza - Onkologický pacient měl potíže, když se chtěl dostat do Spojených států, protože mu zmizely otisky prstů. (V USA snímají otisky prstů pomocí automatizovaného skeneru všem návštěvníkům.)
Jak se ukázalo, zmizení otisků způsobil lék, který cestující užíval. Informoval o tom odborný časopis Annals of Oncology.
Pro zločince nepříliš vhodné
Nápad, že by se zločincům vyplatilo zbavit se otisků užíváním medikamentu, by však asi nebyl příliš dobrý.
Daný lék, zvaný Capecitabine, se používá pro léčení několika druhů nádorů (zejména nádorů hlavy, krku, prsu, břicha, tlustého střeva a konečníku). K jeho nepříjemným vedlejším účinkům může patřit chronický zánět dlaní nebo chodidel, kůže se může odlupovat, krvácí a vytváří se na ní vředy nebo puchýře. K tomu se mohou přidat nepravidelnosti v činnosti srdce, zažívací potíže, poruchy krvetvorby.
Prostě nic příjemného; užívání léku musí kontrolovat lékař.
Dvaašedesátiletý pacient, jehož případ byl v Annals of Oncology popsán, měl po tříleté léčbě Capecitabinem jen mírný zánět dlaní, proto se rozhodl cestovat. Ani on, ani jeho lékař vůbec netušili, že léčebná kúra vymazala otisky jeho prstů, takže je přístroje imigračních úředníků v USA nedokázaly zjistit.
Starosti pro biometrii
Jak se tedy ukazuje, i používání léků může komplikovat biometrické rozpoznávání lidí. Biometrií se v tomto případě myslí využívání rysů lidského těla, které je možné uplatnit pro strojové zpracování a následnou identifikaci konkrétního člověka.
V současné době se do evropských cestovních pasů zavádějí biometrické údaje, nejdříve strojově čitelné zobrazení tváře a později i otisky prstů. Teoreticky je možné zařadit i další biometrické údaje, například obraz oční duhovky nebo tvar dlaně.
Před časem připravilo Společné výzkumné středisko Evropské unie (JRC) pro poslance Evropského parlamentu zprávu o výhodách a nevýhodách nejznámějších biometrických technik. Hodnotí je takto:
- o Rozpoznání tváře. Je nejméně spolehlivé. Současné metody automatického rozpoznávání vykazují až deset procent mylných odmítnutí - program nepozná, že osoba na fotografii je skutečně tím člověkem, kterého prostřednictvím automatické kamery kontroluje, a jedno procento mylných přijetí - program pustí nesprávného člověka. Čím je fotografie starší, tím přesnost rozpoznání samozřejmě klesá.
- o Otisky prstů. Asi pět procent lidí není schopno poskytnout věrohodné otisky z dočasných nebo trvalých důvodů (mozoly, ekzém, chybějící prsty). Přesnost současných přístrojů pro rychlou kontrolu je šest promile mylných odmítnutí a jedno promile mylných přijetí.
- o Rozpoznání oční duhovky. Nemohou se zapojit někteří lidé, kteří přišli o oči, nebo třeba osoby s aniridií (duhovka jim chybí). Nasnímání oční duhovky trvá několik minut. Systémy vykazují dvě procenta mylných odmítnutí, ale jen 0,1 promile mylných přijetí.
- o DNA. Velmi přesná, avšak pomalá metoda, proto se používá v kriminalistice, a ne na hraničních přechodech. Pouze jednovaječná dvojčata mají DNA stejnou. Rozbor vzorku (získaného zpravidla vytřením vnitřku úst vatovým tampónem) trvá čtyři až pět hodin. V blízké budoucnosti by se mohlo podařit tuto dobu zkrátit na polovinu, ale i tak je to příliš dlouho na využití při kontrole osob na hranicích.
- o Geometrie dlaně. Vylučuje lidi, kteří přišli o ruku. V praxi se používá pro rozpoznání osob spíše v rámci malých skupin (kolem 500 lidí). O metodě se zatím neuvažuje pro biometrické cestovní pasy.
Jak vidno, o tom, že by otisky prstů mohlo vymazat užívání léků, tehdy ještě nikdo nepřemýšlel.
