Řádové sestry sídlí jen kousek od rušné dopravní tepny na pražské Florenci. Jejich obydlí a blízký kostel sv. Petra na Poříčí působí jako klidná oáza uprostřed velkoměsta. Paulínky, jinak také Dcery sv. Pavla, vznikly relativně nedávno, v roce 1915 v Itálii. V Česku působí od roku 1993, u jejich příchodu byla mimo jiné sestra Rosanna, která pochází z Itálie.
"V té době za námi několikrát přišel pan arcibiskup Miloslav Vlk, abychom jako paulínky začaly u vás působit. Do té doby jsme tu kvůli komunismu nebyly," vysvětlila Aktuálně.cz sestra Rosanna, která žije v Česku dodnes. Jak známo, do pádu totalitního komunistického režimu na konci roku 1989 neexistovala v tehdejším Československu svoboda vyznání a režim potlačoval i projevy víry. "Až když přišla svoboda, mohly jsme začít," podotkla.
Podle svých slov se snažila po příchodu naučit ze všeho nejvíc český jazyk, takže chodila v Praze rok na univerzitu a bydlela s dalšími sestrami na Karlově náměstí. "Sem na Poříčí jsme přišly v roce 2003. Jsem tady moc spokojená, protože jsme svou činnost hodně rozšířily. Jsme jako semínko, které jsme zasadily a ono klíčí," popisuje žena, která několik let komunitu v Česku i vedla.
V poslední době převzala vedení sestra Judith, která si nemůže pobyt v Česku vynachválit. "Žila jsem v hlavním městě Mexika, které má 25 milionů obyvatel. Oproti tomu je Praha klidné a příjemné město pro život," uvádí s tím, že si občas chodí zaběhat do parků nebo podél Vltavy. Naprostou většinu času ale věnuje svému řádu, a to jak v Praze, tak na různých cestách v zahraničí.
"Miluji svoje povolání. Jsem šťastná, že jsem řeholní sestra. Chtěla bych, aby další ženy měly stejnou touhu. Naše kongregace může udělat hodně dobrých věcí. Nejenom duchovních," upozorňuje a přiznává, že ji trápí nízký počet Paulínek v Česku. "Mojí touhou je, aby někdo na naši práci navazoval. Věřím, že každé povolání patří Bohu. Sama se snažím žít svým povoláním na sto procent," dodává.
Skromný počet řádových sester ale neznamená, že by jejich činnost byla nepatrná. Paulínky jsou velmi činorodé. V přízemí mají nakladatelství i se skladem, o patro výš se nachází kuchyně, bydlení i kaple. A když přivezou nově vydané knížky, je možné pozorovat sestry, jak "kmitají" mezi skladem a nákladním autem.
"Nemohly jsme se už dočkat. Jakmile nějaká kniha přijde z tiskárny, hned o ní píšeme na našich internetových stránkách a upozorňujeme přes hlídacího psa ty, kteří o ni měli zájem. Navíc ještě posíláme newsleter," vysvětluje sestra Andrea, která je mimo jiné velmi aktivní na sociálních sítích. Jak sama vysvětluje, snaží se, aby lidé měli od Paulínek zajímavé informace.
"Lidé nás přezdívají pošťačky Boží, a ona je to vlastně pravda. Někdy si připadáme jako vyslankyně, které naslouchají tomu, co v modlitbě při rozjímání Božího slova poznáváme a skrze knihy a další média se to snažíme předat dál," míní sestra Andrea. "Takže přinášíme poštu mezi tím nahoře, ať ho člověk nazývá jakkoliv, a lidmi dole," dodává.
